Měsíc zalévá celý svět jasným světlem a lovec marně pronásleduje svoji bílou laň. Pohádková atmosféra Rusalky je tak omamná, až dává zapomenout na hloubku pochopení pro velikost i ubohost, které jsou vlastní jak lidem, tak nadpřirozeným bytostem. Dvořákova a Kvapilova Rusalka je lyrický příběh o touze po lidské duši, která je plná hříchu, ale také lásky. O pomíjivosti velkých citů a nemožnosti se dorozumět. Ale také o tom, že svá rozhodnutí nelze vzít zpět. Rusalka není jen pohádka o nešťastné lásce, ale psychologické a symbolické drama, které se právem zařadilo mezi nejhranější české opery současnosti.

Dirigent Jiří Bělohlávek o Rusalce prohlásil, že se dotýká všech aspektů lidské přirozenosti – lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech.

Dvořákova Praha spojí své síly s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semyonem Bychkovem, aby společně navázali koncertním provedením Dvořákova operního klenotu na předchozí počiny festivalové řady Opera in Concert. Po uvedení Dvořákových méně známých oper zazní tentokrát ta, která jej jako autora oper celosvětově proslavila. Semyon Bychkov společně s dramaturgií festivalu přizval mezinárodní sestavu sólistů, jakou lze slýchat v těch nejproslulejších operních a koncertních domech světa. Všechny aspekty Dvořákovy nejlepší opery se tak rozzáří ničím nerušenou silou autorovy hudby. 

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone v roce 2024 ocenil titulem Orchestr roku, patří k předním světovým orchestrům. Jako jeden z klíčových reprezentantů české hudební kultury se systematicky věnuje uvádění děl českých autorů minulosti i současnosti a publikem i kritikou je vnímána také jako špičkový interpret světového symfonického repertoáru. Základ její umělecké činnosti i ve 131. sezoně stojí na čtyřech pilířích – koncertech pro domácí publikum, zahraničních turné, nahrávacích projektech a rozsáhlých edukačních aktivitách.

Mimořádný mezinárodní ohlas zaznamenala Česká filharmonie se svým šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem na konci roku 2024, kdy absolvovala třídenní rezidenci v newyorské Carnegie Hall. Rok české hudby 2024 oslavil orchestr pod Byčkovovou taktovkou také novou nahrávkou Smetanovy Mé vlasti, která mu vynesla ocenění pro nejlepší orchestrální nahrávku roku udělované časopisem BBC Music Magazine.

Od roku 2018 Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem pracovala na nahrávání kompletního cyklu devíti dokončených symfonií Gustava Mahlera, který u vydavatelství PENTATONE vyšel v dubnu 2026. Jde o první kompletní nahrávku Mahlerových symfonií Českou filharmonií po více než čtyřiceti letech – tehdy byl cyklus zaznamenán pod vedením legendárního dirigenta Václava Neumanna. Mezi další nahrávky plánované k vydání patří Pátá a Sedmá symfonie Dmitrije Šostakoviče.

Svou 131. sezonu zahájí Česká filharmonie Dvořákovou Sedmou symfonií a Šostakovičovým Prvním houslovým koncertem se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a sólistkou Janine Jansen. Nizozemská houslistka je v sezoně 2026/2027 rezidenční umělkyní orchestru, a kromě koncertů v Praze vystoupí s Českou filharmonií také na turné po Švédsku a Finsku, kam orchestr zavítá po více než padesáti letech.

Další zahraniční angažmá zavedou české filharmoniky do Belgie, Francie, Španělska a Nizozemska, orchestr se vrátí také na Lucernský festival a vícedenní rezidence jej čekají v londýnském Barbicanu, vídeňském Musikvereinu a hamburské Elbphilharmonie. V České republice vystoupí na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro a Smetanova Litomyšl, dále na MFF Karlovy Vary a poprvé také na festivalu Janáček Brno.

