Měsíc zalévá celý svět jasným světlem a lovec marně pronásleduje svoji bílou laň. Pohádková atmosféra Rusalky je tak omamná, až dává zapomenout na hloubku pochopení pro velikost i ubohost, které jsou vlastní jak lidem, tak nadpřirozeným bytostem. Dvořákova a Kvapilova Rusalka je lyrický příběh o touze po lidské duši, která je plná hříchu, ale také lásky. O pomíjivosti velkých citů a nemožnosti se dorozumět. Ale také o tom, že svá rozhodnutí nelze vzít zpět. Rusalka není jen pohádka o nešťastné lásce, ale psychologické a symbolické drama, které se právem zařadilo mezi nejhranější české opery současnosti.

Dirigent Jiří Bělohlávek o Rusalce prohlásil, že se dotýká všech aspektů lidské přirozenosti – lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech.

Dvořákova Praha spojí své síly s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semyonem Bychkovem, aby společně navázali koncertním provedením Dvořákova operního klenotu na předchozí počiny festivalové řady Opera in Concert. Po uvedení Dvořákových méně známých oper zazní tentokrát ta, která jej jako autora oper celosvětově proslavila. Semyon Bychkov společně s dramaturgií festivalu přizval mezinárodní sestavu sólistů, jakou lze slýchat v těch nejproslulejších operních a koncertních domech světa. Všechny aspekty Dvořákovy nejlepší opery se tak rozzáří ničím nerušenou silou autorovy hudby. 

Svůj první koncert odehrála Česká filharmonie 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka a s jeho skladbami na programu. V roce 2024 získala v anketě britského časopisu Gramophone titul „Orchestr roku“. Největší devizou, pro kterou je ve světě oceňována, je nenapodobitelná interpretace děl českých skladatelů a zvláštní vztah k hudbě Brahmse, Čajkovského a Mahlera, který orchestr dirigoval v roce 1908 při světové premiéře své 7. symfonie. V současné době nahrává kompletní cyklus Mahlerových symfonií s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pro vydavatelství Pentatone.

Historie České filharmonie je mimořádná a hrdá také díky poloze v samém srdci Evropy a politické historii České republiky, pro kterou se stala silným symbolem Smetanova Má vlast. Rok 2024 byl Rokem české hudby, připomínaným každých deset let, a tentokrát byl věnován především dvoustému výročí Smetanova narození. To si Česká filharmonie připomněla sérií koncertů na festivalu Smetanova Litomyšl, včetně vzácného koncertního provedení jeho opery Libuše pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši.

Dalším příspěvkem České filharmonie a Semjona Byčkova k Roku české hudby byl „dvořákovský festival“ – souborné provedení tří předeher, instrumentálních koncertů a posledních tří symfonií Antonína Dvořáka jak v Praze, tak na turné po Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Belgii a Francii. Vrcholem Roku české hudby v podání Semjona Byčkova a České filharmonie byly tři koncerty v newyorské Carnegie Hall.

Vedle České studentské filharmonie, Orchestrální akademie a Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky se komplexní vzdělávací strategie věnuje více než 400 školám, které přivádějí do Rudolfina všechny věkové kategorie – některé cestují až čtyři hodiny – aby si vyslechly koncerty a zúčastnily se workshopů. Inspirativní hudební a písňový program pod vedením zpěvačky Idy Kelarové pro rozsáhlé romské komunity v České republice a na Slovensku pomohl najít hlas řadě dětí ze sociálně vyloučených rodin.

Dalším těžištěm repertoáru orchestru – propagujícího mimo jiné tvorbu Martinů a Janáčka – jsou skladby etablovaných i soudobých českých autorů. Na podnět Semjona Byčkova na začátku jeho prvního funkčního období obdrželo objednávku děl pro Českou filharmonii devět českých a pět zahraničních skladatelů – Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich.

zdroj: Česká filharmonie

Semyon Bychkov patří k nejžádanějším dirigentům současnosti. Je vyhledáván pro jasný interpretační názor na prováděné dílo a důraz na krásu zvuku. Narodil se roku 1952 v tehdejším Leningradu, kde také vystudoval konzervatoř. Po emigraci ze Sovětského svazu do Spojených států v 70. letech si brzy získal vynikající mezinárodní renomé. Dlouhodobě spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry, jako jsou Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie aj. Intenzivně se věnuje také operní hudbě – diriguje mj. v Metropolitní opeře v New Yorku, ve Vídeňské státní opeře, v madridském Teatro Real, milánské La Scale a v Národní pařížské opeře, v nichž nastudoval množství titulů od Mozartova Dona Giovanniho až po Straussovu Elektru. Bohatá je také jeho diskografie. Vysoce ceněné jsou zejména jeho vynikající nahrávky Verdiho Requiem a Wagnerova Lohengrina nebo komplet Brahmsových symfonií. Od sezony 2018/2019 je šéfdirigentem České filharmonie.

Zdroj: Česká filharmonie

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými
v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny
s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo
v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Litevská sopranistka Asmik Grigorian se narodila ve Vilniusu a vystudovala Litevskou hudební a divadelní akademii. Je zakládající členkou Vilniuské městské opery. Dvakrát byla oceněna nejvyšším litevským vyznamenáním pro pěvce „Zlatý divadelní kříž“, a to v roce 2005 za její debut v roli Violetty a v roce 2010 za ztvárnění role paní Lovettové v opeře Sweeney Todd. Dále získala v roce 2016 mezinárodní hudební cenu „Mladá pěvkyně“ a cenu „Pěvkyně roku 2019“.

