Minulost a současnost, tragédie a emoce, klasika a technologie. Hluboký respekt k obětem vypálených Lidic jako by nahradil minutu ticha za všechny, kteří zbytečně umírají v současných válkách. Teprve poté se dostane ke slovu ryzí přítomnost ve skladbě Violoncelloops od Petra Wajsara, který s neobyčejnou lehkostí kombinuje klasickou i populární hudbu. Jeho smyčky – loopy – však nejsou v rukou DJ a jeho gramofonů, ale hraje si s nimi violoncellista ve stejně živém provedení. A že koncertní mistr violoncell české filharmonie Václav Petr „živý“ být umí! Bouřlivé kontrasty a proměnlivé emoce hudby, která je obrazem nepředvídatelného osudu, jako by v sobě ukryla všechny zvraty doby, v níž dovedou lidé milovat se stejnou intenzitou jako válčit. Všechny zdánlivě nesmiřitelné rozpory zůstanou sjednoceny díky ušlechtilému zvuku České filharmonie pod taktovkou skvělého Ingo Metzmachera.

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone ocenil titulem Orchestr roku 2024, se v sezoně 2025|2026 představí v nejprestižnějších koncertních sálech východní Asie – na Tchaj-wanu, v Japonsku a Jižní Koreji – a také na významných pódiích v Německu, Itálii, Rakousku, Lucembursku a Belgii. Na domácí scéně vystoupí v pražském Rudolfinu i na předních českých festivalech, včetně Pražského jara, Dvořákovy Prahy a Smetanovy Litomyšle. Mezi další zahraniční angažmá patří festivaly v Grafeneggu, Bad Kissingenu a Festival George Enesca v Bukurešti.

Svou 130. sezonu zahájí Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova dvěma programy, které vzdávají hold skladatelům zásadním pro jeho uměleckou dráhu. Zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, jehož hudbou Byčkov odstartoval své působení u orchestru, a Dmitrije Šostakoviče, jehož 50. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět. Oba programy doplní skladby pro klavír – Ravelův Klavírní koncert a Straussova Burleska.

Dále Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova uvede Mendelssohnovu Symfonii č. 4, Stravinského Pulcinellu a Svěcení jara, Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a instrumentální koncerty Edwarda Elgara, Johannesa Brahmse a Bryce Dessnera, který v této sezoně působí jako rezidenční skladatel. V listopadu se Byčkov ujme také Prokofjevova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 se sólistou Jevgenijem Kissinem, rezidenčním umělcem České filharmonie. Kissin v rámci své rezidence přednese i sólový recitál.

Rok 2024 byl Rokem české hudby a zároveň 200. výročím narození Bedřicha Smetany. Česká filharmonie si toto jubileum připomněla pod vedením Semjona Byčkova novou nahrávkou Mé vlasti pro vydavatelství Pentatone. Album, nominované na cenu BBC Music Magazine 2025, následovalo 2CD s Dvořákovými Symfoniemi č. 7, 8 a 9. Rok české hudby vyvrcholil třídenní rezidencí České filharmonie v Carnegie Hall, o níž The New York Times napsaly, že první český orchestr je „nestárnoucí skvost… a vynikající nositel českého hudebního odkazu“. V roce 2025 oslaví Česká filharmonie 150. výročí premiéry symfonické básně Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast koncerty v Praze a ve východní Asii.

V této sezoně vystoupí Česká filharmonie také pod vedením svých dvou hlavních hostujících dirigentů, Simona Rattla a Jakuba Hrůši. Simon Rattle v prosinci povede Českou filharmonii a členky Pražského filharmonického sboru v programu zahrnujícím hudbu Debussyho, Messiaena a Mahlera. Zároveň bude dirigovat Českou studentskou filharmonii ve skladbách Berlioze, Lutosławského a Beethovena. V říjnu vydá label Pentatone jeho nahrávku Dvořákových Slovanských tanců. Jakub Hrůša uvede díla Sibelia, Brittena a českou premiéru skladby Bryce Dessnera St. Carolyn by the Sea pro dvě elektrické kytary a orchestr. Nadále se Hrůša bude věnovat skladbám Josefa Suka včetně jejich nahrávání.