Semjon Byčkov s Českou filharmonií uvede v nadcházející sezoně Smetanovu Mou vlast, na programu jeho koncertů však nebudou chybět ani skladby Musorgského, Ravela, Adamse, Glanerta či Brittena. Provedením Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena ve spolupráci s Pražským filharmonickým sborem vzdá orchestr hold skladateli, od jehož úmrtí v roce 2027 uplyne dvě stě let. Byčkov se bude věnovat také hudbě Sergeje Rachmaninova, která v podání prvního českého orchestru zazní v Praze i na zahraničních turné. Třetí klavírní koncert provede mladý klavírista Behzod Abduraimov, zatímco Variace na Paganiniho téma a Druhý klavírní koncert zazní v interpretaci korejského klavíristy Seong-Jina Choa.

K orchestru se v nadcházející sezoně vrátí také jeho designovaný šéfdirigent a hudební ředitel Jakub Hrůša a hlavní hostující dirigent Simon Rattle. Vedle české premiéry skladby Aquifer Thomase Adèse, rezidenčního skladatele sezony, nastuduje Simon Rattle také díla Šostakovičova, Barberova a Debussyho. Sólistkou Barberova Klavírního koncertu bude Yuja Wang, zatímco houslistka Janine Jansen uvede Szymanowského První houslový koncert. Rezidenční umělkyně sezony Janine Jansen vystoupí také s Jakubem Hrůšou, s nímž provede Beethovenův Houslový koncert.

Hrůša, který se od sezony 2028/2029 ujme funkce šéfdirigenta a hudebního ředitele – s podporou Renáty Kellnerové –, dále nastuduje suitu ze Straussova Růžového kavalíra, Sukovu Dramatickou ouverturu a světovou premiéru skladby Melancholie sedí a kouká jinam českého skladatele Martina Smolky.

Česká filharmonie ve své 131. sezoně přivítá řadu hostujících dirigentů, umělců a umělkyň. Mezi dirigenty nebudou chybět osobnosti jako Vasilij Petrenko, David Robertson, Herbert Blomstedt, Elim Chan, Charles Dutoit, Maxim Jemeljanyčev, Andrea Marcon či Daniel Harding, který na závěr sezony vystoupí spolu s italským orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Rezidenční skladatel sezony Thomas Adès se představí rovněž jako dirigent v Sibeliových a Elgarových dílech a uvede také vlastní skladbu Märchentänze. Mezi sólisty sezony patří Karen Gomyo, Radek Baborák, Yunchan Lim, Andrew Staples, Fleur Barron, Kristina Mkhitaryan, Pavel Černoch, Alexej Isajev, Yuja Wang či Kirill Gerstein, který v české premiéře provede Adèsovu skladbu In Seven Days a spolu s Komorním orchestrem České filharmonie klavírní koncerty Ludwiga van Beethovena.

Výjimečná historie České filharmonie odráží bohatou historii České republiky i její ukotvení v srdci Evropy. Orchestr patřil k prvním interpretům děl Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka a svůj vůbec první koncert absolvoval v roce 1896 s výhradně dvořákovským programem, který dirigoval sám skladatel. Na počátku svého působení v roce 2018 inicioval šéfdirigent a hudební ředitel Semjon Byčkov vznik nových skladeb devíti českých a pěti zahraničních autorů Juliana Andersona, Thomase Larchera, Bryce Dessnera, Detleva Glanerta a Thierryho Escaiche.

Vedle systematické podpory českých skladatelů zůstává základním pilířem činnosti orchestru také přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve dvacátých letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace. Prostřednictvím České studentské filharmonie, Orchestrální akademie, Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky i dalších vzdělávacích aktivit dnes edukační strategie orchestru pokračuje a oslovuje více než 400 škol. Inspirativní hudebně-pěvecký program pod vedením Idy Kelarové dlouhodobě podporuje romské komunity a prostřednictvím hudby jim pomáhá začlenit se do společnosti.

zdroj: Česká filharmonie

Semjon Byčkov a Česká filharmonie v roce 2026 oslavili 130 let od založení prvního českého orchestru. V jubilejní sezoně podnikli turné po Asii a Evropě a v domovském Rudolfinu připomněli stěžejní osobnosti české hudby – Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka.