Svoji mezinárodní kariéru na koncertních a operních pódiích zahájila Grigorian triumfálním úspěchem v roli Madame Butterfly v Královské švédské opeře. Poté se představila v témže operním domě v opeře Fedora pod vedením režiséra Christofa Loye, se kterým od té doby pravidelně spolupracuje. Kritiky bylo vysoce oceněno i její účinkování v Bergově opeře Wozzeck v amsterdamské koncertní síni Concertgebouw, nastudované dirigentem Markusem Stenzem. Ve stejné roli debutovala Asmik Grigorian v roce 2017 na Salzburském festivalu v režii Williama Kentridge pod taktovkou Vladimira Jurowského. Na tomtéž festivalu se pak s velkým úspěchem představila i v titulní roli Salome v nové inscenaci Romea Castellucciho pod taktovkou Franze Welser-Mösta. Její provedení, které označil deník Financial Times jako „bezkonkurenčně nejlepší Salome“, jí získalo rakouskou „Cenu hudebního divadla“ za nejlepší ženskou titulní roli roku 2019. V sezoně 2018/19 s velkým úspěchem debutovala v milánském Teatro alla Scala v roli Marietty v inscenaci Korngoldovy opery Die tote Stadt v režii Grahama Vicka a pod taktovkou Alana Gilberta. Poté rovněž debutovala v roli Jolanty ve Frankfurtské opeře.

Přestože divadelní sezona 2019/20 byla zkrácena, měla Asmik Grigorian příležitost vrátit se k roli Manon Lescaut ve Frankfurtské opeře a v moskevském Velkém divadle i k roli Chrysothemis v opeře Elektra v nastudování Krzysztofa Warlikowského s dirigentem Franzem Welser-Möstem na Salzburském festivalu. Koncertně vystoupila také v Šostakovičově Symfonii č. 14 s Orchestrem de la Suisse Romande pod taktovkou Alexandra Shelleyho a v Salzburku v Beethovenově Symfonii č. 9 s dirigentem Riccardem Mutim.

V sezoně 2020/21 Grigorian ztvárnila titulní roli Rusalky v inscenaci režiséra Christofa Loye s dirigentem Ivorem Boltonem v madridském Teatro Real. Při svém debutu ve Vídeňské státní opeře nastudovala roli Madame Butterfly a poprvé se představila i v Pařížské opeře. V rámci letní festivalové sezony debutovala v Bayreuthu jako Senta v nové inscenaci Wagnerova Létajícího Holanďana v režii Dmitriho Tcherniakova a opět v Salcburku v opeře Elektra.

Sezona 2021/22 začala pro Asmik Grigorian jejím očekávaným debutem v novém nastudování Jenůfy v režii Clause Gutha v Královské opeře v londýnské Covent Garden. Ve Vídeňské státní opeře se představila ve dvou inscenacích – jako Alžběta v opeře Don Carlos s dirigentem Franzem Welser-Möstem a v titulní roli opery Manon Lescaut v režii Roberta Carsena pod taktovkou Nicoly Luisottiho. Poté se vrací do milánské La Scaly v opeře Piková dáma s dirigentem Valerym Gergievem a bude debutovat v Německé státní opeře v Jenůfě Damiana Mechieletta a ve Festspielhaus Baden-Baden v opeře Piková dáma pod taktovkou Kirilla Petrenka.

Grigorian spolupracuje s předními světovými dirigenty, jako jsou Valery Gergiev, Gianandrea Noseda, Vasily Petrenko, Franz Welser-Möst, Yvese Abel, Vladimír Jurowski, Kirill Petrenko, Oksana Lyniv, Markus Stenz, Mikhail Tatarnikov, Alan Gilbert a Michal Tilson-Thomas. Často spolupracuje s renomovanými režiséry včetně Dmitriho Tcherniakova, Romea Castellucciho, Damiana Michieletta, Roberta Carsena, Clause Gutha, Daliy Ibelhauptaitė, Christofa Loye, Barrieho Koskyho, Alexa Ollého, Petra Konwitschného, Roberta Wilsona nebo Vasilyho Barkhatova.

V roce 2022 vydá Asmik Grigorian s klavíristou Lukasem Genusiasem pro vydavatelství Alpha Classics své debutové album s písněmi Sergeje Rachmaninova. Následně tento program představí při sérii koncertů po Evropě, mimo jiné v milánské La Scale, v Grand Théâtre de Genève a v Laeiszhalle Hamburg.

Ukrajinský tenorista Dmytro Popov zahájil uměleckou dráhu jako sólista Národního divadla v Kyjevě, kde debutoval v roli Lenského v opeře Evžen Oněgin. Do mezinárodního povědomí se dostal v roce 2013, kdy v Královské opeře Covent Garden ztvárnil úlohu Rudolfa v Bohémě.

