KONCERTY NA DVOŘÁKOVĚ PRAZE

Pátek 17. září - sólový recitál

Pondělí 20. září - s Panochovým kvartetem

Úterý 21. září - Masterclass

Pátek 24. září - sólista a dirigent České filharmonie

Hudba je důležitější než život nebo smrt

Lidsky i hudebně výjimečná osobnost, geniální umělec, zároveň člověk velice skromný a naprosto oddaný hudbě. To je klavírista a dirigent maďarského původu Sir András Schiff.

Jmenování Andráse Schiffa do role rezidenčního umělce podtrhuje mimořádně slavnostní ráz letošního ročníku Dvořákovy Prahy, ve kterém si festival připomíná sto osmdesát let, jež 8. září uplynou od narození Antonína Dvořáka. A je to právě díky výjimečnosti Schiffovy osobnosti a jeho vztahu k české hudbě, dílu Antonína Dvořáka i uměleckým přátelstvím, které András Schiff chová k českým hudebníkům.

 

Do srdcí mnoha zdejších diváků se András Schiff zapsal v roce 2008, kdy zcela mistrovsky ztvárnil Dvořákův Klavírní koncert g moll společně s Jiřím Bělohlávkem a Pražskou komorní filharmonií, a dokonce podpořil publikování faksimile rukopisu tohoto koncertu. Nyní se do Prahy vrací s bohatým programem a divákům se představí v několika odlišných polohách.

 

V pátek 17. září své účinkování na Dvořákově Praze zahájí sólovým recitálem se skladbami Leoše Janáčka a Roberta Schumanna. Z díla obou těchto „básníků klavíru“ vybral Schiff skladby, které dají plně vyniknout jeho zvukově pestré a citlivé hře, mimo jiné 1. část Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Mimochodem jeho nahrávka Janáčkových klavírních skladeb z roku 2001 od společnosti ECM, která obsahuje i tento cyklus, je natolik vyzrálá, že se zařadila po bok do té doby nepřekonané interpretace Rudolfa Firkušného.

 

Není klavír jako klavír

András Schiff se narodil v Budapešti v roce 1953, jeho tatínek byl lékař, ale ve volných chvílích se rád věnoval hře na housle. Hudební vzdělání získával nejprve na Hudební akademii Franze Liszta, poté v Londýně u George (Johna) Malcolma. Tento pianista, varhaník, skladatel, cembalista a dirigent se později stal i Schiffovým přítelem a uměleckým partnerem, společně například nahráli Mozartovy skladby pro čtyřruční klavír na původní skladatelovo vídeňské fortepiano.

 

Toto fortepiano ovšem nebylo jediným historickým instrumentem, které si měl András Schiff možnost „osahat“. Hrál také na nástroj, na kterém Mozart zkoušel první akordy v rodném domě v Salcburku, na klavíry Beethovena nebo Chopina. A není to žádný rozmar. Jak vysvětluje v jednom z rozhovorů, zajímá ho, jak zněly původní nástroje, protože díky nim získá mnohem přesnější představu o tom, jak skladatelé hudbu původně napsali, jak by skutečně měla znít. Touto cestou například přišel na kloub tomu, jak přesněji interpretovat skladby Fryderyka Chopina. Podle jeho vlastních slov zní Chopinova hudba na klavírech Steinway, jako když dupe slon, pokud se ovšem hrají na původním skladatelově nástroji Pleyel, evokují spíše dojem, jako když kolem člověka přeběhne laň. Je to pravděpodobně dáno i tím, že Chopin byl velmi útlý, ke konci života vážil zhruba 45 kilogramů, proto měl nástroj svou jemností odpovídající jeho postavě. 

  aschiff2-c-joanna-bergin-small.jpg (198 KB) „Hudba je vášeň, je to požehnání,“ říká András Schiff

Přátelství s Panochovci

V pondělí 20. září vystoupí András Schiff v komorním uskupení spolu se členy Panochova kvarteta a violoncellistou Petrem Hejným. Na programu jsou tři skladby Antonína Dvořáka: Maličkosti pro dvoje housle, violoncello a harmonium a oba klavírní kvintety.


Rozdíl mezi prvním a druhým Dvořákovým kvintetem přirovnává Schiff k rozdílu mezi prvním a druhým violoncellovým koncertem – ten druhý je absolutně mistrovské a zralé dílo. Ale žádný mistr nespadl z nebe a i první skladba je muzikální, přirozená a bohatá na myšlenky. Ostatně přístup, kdy zkoumá veškeré dostupné prameny a edice a snaží se velkým skladatelům porozumět v jejich vnitřním vývoji, je pro Schiffa typický.