Zásadní událostí roku 2026 bylo také vydání kompletního cyklu Mahlerových devíti dokončených symfonií, který Česká filharmonie a Byčkov od roku 2018 nahrávali pro společnost PENTATONE. Symfonie pravidelně uváděli nejen v Rudolfinu, ale i na zahraničních turné – Třetí symfonie zazněla v Baden-Badenu, Pátá v New Yorku, Torontu, Vídni, Londýně a Paříži, Šestá v Lipsku, Aix-en-Provence, Miláně, Vídni a Štýrském Hradci, Sedmá v Lucemburku, Paříži, Santanderu, San Sebastiánu a Edinburghu. Celý projekt završilo provedení Osmé symfonie na festivalu Pražské jaro v roce 2025.

V sezoně 2026/2027 se Semjon Byčkov s Českou filharmonií vrátí k repertoáru, který jej provází od počátků kariéry. Vedle děl českých skladatelů se tak na programech jeho koncertů objeví také hudba Šostakovičova, Rachmaninovova a Musorgského. „Fascinuje mě, jak silně Šostakovičova hudba rezonuje v dnešním světě, který se zdá být na první pohled tak odlišný od toho, v němž on sám bojoval o své místo v životě jako člověk i jako umělec. Možná je to tím, že my všichni také prožíváme své vlastní bitvy s protivenstvími různého charakteru nebo záludnými ideologiemi, které skrývají svou pravou tvář.“

Na podzim roku 2018, v první společné sezoně, podnikli Semjon Byčkov a Česká filharmonie turné do Londýna, New Yorku a Washingtonu. O rok později následovaly rezidence na dalších významných zahraničních pódiích a také dokončení Projektu Čajkovskij – nahrávky všech skladatelových symfonií a klavírních koncertů. Rok české hudby 2024 zavedl Byčkova a Českou filharmonii nejprve do Španělska, Rakouska, Německa, Belgie a Francie a vyvrcholil třídenní rezidencí v newyorské Carnegie Hall. Zde mimo jiné provedli Janáčkovu Glagolskou mši, k níž se připojil Pražský filharmonický sbor. Pro společnost PENTATONE Byčkov s Českou filharmonií nahráli tři vrcholné symfonie Antonína Dvořáka a Smetanovu Mou vlast, kterou BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025.

Od svého příchodu k České filharmonii inicioval Semjon Byčkov vznik čtrnácti nových skladeb, které postupně uvedl jak v Praze, tak s Královským orchestrem Concertgebouw, s Vídeňskými, Berlínskými nebo Mnichovskými filharmoniky, s Clevelandským orchestrem a Symfonickým orchestrem BBC. Dlouhodobé umělecké vztahy Byčkova pojily a pojí se skladateli, jako jsou Luciano Berio, Henri Dutilleux, Mauricio Kagel, Julian Anderson, Bryce Dessner, Detlev Glanert, Thierry Escaich či Thomas Larcher.

Stejně jako Česká filharmonie je i Semjon Byčkov pevně rozkročen mezi kulturní tradicí Východu a Západu. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, roku 1975 emigroval do Spojených států a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. V pouhých sedmnácti letech byl přijat na Leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního Ilji Musina. O tři roky později zvítězil v prestižní Rachmaninovově dirigentské soutěži. Poté, co mu kvůli jeho politickým postojům státní úřady odepřely hlavní cenu, jíž byla možnost dirigovat Leningradskou filharmonii, Sovětský svaz opustil.

V roce 1989, kdy se Semjon Byčkov do Petrohradu vrátil jako hlavní hostující dirigent tamní filharmonie, měl již za sebou úspěchy coby hudební ředitel Symfonického orchestru Grand Rapids a Buffalské filharmonie. Svoji evropskou kariéru zahájil ve Francii a díky schopnosti pohotově zastoupit indisponované kolegy byl brzy pozván ke spolupráci s Newyorskou filharmonií, Berlínskými filharmoniky i Královským orchestrem Concertgebouw. V témže roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a o rok později převzal stejnou funkci v drážďanské Semperoper. Jeho třináctileté působení v čele kolínského orchestru přineslo oceňované nahrávky Straussových, Mahlerových, Šostakovičových, Rachmaninovových, Verdiho, Brahmsových, Höllerových a Glanertových děl.