Česká studentská filharmonie každoročně spolupracuje s dirigenty, kteří vystupují s Českou filharmonií. V této sezoně ji kromě Simona Rattla povede také Giovanni Antonini, který připraví Beethovenovu Symfonii č. 4. Antonini patří k řadě významných dirigentů, jež Česká filharmonie pozvala ke spolupráci ve své 130. sezoně. Dalšími hostujícími dirigenty jsou Dalia Stasevska, Antonio Pappano, Cristian Măcelaru, David Robertson, Petr Popelka a Thomas Ades, který povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Významné výročí připomene koncert k oslavě sametové revoluce, kde zazní Mahlerova Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ v podání České filharmonie a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Zubina Mehty.

Vedle rezidenčního umělce Jevgenije Kissina se mezi sólisty této sezony zařadí Mao Fujita, Barbara Hannigan, Amihai Grosz, Fleur Barron a Anastasia Kobekina, kteří s Českou filharmonií vystoupí v Praze poprvé. Na domácích i zahraničních pódiích se k orchestru vrátí Magdalena Kožená, Josef Špaček, Seong-Jin Cho, Víkingur Ólafsson, Augustin Hadelich, Sol Gabetta a Nicola Benedetti.

Historie České filharmonie je stejně pozoruhodná jako její sídlo v srdci Evropy a odráží proměny české kultury i významné dějinné události. Po celou dobu své existence zůstává orchestr věrný dvěma základním principům: podpoře české hudby a přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve 20. letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace – myšlenku, která zůstává aktuální dodnes.

Na jeho odkaz navazují vzdělávací a sociální projekty České filharmonie, mezi něž patří Česká studentská filharmonie, Orchestrální akademie či Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce. Dlouhodobě se orchestr věnuje i spolupráci s více než 400 školami a prostřednictvím hudebního programu pod vedením Idy Kelarové pomáhá romským komunitám objevit vlastní hlas.

První koncert České filharmonie, která se později stala jedním z prvních orchestrů systematicky propagujících tvorbu Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, byl věnován výhradně hudbě Antonína Dvořáka, který jej sám dirigoval. Díla zavedených i mladých českých skladatelů zůstávají i nadále klíčovou součástí repertoáru.

Na počátku svého působení u České filharmonie inicioval Semjon Byčkov objednávky nových děl od 14 českých i zahraničních skladatelů, mezi nimiž jsou Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich. Česká filharmonie je zároveň uznávána pro svůj mimořádný vztah k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, který ji v roce 1908 osobně dirigoval při premiéře své Symfonie č. 7. Pod vedením Semjona Byčkova nyní orchestr dokončuje natáčení kompletního cyklu Mahlerových symfonií, které naposledy nahrál před 40 lety s Václavem Neumannem. Nový komplet vyjde u vydavatelství Pentatone na jaře 2026.

zdroj: Česká filharmonie

Ať již jako operní či koncertní dirigent, ředitel festivalu nebo autor knih, Ingo Metzmacher se soustavně věnuje hudbě, zejména dvacátého a jednadvacátého století. Od počátku své umělecké dráhy se zaměřuje na to, aby moderní hudba zněla tradičně a tradiční moderně.

Ingo Metzmacher byl v letech 1997–2005 generálním hudebním ředitelem Hamburské státní opery, poté šéfdirigentem Nizozemské národní opery v Amsterdamu a v letech 2007–2010 šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Od roku 2016 je uměleckým ředitelem festivalu KunstFestSpiele Herrenhausen, jehož další ročník se uskuteční od 16. května do 2. června 2024.

Ingo Metzmacher je častým hostem předních orchestrů, jako jsou Vídeňská filharmonie, Clevelandský orchestr, Gewandhausorchester, Vídeňští symfonikové a Ensemble Modern, a také operních domů a festivalů, jako jsou Vídeňská státní opera, Opéra national de Paris, milánská La Scala, Salcburský festival a Festival d'Aix-en-Provence.