Tento úspěch představoval počátek jeho mezinárodní kariéry a od té doby ztvárnil řadu rolí po celém světě v renomovaných operních domech. Mezi ty nejvýznamnější patří Rudolf v Metropolitní opeře a Bavorské státní opeře, Alfredo (La traviata) ve Vídeňské státní opeře a Mariinském divadle, Nicias (Thaïs) v turínském Teatro Regio, Pinkerton (Madam Butterfly), Cavaradossi (Tosca) a Rodolfo (Luisa Millerová) v Deutsche Oper Berlin, Vaudémont (Jolanta) v Teatro Real Madrid, Macduff (Macbeth) v Opéra National de Lyon, Andrej (Mazepa) v Opéra de Monte-Carlo a Riccardo (Maškarní ples) v Théâtre du Capitôle de Toulouse.

Kromě toho, že je zkušeným operním pěvcem, se Popov etabloval i na koncertním pódiu. Mimo jiné se opakovaně podílel na provedení Zvonů Sergeje Rachmaninova: nejprve s orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě pod vedením Antonia Pappana, později s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Sira Simona Rattla, s Gürzenichovým orchestrem v Kolíně nad Rýnem a naposledy s Orchestre de Paris pod vedením Gianandrey Nosedy. Mezi jeho další koncertní úspěchy patří Verdiho Requiem na BBC Proms, na hudebním festivalu v Tanglewoodu, s Londýnskou filharmonií a ve scénické podobě ve Státní opeře Hamburg. Podílel se rovněž na koncertním provedení Glinkovy opery Život za cara na Festivalu Radio France v Montpellier či Bizetovy Carmen v rámci festivalu ve Verbieru.

V mimořádně úspěšné sezoně 2018/19 vystoupil v Traviatě v turínském Teatro Regio, v inscenaci Jolanty režiséra Dmitrije Černiakova v Opéra de Paris, v drážďanské opeře se představil v Tosce, v Kolíně nad Rýnem v Rusalce a v berlínské Deutsche Oper a moskevském Velkém divadle v inscenacích opery Maškarní ples. Koncertně vystoupil na evropském turné s Verdiho Requiem pod taktovkou Teodora Currentzise, dále s Bostonským symfonickým orchestrem ve Dvořákově Stabat mater pod vedením Andrise Nelsonse a v londýnské Wigmore Hall s klavíristou Iainem Burnisdem s recitálem ruských písní. Ačkoli byla sezona 2019/20 zkrácena, v Metropolitní opeře stihl vystoupit v Traviatě, v Pařížské opeře v Madam Butterfly, v Kolíně nad Rýnem v Carmen a v Hamburské státní opeře ve Verdiho Requiem. Po návratu na jeviště v roce 2021 patří mezi jeho nedávná angažmá inscenace Mazepy v moskevském Velkém divadle, Carmen ve Vídeňské státní opeře a Rusalky v Bavorské státní opeře.

V právě probíhající a následující sezoně jej čekají návraty do drážďanské Semperoper v inscenacích Normy a Tosky, do Bavorské státní opery v tamním nastudování Carmen, do Královské opery Covent Garden, Bavorské státní opery a Státní opery Hamburg v Traviatě, na Mezinárodní hudební festival v Hamburku ke koncertnímu provedení Rusalky, do inscenace téže opery v Kolíně nad Rýnem a mnoha dalších. Později rovněž plánuje návraty do Metropolitní opery, Vídeňské státní opery, na festival v Glyndebourne a do Bavorské státní opery.

Jeho vysoce hodnocené nahrávky zahrnují debutový sólový recitál Hymns of Love, natočený ve spolupráci s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a nedávno vydaný u společnosti Orchid Classics, nahrávku Čajkovského Jolanty s Gürzenich Orchestra Köln, vydanou roku 2015 u OEHMS Classics, či záznam Rachmaninovových Zvonů s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Sira Simona Rattla, vydaný o dva roky dříve u EMI. Popov soustavně spolupracuje s významnými dirigenty, jako jsou Antonio Pappano, Sir Mark Elder, Andris Nelsons, Andrés Orozco-Estrada, Giampaolo Bisanti, Valerij Gergijev, Carlo Rizzi, Thomas Søndergård, Vladimir Jurowski a Teodor Currentzis, i s mnoha významnými režiséry včetně Dmitrije Černiakova, Paula Currana, Petera Sellarse, Calixta Beita, Roberta Wilsona a mnoha dalších.

Dmytro Popov se stal vůbec nejmladším operním umělcem, kterému byl udělen titul Zasloužilý umělec Ukrajiny (2003), jímž se oceňuje mimořádný přínos scénickému umění. V roce 2007 se rovněž stal vítězem prestižní soutěže Plácida Dominga Operalia.

Český operní pěvec Jan Martiník (basista) získal za svou kariéru již několik ocenění včetně prestižní BBC Cardiff Singer of the World Song Prize v roce 2009.

Jan je téměř 10 let sólistou berlínské Staatsoper Under den Linden, nejstarší operní scény v Německu. Posluchači ho zde mohou slyšet v rolích, jako jsou např. Stárek/Kostelník (Pucciny: Tosca), Dr. Kolenatý (Janáček: Věc Makropulos), Zuniga (Bizet: Carmen), Hlas věštby (Mozart: Idomeneo), Daland (Wagner: Bludný Holanďan), Hostinský (Eötvös: Sleepless) a mnoho dalších. Spolupracuje také s Komische Oper Berlin, Národním divadlem v Praze, Vídeňskou lidovou operou a dalšími operními scénami.

