Mohl by to být večer velkých klasiků, kdyby se devětadvacetiletý Dvořák nepustil do experimentů s dobovými trendy. Jeho Smyčcový kvartet č. 4 e moll přináší od první věty emotivní a vzrušenou hudbu, která jako by podrobně sledovala autorova duševní pohnutí a vyrůstala z novoromantických předchůdců, jako byli Hector Berlioz či Franz Liszt. „Inu, mládí,“ podotkl by možná Vodník z Rusalky, stejně jako si povzdechl nad rejděním lesních žínek. Dvořákův čtvrtý kvartet už samozřejmě není žádná juvenilie: svědčí především o tom, že Dvořák již uměl s hudbou výborně zacházet, což mu dopřávalo volnost při hledání a definování vlastního osobitého stylu. Skladba, jejíž rukopis byl objeven v pozůstalosti Antonína Bennewitze, se díky Dvořák Collection, Komorní řadě a provedení Bennewitzova kvarteta znovu propojí se jménem houslisty a ředitele pražské konzervatoře.

Klasické základy, které Dvořákovým dílem obvykle prosvítají, připomene v jejich čisté podobě Smyčcový kvartet Es dur od Josepha Haydna – jeho vtipný závěr je jedním z důkazů, že humor v hudbě existuje. Opravdu mladistvou, ale přitom již stylovou kompozicí přispěje Felix Mendelssohn-Bartholdy, který svůj Smyčcový kvartet č. 2 a moll složil v osmnácti letech.

Bennewitzovo kvarteto je v mezinárodním měřítku špičkovým komorním souborem, což dokládají nejen vítězství ve dvou prestižních soutěžích – v Ósace v roce 2005 a Prémio Paolo Borciani v Itálii v roce 2008, ale i pochvalné hlasy kritiky. Již v roce 2006 německý Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal: „Obdivuhodná byla vedle zřetelné strukturace hudby zvukově krásná tónomalba a intonační čistota provedení. Jen velmi zřídka člověk zažije takto umně a efektně znějící harmonie... Veliké umění.“ Také na domácí scéně získal soubor mnohá ocenění. V roce 2004 bylo Bennewitzovo kvarteto vyhlášeno laureátem Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii a v roce 2019 soubor převzal cenu Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku.

Kvarteto pravidelně koncertuje na významných českých i zahraničních podiích (Wigmore Hall Londýn, Musikverein Vídeň, Konzerthaus Berlín, Théâtre des Champs-Elysées Paříž, The Frick Collection New York, Seoul Art Center, Rudolfinum a dalších) a vystupuje také na festivalech Salzburger Festspiele, Luzerne Festival, Rheingau Musik Festival, Kammermusikfest Lockenhaus, Dvořákova Praha a Pražské jaro. Soubor navázal uměleckou spolupráci s vynikajícími umělci jako Alexander Melnikov, Vadim Gluzman, JeanYves Thibaudet, Krzysztof Chorzelski, Danjulo Ishizaka, Pietro de Maria a dalšími.

Zvláštní potěšení přináší Bennewitzovu kvartetu působení na domácí hudební scéně. Velmi si cení spolupráce s Českou filharmonií a jejím bývalým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem při provedení Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr Bohuslava Martinů, jakož i setkání se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Michaelem Sanderlingem, s nímž těleso provedlo skladbu Absolute Jest Johna Adamse. Pro Českou televizi natočilo kvarteto v ojedinělém prostoru Vily Tugendhat oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka a Český rozhlas pravidelně zaznamenává významné koncerty souboru.

Bennewitzovo kvarteto se zaměřuje na ojedinělý výběr repertoáru. V roce 2012 a 2015 provedlo v jediném večeru kompletní šestici Bartókových kvartetů na festivalu Maggio Musicale Fiorentino a ve švédské Uppsale. V lednu roku 2014 v berlínském Konzerthausu uvedlo ve světové premiéře skladbu Slavomíra Hořínky Songs of Immigrants. U společnosti Supraphon vydalo v roce 2019 nahrávku se skladbami židovských perzekvovaných autorů (V. Ullmann, H. Krása, E. Schulhoff a P. Haas).

V sezoně 2024/2025 se Bennewitzovo kvarteto vrátí na několik evropských pódií včetně Wigmore Hall v Londýně, Laeiszhalle v Hamburku a Konzerthausu v Berlíně, kde s Veronikou Hagen provede Dvořákovy a Brahmsovy smyčcové kvintety. Kvarteto vystoupí také ve Spojených státech, kde debutuje v Providence, Houstonu a Tucsonu, vrátí se na festival Music and Beyond v Ottawě a do Harvard Musical Association v Bostonu. Soubor bude aktivní i v České republice. V září se v rámci festivalu Dvořákova Praha uskuteční závěrečné koncerty uceleného provedení Dvořákových smyčcových kvartetů a pod hlavičkou Supraphonu vyjde v interpretaci Bennewitzova kvarteta nové CD se smyčcovými kvartety „těch, kteří spolu hrávali“ – Haydna, Mozarta, Vaňhala a Dittersdorfa.

Soubor nese již od roku 1998 jméno houslisty a ředitele Pražské konzervatoře Antonína Bennewitze (1833–1926), který se zasloužil o vytvoření české houslové školy. Mezi jeho žáky patřil Otakar Ševčík, František Ondříček, ale také Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal, jimž dal podnět k založení slavného Českého kvarteta.

zdroj: Bennewitzovo kvarteto

V místech, kde dnes stojí kostel svatých Šimona a Judy a Nemocnice Na Františku, založil před rokem 1354 Bohuslav z Olbramovic špitál, jehož součástí byla i nezbytná kaple svatých Šimona a Judy, kazatelů Evangelia v Mezopotámii a Sýrii, kterou vysvětil tehdejší arcibiskup pražský a blízký spolupracovník Karla IV. Arnošt z Pardubic. Kaple byla postupně přestavována a rozšiřována, krátce před rokem 1620 nekatolickými církvemi dokonce tak velkoryse a průkopnicky, že měla ambici stát se vážným ideovým i konstrukčním konkurentem svatovítské katedrále. Následně po dlouhou dobu probíhaly další rekonstrukce a přístavby, byla prováděna bohatá vnitřní výzdoba, vztyčeny oltáře, instalovány sochy a vše bylo završeno iluzivní malbou presbyteria dokončenou roku 1773 Josefem Hagerem. V letech 1989–1993 proběhla za podpory hlavního města Prahy rozsáhlá proměna kostela na koncertní sál a objekt byl předán ke spravování Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK. V roce 2020 kostel odkoupilo Hlavní město Praha a v roce 2021 jej svěřilo Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK, který tento prostor využívá jako koncertní síň pro své abonentní koncerty komorní hudby.

Původní kostel tvořil součást špitálu a kláštera Milosrdných bratří Na Františku. V 18. století byl upraven do stylu vrcholného baroka a byly zde nainstalovány varhany, na které později hrával například W. A. Mozart nebo Joseph Haydn a které slouží dodnes.

Zdroj informací z oficiální webové stránky FOK.