Semjon Byčkov působí na prestižních operních scénách světa, včetně La Scaly, Pařížské národní opery, Semperoper v Drážďanech a newyorské Metropolitní opery. Ve Vídni dirigoval nové inscenace Straussovy Dafné, Wagnerova Lohengrina a Parsifala i Musorgského Chovanštiny. Svůj operní debut v Londýně absolvoval v inscenaci Straussovy Elektry. Následně zde uvedl Mozartovo Così fan tutte, Straussovu Ženu beze stínu, Wagnerova Tannhäusera a Dvořákovu Rusalku. Jeho nahrávku Čajkovského Evžena Oněgina z roku 1992 s Orchestre de Paris zařadil časopis Opera Magazine mezi 30 nejlepších operních snímků všech dob, zatímco nahrávka Wagnerova Lohengrina získala ocenění Album roku od britského BBC Music Magazine.

Mezi jeho nejnovější operní projekty patří Wagnerův Tristan a Isolda uvedený na festivalu v Bayreuthu a v madridském Teatro Real. Na počátku roku 2026 dirigoval novou produkci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře a v sezoně 2026/2027 se vrátí také do londýnské Královské opery Covent Garden. Od 1. srpna 2026 bude Semjon Byčkov designovaným hudebním ředitelem Pařížské opery, této funkce se ujme od roku 2028.

Semjon Byčkov spojuje přirozenou hudebnost s precizností ruské dirigentské školy. Jeho hluboký vztah k hudebním institucím se odráží v prestižních titulech, které mu byly uděleny – zastává čestný dirigentský post Otty Klemperera na Královské hudební akademii v Londýně a čestný dirigentský post Güntera Wanda u Symfonického orchestru BBC, s nímž pravidelně vystupuje na BBC Proms.

V Evropě podniká turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskými filharmoniky a je pravidelným hostem Vídeňských a Berlínských filharmoniků, Orchestru lipského Gewandhausu, Orchestre National de France a Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA spolupracuje s Newyorskou a Losangeleskou filharmonií, Chicagským symfonickým orchestrem, Filadelfským a Clevelandským orchestrem.

V roce 2015 byl Semjon Byčkov oceněn titulem Dirigent roku v rámci International Opera Awards. V červenci 2022 mu Královská hudební akademie ve Velké Británii udělila čestný doktorát a o tři měsíce později získal od amerického časopisu Musical America titul Dirigent roku. Pod jeho vedením získala v roce 2024 Česká filharmonie prestižní ocenění Orchestr roku udělované časopisem Gramophone.

zdroj: Česká filharmonie

foto © Petra Hajská

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

foto © Petr Chodura

Litevská sopranistka Asmik Grigorian se narodila ve Vilniusu a vystudovala Litevskou hudební a divadelní akademii. Je zakládající členkou Vilniuské městské opery. Dvakrát byla oceněna nejvyšším litevským vyznamenáním pro pěvce „Zlatý divadelní kříž“, a to v roce 2005 za její debut v roli Violetty a v roce 2010 za ztvárnění role paní Lovettové v opeře Sweeney Todd. Dále získala v roce 2016 mezinárodní hudební cenu „Mladá pěvkyně“ a cenu „Pěvkyně roku 2019“.