Podobně jako je dlouhodobý Schiffův vztah ke Dvořákově hudbě, tak i s Panochovým kvartetem jej pojí mnohaleté hluboké umělecké i lidské přátelství, desítky vystoupení v nejvěhlasnějších koncertních sálech a špičkové nahrávky z děl především českých autorů. Jak podotýká primárius Panochova kvarteta Jiří Panocha, Schiff si přeje hrát Dvořákovy skladby právě s nimi, protože coby Češi Dvořákovi nejlépe rozumí.


Hudebníci se poprvé potkali počátkem sedmdesátých let na kurzech ve Výmaru a okamžitě si takříkajíc padli do noty. Jejich slibně nastartované spolupráci se do cesty postavila skutečnost, že András Schiff záhy poté emigroval do Londýna a pro československý (i maďarský) komunistický režim se stal nežádoucím. K opětovnému setkání mohlo dojít „na černo“ až v roce 1983 na výletní lodi vlastněné Donaldem Trumpem, kde při plavbě Karibikem odehráli sérii koncertů právě s Dvořákovým klavírním kvintetem. Společnost jim tehdy dělali například houslista Shlomo Mintz nebo violoncellista Yo-Yo Ma.


Po roce 1989 se mohla umělecká spolupráce rozvinout naplno a pětice vystupovala mimo jiné v Carnegie Hall, ve Wigmore Hall nebo ve vídeňském Musikverein, nejčastěji se skladbami Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka. Další koncertní příležitosti přinesla Schiffova Capella Andrea Barca, orchestrálně komorní uskupení těch nejlepších sólových i komorních hráčů, které si pro spolupráci András Schiff osobně vybírá a vystoupení sám řídí.


Při vzpomínce na svého dlouholetého přítele Jiří Panocha neskrývá lásku a vděčnost. Společné vystupování je pro něj velmi obohacující, neustále se vyvíjející Schiffův přístup k interpretaci se potom snaží předávat svým studentům. „Při koncertech je to zážitek,“ shrnuje Jiří Panocha, „András dokáže publikum tak nadchnout, že lidi v sále úplně šílí, jsem opravdu šťastný, že můžeme hrát dohromady.“

 

Mistrovský kurz s Mistrem

Jedním z odstínů Schiffova mistrovství je také ochota i touha své umění sdílet s mladší generací hudebníků. Stejně jako klavírista Boris Giltburg 13. září a houslista Dmitri Sitkovetsky 16. září také András Schiff povede v úterý 21. září veřejně přístupný mistrovský kurz, který je určený hudebníkům do pětadvaceti let a tvoří součást programové řady Pro budoucnost. Mimochodem, přihlášky mohou zájemci podávat až do konce července.


Sledovat Andráse Schiffa „při práci“, tedy při vedení mistrovských kurzů jinde po světě, je možné na webu YouTube. Je to zajímavá podívaná nejen pro klavíristy, i běžný posluchač může z těchto záznamů pochopit, jak Schiff k interpretaci přistupuje, a obohatit tak svůj poslech.

 

Festivalová premiéra na závěr

Rezidenční umělec bude také tím, kdo letošní festival uzavře. V pátek 24. září se András Schiff postaví do čela České filharmonie jako dirigent a vystoupí rovněž jako sólista v Mozartově Klavírním koncertu d moll. K dirigování dospěl díky touze rozšířit si hudební obzory, obohatit svou bezprostřední zkušenost s interpretací o skladby, které nejsou určené pro klavír, a tuto zkušenost potom zpětně využít u nástroje.


A co od něj mohou očekávat členové orchestru? Má András Schiff nějaký recept na to, co by měl splňovat dobrý dirigent? Podle jeho mínění by dirigent měl být především psycholog, který pečlivě váží nejen to, co říká, ale také jak to říká. Ale hlavní věc je prý příliš nemluvit. Namísto slov stačí pouze gesta, pokynutí, pohled – v Rudolfinu tedy budeme moci sledovat, jak dirigent k orchestru promlouvá celou svou osobností.


V úplném závěru festivalu si asi nelze představit nic lepšího než diváky, kteří si při odchodu ze sálu stále pobrukují útržky melodie, kterou právě slyšeli, případně si při tom (podle fyzických dispozic a naturelu) mírně poskočí. To se může snadno stát, protože na programu je první řada Slovanských tanců. V orchestrální podobě a v kompletu s provedením druhé řady v podání Bamberských symfoniků pod taktovkou Jakuba Hrůši 21. září zazní v celé festivalové historii vůbec poprvé.


Jestli si také kladete otázku, odkud András Schiff neustále bere energii, jeho vysvětlení je následující: „Hudbu musíte skutečně milovat. Zní to jako samozřejmost, ale když někoho jenom baví podobně jako baseball, přistupuje k hudbě jako k práci, nebude to fungovat. Hudba je vášeň, je to požehnání a já se cítím požehnaný tím, že mám dar hudbu tvořit a tuto vášeň neustále pociťovat. Hudba je pro mě důležitější než život nebo smrt.“

 

Text vyšel v příloze Týdeníku Rozhlas č. 25/2021.