Pravidelně hostuje s předními světovými orchestry, mezi něž patří např. Česká filharmonie, Bamberger Symphoniker, BBC Symphony Orchestra, London Symphony Orchestra, City of Birmingham Symphony Orchestra, Luzerner Sinfonieorchester, Pittsburgh Symphony Orchestra, Rotterdam Philharmonic, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Staatskapelle Dresden a jiné.

Ke spolupráci ho rádi zvou nejvýznamnější dirigenti světa. Zpíval pod taktovkou Daniela Barenboima, Jiřího Bělohlávka, Semyona Bychkova, Manfreda Honecka, Michaela Sanderlinga, Jakuba Hrůši, Fabia Luisiho, Zubina Mehty, Sira Simona Rattlea, Sira Johna Eliota Gardinera aj.

Jan se věnuje i nahrávací činnosti a z posledních nahrávek můžeme jmenovat Winterreise od Franze Schuberta (Supraphon), která získala pět Diapasonů. S Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka nahrál Biblické písně Antonína Dvořáka (2020, Decca). S London Symphony Orchestra pod vedením Sira Simona Rattlea nahrál a nazpíval dvojroli Farář/Jezevec v Janáčkově Lišce Bystroušce. Tato nahrávka byla v roce 2020 nominována na Grammy.

zdroj: Arte Visio

Mezzosopranistka Jamie Barton je mimořádnou umělkyní, uznávanou na obou březích Atlantiku. Mezi její četná ocenění patří první cena i cena za píseň v soutěži BBC Cardiff Singer v roce 2013, cena Richarda Tuckera v roce 2015 a cena Metropolitní opery Beverly Sills Artist v roce 2017. Její úspěchy z těchto let vyvrcholily pozváním k vystoupení v rámci závěrečného koncertu londýnského festivalu Proms 2019, který řídil dirigent Sakari Oramo a kde se představila jako hlavní sólistka. Její vystoupení, pro které si jako téma zvolila otevřenost a rozmanitost, bylo zařazeno do televizního a internetového přenosu po celém světě a do rozhlasového vysílání BBC Radio 3.

Jamie Barton je oblíbenou sólistkou Metropolitní opery, kde mezi její významné role patří Gluckův Orfeus, Donizettiho Elisabetta (Marie Stuartovna) a Belliniho Adalgisa (Norma). V posledních sezonách přenesla řadu svých klíčových rolí na nejprestižnější evropské scény. Patří k nim mj. Azucena (Trubadúr), s níž debutovala v Bavorské státní opeře pod taktovkou Ashera Fische, Eboli (Don Carlos) v berlínské Deutsche Oper pod vedením Roberta Rizzi-Brignoliho a Leonora (Favoritka) v madridském Teatro Real pod vedením Daniela Orena. K jejím nejnovějším úspěchům patří strhující ztvárnění role Brangäne (Tristan a Isolda) na Festivalu v Aix en Provence v nové inscenaci režiséra Simona Stonea s Londýnským symfonickým orchestrem pod taktovkou Sira Simona Rattla, vysílané po celém světě na stanici Arte.

Na koncertních pódiích již Jamie Barton spolupracovala s řadou významných dirigentů včetně Marin Alsop v Brahmsově Altové rapsodii ve spolupráci s Orchestra of the Age of Enlightenment při svém debutu na BBC Proms a v Bernsteinově Symfonii č. 1 „Jeremiáš“ při debutu s Londýnským symfonickým orchestrem. Dále spolupracovala mj. se Sirem Andrewem Davisem i Sirem Antoniem Pappanem při provedeních Verdiho Requiem s orchestrem královské opery Covent Garden.

Jamie Barton je rovněž proslulá svými sólovými recitály. Vystoupila mj. v newyorské Carnegie Hall, na festivalu v Tanglewoodu, s klavíristkou Kathleen Kelly v newyorské Zankel Hall, v rámci koncertní řady Celebrity Series v Bostonu, na Matinée Musicale v Cincinnati či v Kennedyho centru ve Washingtonu v rámci cyklu VOICES kurátorky Renée Fleming. V loňské sezoně debutovala v londýnské Wigmore Hall s novým programem zaměřeným na díla skladatelek a na zobrazení žen v hudbě.

Své nejnovější CD s názvem Unexpected Shadows, které po vydání počátkem sezony 2020/21 u společnosti Pentatone sklidilo jednoznačné uznání kritiky, natočila ve spolupráci s klavíristou Jakem Heggiem. Letos na podzim se společně vrátí k živým vystoupením ve frankfurtské opeře a v londýnském Barbican Centre.

Jana Kurucová se narodila ve Tvarožné u Kežmaroku. Od čtrnácti let studovala církevní hudbu, dirigování a zpěv na Konzervatoři J. L. Belly v Banské Bystrici, později absolvovala pedagogické minimum v oboru operní zpěv na konzervatoři v Bratislavě. Následně získala dvouleté stipendium na Vysoké škole hudebního a dramatického umění ve Štýrském Hradci, kde studovala operní zpěv u Agathy Kaniové a Gottfrieda Hornika. Jejími prvními kroky na operní scéně byly role v Mozartových operách: Druhá dáma v Kouzelné flétně a Ramiro v Zahradnici z lásky.