Svoji mezinárodní kariéru na koncertních a operních pódiích zahájila Grigorian triumfálním úspěchem v roli Madame Butterfly v Královské švédské opeře. Poté se představila v témže operním domě v opeře Fedora pod vedením režiséra Christofa Loye, se kterým od té doby pravidelně spolupracuje. Kritiky bylo vysoce oceněno i její účinkování v Bergově opeře Wozzeck v amsterdamské koncertní síni Concertgebouw, nastudované dirigentem Markusem Stenzem. Ve stejné roli debutovala Asmik Grigorian v roce 2017 na Salzburském festivalu v režii Williama Kentridge pod taktovkou Vladimira Jurowského. Na tomtéž festivalu se pak s velkým úspěchem představila i v titulní roli Salome v nové inscenaci Romea Castellucciho pod taktovkou Franze Welser-Mösta. Její provedení, které označil deník Financial Times jako „bezkonkurenčně nejlepší Salome“, jí získalo rakouskou „Cenu hudebního divadla“ za nejlepší ženskou titulní roli roku 2019. V sezoně 2018/19 s velkým úspěchem debutovala v milánském Teatro alla Scala v roli Marietty v inscenaci Korngoldovy opery Die tote Stadt v režii Grahama Vicka a pod taktovkou Alana Gilberta. Poté rovněž debutovala v roli Jolanty ve Frankfurtské opeře.

Přestože divadelní sezona 2019/20 byla zkrácena, měla Asmik Grigorian příležitost vrátit se k roli Manon Lescaut ve Frankfurtské opeře a v moskevském Velkém divadle i k roli Chrysothemis v opeře Elektra v nastudování Krzysztofa Warlikowského s dirigentem Franzem Welser-Möstem na Salzburském festivalu. Koncertně vystoupila také v Šostakovičově Symfonii č. 14 s Orchestrem de la Suisse Romande pod taktovkou Alexandra Shelleyho a v Salzburku v Beethovenově Symfonii č. 9 s dirigentem Riccardem Mutim.

V sezoně 2020/21 Grigorian ztvárnila titulní roli Rusalky v inscenaci režiséra Christofa Loye s dirigentem Ivorem Boltonem v madridském Teatro Real. Při svém debutu ve Vídeňské státní opeře nastudovala roli Madame Butterfly a poprvé se představila i v Pařížské opeře. V rámci letní festivalové sezony debutovala v Bayreuthu jako Senta v nové inscenaci Wagnerova Létajícího Holanďana v režii Dmitriho Tcherniakova a opět v Salcburku v opeře Elektra.

Sezona 2021/22 začala pro Asmik Grigorian jejím očekávaným debutem v novém nastudování Jenůfy v režii Clause Gutha v Královské opeře v londýnské Covent Garden. Ve Vídeňské státní opeře se představila ve dvou inscenacích – jako Alžběta v opeře Don Carlos s dirigentem Franzem Welser-Möstem a v titulní roli opery Manon Lescaut v režii Roberta Carsena pod taktovkou Nicoly Luisottiho. Poté se vrací do milánské La Scaly v opeře Piková dáma s dirigentem Valerym Gergievem a bude debutovat v Německé státní opeře v Jenůfě Damiana Mechieletta a ve Festspielhaus Baden-Baden v opeře Piková dáma pod taktovkou Kirilla Petrenka.

Grigorian spolupracuje s předními světovými dirigenty, jako jsou Valery Gergiev, Gianandrea Noseda, Vasily Petrenko, Franz Welser-Möst, Yvese Abel, Vladimír Jurowski, Kirill Petrenko, Oksana Lyniv, Markus Stenz, Mikhail Tatarnikov, Alan Gilbert a Michal Tilson-Thomas. Často spolupracuje s renomovanými režiséry včetně Dmitriho Tcherniakova, Romea Castellucciho, Damiana Michieletta, Roberta Carsena, Clause Gutha, Daliy Ibelhauptaitė, Christofa Loye, Barrieho Koskyho, Alexa Ollého, Petra Konwitschného, Roberta Wilsona nebo Vasilyho Barkhatova.

V roce 2022 vydá Asmik Grigorian s klavíristou Lukasem Genusiasem pro vydavatelství Alpha Classics své debutové album s písněmi Sergeje Rachmaninova. Následně tento program představí při sérii koncertů po Evropě, mimo jiné v milánské La Scale, v Grand Théâtre de Genève a v Laeiszhalle Hamburg.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.