Měsíc zalévá celý svět jasným světlem a lovec marně pronásleduje svoji bílou laň. Pohádková atmosféra Rusalky je tak omamná, až dává zapomenout na hloubku pochopení pro velikost i ubohost, které jsou vlastní jak lidem, tak nadpřirozeným bytostem. Dvořákova a Kvapilova Rusalka je lyrický příběh o touze po lidské duši, která je plná hříchu, ale také lásky. O pomíjivosti velkých citů a nemožnosti se dorozumět. Ale také o tom, že svá rozhodnutí nelze vzít zpět. Rusalka není jen pohádka o nešťastné lásce, ale psychologické a symbolické drama, které se právem zařadilo mezi nejhranější české opery současnosti.

Dirigent Jiří Bělohlávek o Rusalce prohlásil, že se dotýká všech aspektů lidské přirozenosti – lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech.

Dvořákova Praha spojí své síly s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semyonem Bychkovem, aby společně navázali koncertním provedením Dvořákova operního klenotu na předchozí počiny festivalové řady Opera in Concert. Po uvedení Dvořákových méně známých oper zazní tentokrát ta, která jej jako autora oper celosvětově proslavila. Semyon Bychkov společně s dramaturgií festivalu přizval mezinárodní sestavu sólistů, jakou lze slýchat v těch nejproslulejších operních a koncertních domech světa. Všechny aspekty Dvořákovy nejlepší opery se tak rozzáří ničím nerušenou silou autorovy hudby. 

Svůj první koncert odehrála Česká filharmonie 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka a s jeho skladbami na programu. V roce 2024 získala v anketě britského časopisu Gramophone titul „Orchestr roku“. Největší devizou, pro kterou je ve světě oceňována, je nenapodobitelná interpretace děl českých skladatelů a zvláštní vztah k hudbě Brahmse, Čajkovského a Mahlera, který orchestr dirigoval v roce 1908 při světové premiéře své 7. symfonie. V současné době nahrává kompletní cyklus Mahlerových symfonií s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pro vydavatelství Pentatone.

Historie České filharmonie je mimořádná a hrdá také díky poloze v samém srdci Evropy a politické historii České republiky, pro kterou se stala silným symbolem Smetanova Má vlast. Rok 2024 byl Rokem české hudby, připomínaným každých deset let, a tentokrát byl věnován především dvoustému výročí Smetanova narození. To si Česká filharmonie připomněla sérií koncertů na festivalu Smetanova Litomyšl, včetně vzácného koncertního provedení jeho opery Libuše pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši.

Dalším příspěvkem České filharmonie a Semjona Byčkova k Roku české hudby byl „dvořákovský festival“ – souborné provedení tří předeher, instrumentálních koncertů a posledních tří symfonií Antonína Dvořáka jak v Praze, tak na turné po Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Belgii a Francii. Vrcholem Roku české hudby v podání Semjona Byčkova a České filharmonie byly tři koncerty v newyorské Carnegie Hall.

Vedle České studentské filharmonie, Orchestrální akademie a Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky se komplexní vzdělávací strategie věnuje více než 400 školám, které přivádějí do Rudolfina všechny věkové kategorie – některé cestují až čtyři hodiny – aby si vyslechly koncerty a zúčastnily se workshopů. Inspirativní hudební a písňový program pod vedením zpěvačky Idy Kelarové pro rozsáhlé romské komunity v České republice a na Slovensku pomohl najít hlas řadě dětí ze sociálně vyloučených rodin.

Dalším těžištěm repertoáru orchestru – propagujícího mimo jiné tvorbu Martinů a Janáčka – jsou skladby etablovaných i soudobých českých autorů. Na podnět Semjona Byčkova na začátku jeho prvního funkčního období obdrželo objednávku děl pro Českou filharmonii devět českých a pět zahraničních skladatelů – Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich.

zdroj: Česká filharmonie

Semyon Bychkov patří k nejžádanějším dirigentům současnosti. Je vyhledáván pro jasný interpretační názor na prováděné dílo a důraz na krásu zvuku. Narodil se roku 1952 v tehdejším Leningradu, kde také vystudoval konzervatoř. Po emigraci ze Sovětského svazu do Spojených států v 70. letech si brzy získal vynikající mezinárodní renomé. Dlouhodobě spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry, jako jsou Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie aj. Intenzivně se věnuje také operní hudbě – diriguje mj. v Metropolitní opeře v New Yorku, ve Vídeňské státní opeře, v madridském Teatro Real, milánské La Scale a v Národní pařížské opeře, v nichž nastudoval množství titulů od Mozartova Dona Giovanniho až po Straussovu Elektru. Bohatá je také jeho diskografie. Vysoce ceněné jsou zejména jeho vynikající nahrávky Verdiho Requiem a Wagnerova Lohengrina nebo komplet Brahmsových symfonií. Od sezony 2018/2019 je šéfdirigentem České filharmonie.