V sezoně 2005/2006 byla členkou Bavorské státní opery pod vedením jejího hudebního ředitele Zubina Mehty. Zpívala zde Spánkovou vílu v Jeníčkovi a Mařence nebo Magd v Královských dětech pod vedením Fabia Luisiho.

V letech 2006–2009 byla členkou divadla v Heidelbergu, kde se představila jako Cherubín ve Figarově svatbě, Idamante v Idomeneovi, Sesto v La clemenza di Tito, Charlotta ve Wertherovi (J. Massenet), Rosina v Lazebníku sevillském (G. Rossini) a v mnohých dalších rolích. Působila na zimním barokním festivalu ve Schwetzingenu, kde zpívala Vivaldiho kalhotkové role, jako je Megacle v Olympiádě či Licio v opeře Tito Manlio. Vystoupila rovněž na zámeckém festivalu v Heidelbergu, s Essenskou filharmonií, v Antverpách v sále královny Alžběty, na open air koncertu na náměstí Gendarmentmarkt v Berlíně aj.

Od září 2009 je sólistkou Deutsche Oper Berlin, kde vystupuje v mnoha rolích: Rosina, Cherubín, Fenena (Nabucco), Mercedes (Carmen), Flora (La Traviata) a Zerlina (Don Giovanni) pod vedením Roberta Abbada nebo Mélisanda (Pélleas a Mélisanda) pod hudebním vedením Donalda Runniclese. V pražském Národním divadle účinkovala jako Idamante v Mozartově Idomeneovi. V září 2011 zpívala v Teatro de la Maestranza ve španělské Seville ve Figarově svatbě.

V sezoně 2012/2013 se poprvé představila v Deutsche Oper Berlin v roli Maffia Orsiniho v opeře Lucrezia Borgia po boku Edity Gruberové a Pavola Breslika, stejně jako v úloze Lišáka v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky, Meg Page ve Falstaffovi a Suzuki v Madam Butterfly. V Teatro Petruzzelli v italském Bari hostovala v roli Zerliny v Donu Giovannim.

V sezoně 2013/2014 úspěšně debutovala jako Cherubín ve Figarově svatbě v Pekingské opeře a jako Donna Elvíra v Donu Giovannim v Deutsche Oper Berlin a v opeře v Oslu. V červnu 2014 v rámci Dortmundského festivalu s velkým úspěchem debutovala jako Romeo v inscenaci Belliniho Kapuletů a Monteků pod taktovkou Friedricha Haidera, která byla nadšeně přijata kritikou i publikem. Koncem téže sezony byl úspěšný rovněž její debut v drážďanské Semperově opeře v roli Rosiny v Lazebníku sevillském.

V sezoně 2014/2015 kromě svých závazků v Deutsche Oper Berlin zpívala poprvé roli Alžběty v Marii Stuartovně v Ostravě a debutovala jako Carmen ve Státní opeře Praha. Následovala další vystoupení v roli Donny Elvíry v Donu Giovannim v Praze, Berlíně a Bratislavě. V roce 2016 debutovala jako Sesto v opeře Julius Caesar v Egyptě a poprvé vystoupila ve Festspielhaus Baden-Baden jako Marta v Boitově Mefistofelovi. V poslední sezoně také poprvé zpívala roli Dorabelly v Così fan tutte v Deutsche Oper Berlin a japonskému publiku se představila jako Cherubín ve Figarově svatbě na scéně Nového národního divadla v Tokiu. V květnu zpívala roli Isoliera v Rossiniho opeře Hrabě Ory s Lawrencem Brownleem a Jessicou Pratt na hudebním festivalu Klangvokal v Dortmundu.

V září 2017 vystoupila na festivalu Dvořákova Praha po boku Kristīne Opolais, Richarda Samka a René Papeho ve Stabat mater Antonína Dvořáka. V témže roce se představila jako Rosina v Lazebníkovi Sevillském v Semperově opeře v Drážďanech a Bratislavě a jako Alžběta v Marii Stuartovně v Banské Bystrici. Vystoupila rovněž na Svátku hudby v pražském Rudolfinu a na Vánočním koncertu Slovenské filharmonie v Bratislavě.

V květnu 2018 se představila jako Marta v Boitově Mefistofelovi po boku Josepha Calleji a Erwina Schrotta v Bavorské státní opeře a zpívala roli Alžběty v Marii Stuartovně po boku Diany Damrau a Javiera Camareny v Deutsche Oper Berlin. Na téže scéně také debutovala jako Siebel v Gounodově Faustovi. Na podzim 2018 debutovala jako Princ Orlovský v inscenaci Straussova Netopýra.

V lednu 2019 debutovala v Deutsche Oper Berlin jako Múza/Nicklausse v Hoffmannových povídkách. Současně se představila jako Carmen v Národním divadle v Praze a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V dubnu debutovala ve Smetanově síni v Praze, kde se zhostila altového partu ve Dvořákově Stabat mater.

Od sezony 2019/2020 je stálou členkou Hamburské státní opery, kde se představila jako Cherubín ve Figarově svatbě, jako Brigitta v Mrtvém městě a jako Jeníček v Jeníčkovi a Mařence. Nadále účinkovala v Deutsche Oper Berlin jako Fenena v Nabuccovi, jako Princ Orlovský v Netopýrovi a Jeníček v Jeníčkovi a Mařence. V únoru 2020 zpívala roli Donny Elvíry v Donu Giovannim ve Štýrském Hradci a roli Dorabelly v Così fan tutte v Semperově opeře v Drážďanech. Ztvárnila také roli Anděla v Schumannově oratoriu Ráj a Peri na koncertu Slovenské filharmonie.