K vrcholům sezony 2024/25 patří jeho páté turné s Gustav Mahler Jugendorchester, vystoupení se Symfonickým orchestrem Gewandhausorchester, Symfonickým orchestrem RTVE, Vídeňskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem SWR, Německým rozhlasovým orchestrem NDR Elbphilharmonie Orchester, Arménskou národní filharmonií a světová premiéra opery Francesca Filideie Il nome della rosa v Teatro alla Scala. V rámci festivalu KunstFestSpielen Herrenhausen diriguje nové nastudování opery Guercœur Albérica Magnarda v Opéra national du Rhin, Mši Leonarda Bernsteina s NDR Radiophilharmonie a devíti sbory z Hannoveru a také závěrečný koncert festivalu Donaueschinger Musiktage.

Metzmacherova rozsáhlá diskografie zahrnuje živé nahrávky legendárních silvestrovských koncertů v Hamburku v letech 1999–2004 pod názvem Kdo se bojí hudby 20. století, kompletní nahrávku Hartmannových symfonií s Bamberskými symfoniky, světovou premiéru Henzeho Deváté symfonie s Berlínskými filharmoniky a Messiaenova díla Eclairs sur l'Au-delà s Vídeňskými filharmoniky. Se souborem Ensemble Modern vydal v nedávné době dvě nahrávky: cyklus Riss skladatele Marka Andre a Beschenkt – 40 miniatur ke 40. výročí souboru.

Je autorem dvou knih: Keine Angst vor neuen Tönen (Nebojte se nových zvuků) a Vorhang auf! Oper entdecken und erleben (Opona vzhůru! Objevte a zažijte operu).

zdroj: OPUS 3 ARTIST

Václav Petr se řadí mezi nejvýznamnější české violoncellisty své generace. Je semifinalistou mezinárodní violoncellové soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann a vítězem 70. ročníku prestižní soutěže Pražské jaro. Soutěžními úspěchy na sebe upozorňoval ostatně již od dětských let. Ceny si odnášel ze soutěží jako například Mezinárodní Heranova violoncellová soutěž, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu, první cenu si odnesl z Prague Junior Note, stal se absolutním vítězem soutěže Talents for Europe. Byl laureátem mnoha dalších soutěží: Concertino Praga, Mezinárodní violoncellová soutěž Davida Poppera v Maďarsku, Mezinárodní violoncellová soutěž Antonia Janigra v Chorvatsku, Interpretační soutěž nadace Bohuslava Martinů v Praze, Mezinárodní Dotzauerova soutěž pro mladé violoncellisty v Německu, Mezinárodní soutěž smyčcových nástrojů Rudolfa Matze v Dubrovníku.

Základům violoncellové hry se Václav Petr naučil od Mirka Škampy na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Na Hudební akademii múzických umění byl posluchačem ve třídě profesora Daniela Veise, absolvoval pak ve třídě profesora Michala Kaňky. Svou hru zdokonaloval také pod vedením Wolfganga Boettchera na Universität der Künste v Berlíně. Taktéž se Václav Petr zúčastňoval mezinárodních mistrovských kurzů v Kronbergu, v Hamburku, ve Vaduzu, zúčastnil se Evropské hudební akademie v Bonnu, v rámci The International Holland Music Sessions byl vybrán do třídy Marie Kliegel. V roce 2015 absolvoval mistrovské kurzy Carl Flesch Academy v Baden-Badenu sólovým vystoupením s Baden-Baden Philharmonie.

Jako sólista vystupuje od 12 let, sólově vystoupil s orchestry, jako jsou Česká filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu SOČR, PKF ‒ Prague Philharmonia, Pražský komorní orchestr, Plzeňská filharmonie, Janáčkova filharmonie Ostrava, Baden-Baden Philharmonie, Slovenský komorný orchester Bohdana Warchala a další.

Václav Petr se v neposlední řadě neúnavně věnuje komorní hře. V letech 2009‒2020 byl členem Josef Suk Piano Quartet, se kterým získal první cenu v soutěži komorních souborů v italském Val Tidone, stejně tak v soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti a v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem „Premio Trio di Trieste“.

V říjnu roku 2013 vyhrál Václav Petr konkurz na post koncertního mistra violoncell v České filharmonii. Ve svých 24 letech se tak stal jedním z nejmladších koncertních mistrů v historii České filharmonie.

Václav Petr hraje na mistrovský nástroj z dílny Giovanniho Battisty Guadagniniho, model „Teschenmacher“ z roku 1757, který je zapůjčen ze soukromé sbírky.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.