Zdroj: Česká filharmonie

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými
v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny
s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo
v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Litevská sopranistka Asmik Grigorian se narodila ve Vilniusu a vystudovala Litevskou hudební a divadelní akademii. Je zakládající členkou Vilniuské městské opery. Dvakrát byla oceněna nejvyšším litevským vyznamenáním pro pěvce „Zlatý divadelní kříž“, a to v roce 2005 za její debut v roli Violetty a v roce 2010 za ztvárnění role paní Lovettové v opeře Sweeney Todd. Dále získala v roce 2016 mezinárodní hudební cenu „Mladá pěvkyně“ a cenu „Pěvkyně roku 2019“.

Svoji mezinárodní kariéru na koncertních a operních pódiích zahájila Grigorian triumfálním úspěchem v roli Madame Butterfly v Královské švédské opeře. Poté se představila v témže operním domě v opeře Fedora pod vedením režiséra Christofa Loye, se kterým od té doby pravidelně spolupracuje. Kritiky bylo vysoce oceněno i její účinkování v Bergově opeře Wozzeck v amsterdamské koncertní síni Concertgebouw, nastudované dirigentem Markusem Stenzem. Ve stejné roli debutovala Asmik Grigorian v roce 2017 na Salzburském festivalu v režii Williama Kentridge pod taktovkou Vladimira Jurowského. Na tomtéž festivalu se pak s velkým úspěchem představila i v titulní roli Salome v nové inscenaci Romea Castellucciho pod taktovkou Franze Welser-Mösta. Její provedení, které označil deník Financial Times jako „bezkonkurenčně nejlepší Salome“, jí získalo rakouskou „Cenu hudebního divadla“ za nejlepší ženskou titulní roli roku 2019. V sezoně 2018/19 s velkým úspěchem debutovala v milánském Teatro alla Scala v roli Marietty v inscenaci Korngoldovy opery Die tote Stadt v režii Grahama Vicka a pod taktovkou Alana Gilberta. Poté rovněž debutovala v roli Jolanty ve Frankfurtské opeře.

Přestože divadelní sezona 2019/20 byla zkrácena, měla Asmik Grigorian příležitost vrátit se k roli Manon Lescaut ve Frankfurtské opeře a v moskevském Velkém divadle i k roli Chrysothemis v opeře Elektra v nastudování Krzysztofa Warlikowského s dirigentem Franzem Welser-Möstem na Salzburském festivalu. Koncertně vystoupila také v Šostakovičově Symfonii č. 14 s Orchestrem de la Suisse Romande pod taktovkou Alexandra Shelleyho a v Salzburku v Beethovenově Symfonii č. 9 s dirigentem Riccardem Mutim.

V sezoně 2020/21 Grigorian ztvárnila titulní roli Rusalky v inscenaci režiséra Christofa Loye s dirigentem Ivorem Boltonem v madridském Teatro Real. Při svém debutu ve Vídeňské státní opeře nastudovala roli Madame Butterfly a poprvé se představila i v Pařížské opeře. V rámci letní festivalové sezony debutovala v Bayreuthu jako Senta v nové inscenaci Wagnerova Létajícího Holanďana v režii Dmitriho Tcherniakova a opět v Salcburku v opeře Elektra.

Sezona 2021/22 začala pro Asmik Grigorian jejím očekávaným debutem v novém nastudování Jenůfy v režii Clause Gutha v Královské opeře v londýnské Covent Garden. Ve Vídeňské státní opeře se představila ve dvou inscenacích – jako Alžběta v opeře Don Carlos s dirigentem Franzem Welser-Möstem a v titulní roli opery Manon Lescaut v režii Roberta Carsena pod taktovkou Nicoly Luisottiho. Poté se vrací do milánské La Scaly v opeře Piková dáma s dirigentem Valerym Gergievem a bude debutovat v Německé státní opeře v Jenůfě Damiana Mechieletta a ve Festspielhaus Baden-Baden v opeře Piková dáma pod taktovkou Kirilla Petrenka.

Grigorian spolupracuje s předními světovými dirigenty, jako jsou Valery Gergiev, Gianandrea Noseda, Vasily Petrenko, Franz Welser-Möst, Yvese Abel, Vladimír Jurowski, Kirill Petrenko, Oksana Lyniv, Markus Stenz, Mikhail Tatarnikov, Alan Gilbert a Michal Tilson-Thomas. Často spolupracuje s renomovanými režiséry včetně Dmitriho Tcherniakova, Romea Castellucciho, Damiana Michieletta, Roberta Carsena, Clause Gutha, Daliy Ibelhauptaitė, Christofa Loye, Barrieho Koskyho, Alexa Ollého, Petra Konwitschného, Roberta Wilsona nebo Vasilyho Barkhatova.

V roce 2022 vydá Asmik Grigorian s klavíristou Lukasem Genusiasem pro vydavatelství Alpha Classics své debutové album s písněmi Sergeje Rachmaninova. Následně tento program představí při sérii koncertů po Evropě, mimo jiné v milánské La Scale, v Grand Théâtre de Genève a v Laeiszhalle Hamburg.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.