V září 2020 zahájila společně s Kentem Naganem a Frankem Castorfem novou sezonu Hamburské opery inscenací Molto agitato. V dubnu 2021 se po boku Daniela Hopea podílela na koncertní sérii Arte Concert: Europe @ Home, kde prostřednictvím písní představila své rodné Slovensko. V červnu 2021 debutovala v Německé opeře v Berlíně v roli Preziosilly ve Verdiho Síle osudu.

Narodila se v Brně do hudební rodiny, začínala ve sboru Kantiléna a poté účinkovala v mnoha představeních Národního divadla Brno jako členka dětského sboru nejen v tuzemsku, ale i na mnohých zahraničních scénách (Japonsko, Velká Británie, Rakousko).

Během svého studia na Pedagogické fakultě MU v Brně několikrát úspěšně reprezentovala školu na pěveckých soutěžích a v roce 2014 pokračovala ve svém studiu i v zahraničí na státním konzervatoriu v italském Campobassu pod vedením profesorky Aldy Caiello. V témže roce se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde obdržela dvě zvláštní ceny za interpretaci.

V roce 2018 úspěšně zakončila svá magisterská studia a již pravidelně spolupracuje s mnoha orchestry (AKAMUS, L'armonia Terrena, Česká filharmonie, Czech virtuosi, Filharmonie Brno, Zlínská filharmonie atd.) a dirigenty (M. Minkowski, A. Liebreich, J. Kyzlink, Z. Klauda, J. Klecker, R. Kružík a další).

Své první divadelní zkušenosti získala díky Novému operetnímu studiu Brno a od roku 2016 pravidelně hostuje ve většině českých divadel: ND v Praze (Pamina, Servilie, Barena), DJKT v Plzni (Ilia, Ottavia), NDM v Ostravě (Servilia, 1. žínka), SD v Opavě (Hraběnka Almaviva) a každoročně se účastní mnoha festivalů (Smetanova Litomyšl, Hudba Znojmo, Janáčkův máj, Zlatá pecka, Concertus moraviae apod.).

V letošní sezoně se nově představí jako Mařenka v inscenaci Prodané nevěsty na prknech Národního divadla, jako Donna Elvíra v inscenaci Donna Giovanniho Slezského divadla v Opavě a také v letní staggioně scénického provedení Händelova Mesiáše na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

Již šestým rokem je stálou členkou souboru Czech ensemble baroque pod vedením Romana Válka, který se zabývá autentickou interpretací staré hudby.

Pravidelně se účastní kurzů a soutěží, např. masterclass s barokní ikonou Emmou Kirkby nebo kurzy Kateřiny & Adama Plachetkových. V srpnu 2018 se také stala laureátkou prestižní pěvecké soutěže Cesti competition v Innsbrucku.

Za roli hraběnky v inscenaci Figarova svatba Slezského divadla Opava se v roce 2020 dostala do širší nominace cen Thálie.

Zdroj: Camerata

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy ve stylové interpretaci jí vynesly spolupráci s renomovanými soubory a orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Les Muffatti, Collegium Marianum, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, {OH} Orkiestra Historyczna, Česká filharmonie, FOK, Vlámská filharmonie), s nimiž se podílela na víc než dvaceti nahrávkách.

Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší snímek 8 italských árií J. D. Zelenky s Ensemble Tourbillon a Stabat Mater J. J. Ryby s orchestrem L’armonia terrena, který obdržel ocenění Diapason D’Or 2017. V roce 2018 vyšlo CD s Moravskými dvojzpěvy Antonína Dvořáka za doprovodu skladatelova vlastního klavíru (Šaturová, Spurný). Z dalších aktivit má Markéta na svém kontě dramaturgii úspěšné přehlídky Baroko 2015 v regionech Západočeského kraje v rámci projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury.

Věnuje se rovněž pedagogické činnosti ve formě kurzů a lekcí zaměřených na techniku zpěvu a interpretaci vokální hudby. Je překladatelkou knihy rozhovorů o technice a výuce zpěvu proslulé pedagožky Margreet Honig, která vyšla pod názvem Skutečný zpěv péčí organizace Zámek Liteň

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se Markéta věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula na Handelfestspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Následovala hostování na scénách Národních divadel v Košicích (Handel/Alcina), Brně (Martinů / Hry o Marii, Purcell / Dido a Aeneas, Saariaho / Láska na dálku, Rossini / Hrabě Ory, Offenbach / Hoffmannovy povídky, Ivanovič/Monument), Praze (Monteverdi/Orfeo, Handel/Rinaldo, Martinů/Julietta) a Ostravě (Britten / Zneuctění Lukrécie, Gluck / Iphigénie v Aulidě, Martinů/Julietta). V uplynulých letech byla nominována do úzkého výběru na cenu Thálie za roli Poutníka v inscenaci opery Láska na dálku, cenu Jantar pro umělce Moravskoslezského kraje za roli Biancy v inscenaci Zneuctění Lukrécie a cenu Classic Prague Awards za koncertní výkon.

