• Domů
  • Program
  • Academy of St Martin in the Fields, Josef Špaček

Program

Felix Mendelssohn–Bartholdy: Sen noci svatojánské – předehra, op. 21

Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B. 108

Georges Bizet: Symfonie č. 1 C dur

Koncerty orchestru Akademie svatého Martina v polích přinášejí kvalitu, kterou lze v rámci komorní hudby považovat za referenční. Orchestr s bohatou nahrávací historií pokračuje i po smrti legendárního šéfdirigenta Nevilla Marrinera ve výkonech, které mají studiovou kvalitu. V centru jejich festivalového vystoupení bude provedení Dvořákova Houslového koncertu, který patří ke klíčovým repertoárovým položkám – k takovým, jejichž opakování ve špičkovém provedení se sotva omrzí. Kromě Houslového koncertu se této průzračné interpretace dočká také předehra k Mendelssohnově Snu noci svatojánské, v níž se setkává křehká souhra s radostnými momenty. Koncert uzavře jediná Symfonie č. 1 C dur Georgese Bizeta, která výmluvně hovoří o talentu autora vášnivé opery Carmen.

Interpreti

Academy of St Martin in the Fields

Komorní orchestr Academy of St Martin in the Fields založil roku 1959 v britské metropoli dirigent Neville Marriner, který byl také jeho doživotním prezidentem až do své smrti roku 2016. Těleso získalo svůj neobvyklý název podle stejnojmenného londýnského kostela, v němž se konalo jeho první veřejné vystoupení. Díky detailní práci s nástrojovou souhrou, dokonalé stylovosti a vysoké zvukové kultuře si za více než šedesát let své existence vybudovalo výsadní postavení jednoho z nejlepších světových komorních orchestrů, přičemž zejména jeho intepretace Mozartovy hudby se nadlouho stala nedostižným vzorem. Pravidelně koncertuje ve většině evropských zemí s dirigenty a sólisty zvučných jmen. Má na svém kontě více než 500 nahrávek pro řadu různých vydavatelství, čímž se řadí k nejčastěji nahrávaným interpretům vůbec. Jeho nejprodávanější nahrávkou je soundtrack k filmu Miloše Formana Amadeus. Současným hudebním ředitelem je houslový virtuos Joshua Bell.

Josef Špaček

Houslista Josef Špaček patří mezi nejvýraznější interprety své generace, jeho hra je ceněna pro technickou jistotu a virtuozitu spojenou s osobitým výrazem a rozsahem barevnosti zvuku. Hru na housle studoval nejprve na Pražské konzervatoři, ve svých osmnácti letech byl přijat na prestižní Curtis Institute of Music ve Filadelfii a od roku 2009 pokračoval ve studiích na newyorské Juilliard School ve třídě Itzhaka Perlmana. V letech 2011–2020 zastával post koncertního mistra České filharmonie, roku 2016 jej orchestr jmenoval rezidentním umělcem. Sólově již vystoupil v mnoha významných koncertních síních Evropy, USA, Japonska a Nového Zélandu a spolupracoval s řadou věhlasných dirigentů (Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Jiří Bělohlávek). Jako sólista vystupuje s předními světovými orchestry, mezi něž patří Rotterdamská filharmonie, Konzerthaus orchestr Berlín a Nizozemská filharmonie. Významně se rovněž věnuje komorní hudbě, a to po boku předních světových instrumentalistů, jakými jsou např. Gil Shaham, Kian Soltani, Gerhard Oppitz či Sharon Kam. Získal řadu mezinárodních ocenění včetně titulu laureáta v proslulé Soutěži královny Alžběty v Bruselu roku 2012. Vysoce ceněné jsou jeho nahrávky skladeb Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka a Prokofjeva či souborná nahrávka sonát Eugena Ysaÿe. Hraje na housle „LeBrun; Bouthillard“ Guarneri del Gesù z roku 1732.

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.