Zdroj: Camerata

Mezzosopranistka Monika Jägerová patří k nadějím nejmladší pěvecké generace. Na českém operním jevišti debutovala v roce 2017 rolí Mrs. Quickly (Falstaff) ve Slezském divadle Opava, kde se poté představila jako Kohout (Příhody lišky Bystroušky) a Háta (Prodaná nevěsta). V sezoně 2018/2019 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v rolích Kněžny (Sestra Angelika) a Zity (Gianni Schicchi) a dále zde ztvárnila Starou Slovenku (L. Janáček: Osud, 2018), Kastelánku (J. Křička: Bílý pán, 2021). V Národní opeře v Bergenu vystoupila jako 3. žínka v Dvořákově Rusalce (2021). V Teatro Verdi v Terstu se v roli Mrs. Baggot podílela na mezinárodním provedení Brittenovy opery Kominíček (2016) a přednesla altový part ve scénickém oratoriu Stabat Mater od Valentiny Shukliny (2017). V sezóně 2021/2022 se představí jako Bradamante (G. F. Händel: Alcina, ND Brno) a v dvojroli Barbara/Sofia Petrovna (H. Krása: Zásnuby ve snu, NDM).

Intenzívně se věnuje interpretaci staré hudby, pravidelně spolupracuje se soubory jako Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque, Hof-musici a Ensemble Damian, v roce 2019 hostovala na festivalu Oude Muziek v Utrechtu s Ensemblem Tourbillon. Pravidelně vystupuje v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Zde ztvárnila mj. hlavní roli Timanta (J. A. Hasse: Demofoonte, 2019), za kterou byla šířeji nominována na prestižní cenu Thalie 2019. Na Olomouckých barokních slavnostech se představila jako Gloria (Vivaldi: La Gloria e Imeneo, 2018) a Giove (Karl Ditters von Dittersdorf: Il Tribunale di Giove, 2019). Pro letní stagionu ve švédské Vadsteně nastudovala roli Ascalaxe (G. Ph. Telemann: Orfeo, 2019).

Monika Jägerová studovala zpěv soukromě u Pavly Zumrové a poučenou interpretaci staré hudby u Ireny Troupové. Zúčastnila se mistrovských kurzů u Emmy Kirkby (Dartington International Summer School 2015), Chantal Santon Jeffery a Dedy Cristiny Colonny (Akademie Versailles 2018), Markéty Cukrové či Lorenza Charoye (Letní škola staré hudby Valtice 2015). V roce 2016 zvítězila v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, v roce 2017 obdržela čestné uznání na Mezinárodní pěvecké soutěži Iuventus Canti (Vráble, Slovensko) a probojovala se do finále Mezinárodní pěvecké soutěže Renaty Tebaldi v San Marinu a v roce 2019 získala 3. cenu v kategorii Píseň na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Studovala také housle na Konzervatoři Jana Deyla v Praze a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Zdroj: Nachtigall Artists

Česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková je od sezony 18/19 sólistkou a členkou ansámblu Semperovy opery v Drážďanech.

Narodila se v Berlíně a v roce 2012 absolvovala studium u prof. Elisabeth Wilke, E. Gramsse a J. Wallniga na Universität Mozarteum Salzburg. Současně byla vyznamenána organizací a nadací Stiftung Mozarteum medailí Lilli Lehman.

V Semperově opeře v sezoně 2021/2022 debutuje jako Adalgisa „Norma“, Hänsel „Hänsel und Gretel“ nebo jako Hagar ve světové premiéře opery „Die andere Frau“.

Na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově se v letošním roce představila na zahajovacím galakoncertě jako host Plácida Dominga.

Účinkovala na významných festivalech a divadlech, jako jsou Mozartwoche Salzburg, Salzburger Festspiele, Osterfestspiele Salzburg, Beijing Music festival aj.

Na 50. jubilejním Velikonočním festivalu v Salzburgu debutovala v roli Siegrune v opeře „Die Walküre“ pod taktovkou Christiana Thielemanna, za doprovodu Staatskapelle Dresden, v režii Very Nemirovy. Jako koprodukce s Beijing Music Festival byla tato produkce také uvedena na podzim 2017 v Pekingu.

Byla finalistkou Hans Gabor Belvedere Singing Competition v roce 2015 a získala také cenu „Nejlepší ženský hlas“ na mezinárodní soutěži Concours International de Belcanto Vincenzo Bellini v Marseille.

Na začátku roku 2019 vystoupila pod taktovkou maestra Plácida Dominga na koncertě „Mozartovy narozeniny“ ve Stavovském divadle v Praze.

V roce 2018 debutovala v Národním divadle jako Charlotte v opeře „Werther“, za kterou byla oceněna ředitelem Národního divadla cenou pro umělce do 35 let a zároveň byla nominována na cenu Thálie.

V drážďanské Semperoper ztvárnila mnoho stěžejních mezzosopránových rolí, z nichž jmenujme např. roli Pážete Urbaina v Meyerbeerových „Hugenotech“, Sesta Pompea v opeře „Giulio Caesare“, dále se představila jako Cherubino ve „Figarově svatbě“, Muse/Nicklausse v „Hofmannových povídkách“, jako Rosina v „Lazebníku sevillském“ a jako Olga v „Evženu Oněginovi“. V lednu 2020 debutovala ve vídeňské Volksoper v roli Carmen.

Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Od sezony 2019/20 je sólistou Bavorské státní opery v Mnichově, kde jeho repertoár zahrnuje role Moralese (Carmen), Pinga (Turandot), Knížete Ottokara (Čarostřelec), Lovce (Rusalka) ad.

Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015, z níž si odnesl rovněž velké množství mimořádných cen včetně Ceny Opery Národního divadla v Praze a Ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. K jeho zahraničním úspěchům patří 2. místo v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku. V červenci 2017 se stal finalistou dvou z nejslavnějších mezinárodních pěveckých soutěží: Belvedere a Operalia Plácida Dominga. V září 2019 získal Cenu ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris International Vocal Competition.

Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě ve třídě Petera Mikuláše a první jevištní zkušenosti získal ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a to jako Leporello (Don Giovanni), Don Basilio (Lazebník sevillský), Don Fernando (Fidelio), Pietro (Simon Boccanegra), Brander (Faustovo prokletí) a v titulní roli v Paisiellově opeře Král Teodor v Benátkách. V květnu 2017 vystoupil na recitálu na MHF Pražské jaro a ujal se role vychovatele v české premiéře Rossiniho opery Hrabě Ory v Národním divadle Brno. V letech 2017–2019 byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově.

Zdroj: Nachtigall Artists

Na Pražské konzervatoři studoval zpěv pod vedením Jiřího Kotouče a od roku 2008 pokračoval ve studiích na HAMU v Praze u Romana Janála. Je vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Junior. Od roku 2004 hostoval ve Státní opeře Praha ve Dvořákově Rusalce a Pucciniho Turandot, od sezony 2010/2011 ve Verdiho Rigolettovi a Bizetově Carmen. V divadle F. X. Šaldy v Liberci ztvárnil Silvia v Leoncavallových Komediantech a Moralese v Bizetově Carmen. Za roli Silvia byl zařazen do širší nominace na Cenu Thálie za rok 2009. V létě 2011 a 2012 ztvárnil tutéž roli pro MHF Český Krumlov po boku Josého Cury v roli Cania. V sezoně 2011/2012 přijal angažmá ve Státní opeře Praha, od roku 2012 je sólistou Opery Národního divadla a Státní opery.

Nastudoval zde např. Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi, Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském, Dandiniho v Rossiniho Popelce, Dona Giovanniho v opeře Don Giovanni a Hraběte Almavivu v Mozartově Figarově svatbě, titulní roli ve Weinbergově opeře Švanda dudák, Marcella v Pucciniho opeře La Bohéme, Silvia v Leoncavallových Komediantech, Papagena v Mozartově Kouzelné flétně, Pinga v Pucciniho Turandot, Adolfa ve Dvořákově Jakobínovi, Mercutia v Gounodově Romeovi a Julii, Maestra v Donizettiho Poprasku v opeře, Haraštu v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, Čekunova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu, Henryho Cuffa v Brittenově Glorianě, Alberta v Massenetově Wertherovi a mnoho dalších. Za roli Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi byl nominován na Cenu Thálie za rok 2013. Je pravidelným hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnil titulní roli v Čajkovského Evženu Oněginovi, Franka v Pucciniho Edgarovi, Silvia v Leoncavallových Komediantech a Pseudola v Martinů Vojákovi a tanečnici. Pravidelně hostuje v Národním divadle Brno (Rodrigo ve Verdiho opeře Don Carlos, titulní role v Evženu Oněginovi, Gilgameš v Martinů Eposu o Gilgamešovi, Valentin v Gounodově Faustovi a Markétce, Marcello v Bohémě, Ping v Pucciniho Turandot, Aeneas v Purcellově Didoně a Aeneovi, Morales v Bizetově Carmen) i na dalších českých scénách. Od srpna 2018 je držitelem Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let.

Vystupoval s dirigenty jako Petr Altrichter, Semyon Bychkov, Oliver Dohnányi, Plácido Domingo, Iván Fischer, John Fiore, Jakub Hrůša, Robert Jindra, Jaroslav Kyzlink, Libor Pešek, Lukáš Vasilek a s mnoha dalšími.

Jiří Brückler spolupracuje s Bulharskou operou v Sofii, s festivaly Pražské Jaro a Dvořákova Praha, s Budapest Festival Orchestra, Českou filharmonií, orchestrem FOK, SOČR, PKF – Prague Philharmonia, Filharmonií Brno, Filharmonií Bohuslava Martinů, Pražským filharmonickým sborem a Českým filharmonickým sborem Brno.

V minulé sezoně ztvárnil titulní role v operách Bedřicha Smetany jako Přemysl v opeře Libuše, Vok v Čertově stěně a Tomeš v opeře Hubička.

V březnu 2024 účinkoval v opeře Rusalka (role Lovce a Hajného) v Opera de Tenerife na největším z Kanárských ostrovů.

V sezoně 2024/2025 ho čekají nové produkce oper Manon Lescaut (G. Puccini) v ND Brno, opera Faust (Ch. Gounod) v ND v Praze a natáčení CD Epilog (J. Suk) s Českou filharmonií pod vedením dirigenta Jakuba Hrůši.

zdroj: Jiří Brückler

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.