„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni,“ říká nejen jedno z Ježíšových blahoslavenství, ale také první slova Německého rekviem od Johannesa Brahmse. Úchvatná kompozice pro sóla, sbor a orchestr dává od začátku zřetelně najevo, že se neobrací k mrtvým. Oslovuje živé lidi, kteří litují odchodu svých blízkých.

Brahms začal psát Německé rekviem poté, co mu zemřela matka, a vzpomínal také na smrt blízkého přítele Roberta Schumanna. Jako by se vyrovnával nejen s osobní ztrátou, ale také s odchodem největšího proroka německého romantismu, vynikajícího skladatele, novináře i kritického ducha.

Brahms si vzal k ruce německý text Lutherova překladu bible: od samého počátku akcentuje motiv útěchy. Je si také jist, že úzkost je pomíjející. Celým dílem proniká humanismus, s liturgií a modlitbou za zemřelé má jen málo společného. Nádherné dílo, z jehož provedení může člověk odejít jedině povznesen, je součástí připomínek 190. výročí Brahmsova narození.Tohoto poselství se ujme rezidenční orchestr Dvořákovy Prahy, dirigent Sakari Oramo, sólisté Anu Komsi a Christian Senn a Pražský filharmonický sbor.

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone ocenil titulem Orchestr roku 2024, se v sezoně 2025|2026 představí v nejprestižnějších koncertních sálech východní Asie – na Tchaj-wanu, v Japonsku a Jižní Koreji – a také na významných pódiích v Německu, Itálii, Rakousku, Lucembursku a Belgii. Na domácí scéně vystoupí v pražském Rudolfinu i na předních českých festivalech, včetně Pražského jara, Dvořákovy Prahy a Smetanovy Litomyšle. Mezi další zahraniční angažmá patří festivaly v Grafeneggu, Bad Kissingenu a Festival George Enesca v Bukurešti.

Svou 130. sezonu zahájí Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova dvěma programy, které vzdávají hold skladatelům zásadním pro jeho uměleckou dráhu. Zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, jehož hudbou Byčkov odstartoval své působení u orchestru, a Dmitrije Šostakoviče, jehož 50. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět. Oba programy doplní skladby pro klavír – Ravelův Klavírní koncert a Straussova Burleska.

Dále Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova uvede Mendelssohnovu Symfonii č. 4, Stravinského Pulcinellu a Svěcení jara, Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a instrumentální koncerty Edwarda Elgara, Johannesa Brahmse a Bryce Dessnera, který v této sezoně působí jako rezidenční skladatel. V listopadu se Byčkov ujme také Prokofjevova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 se sólistou Jevgenijem Kissinem, rezidenčním umělcem České filharmonie. Kissin v rámci své rezidence přednese i sólový recitál.

Rok 2024 byl Rokem české hudby a zároveň 200. výročím narození Bedřicha Smetany. Česká filharmonie si toto jubileum připomněla pod vedením Semjona Byčkova novou nahrávkou Mé vlasti pro vydavatelství Pentatone. Album, nominované na cenu BBC Music Magazine 2025, následovalo 2CD s Dvořákovými Symfoniemi č. 7, 8 a 9. Rok české hudby vyvrcholil třídenní rezidencí České filharmonie v Carnegie Hall, o níž The New York Times napsaly, že první český orchestr je „nestárnoucí skvost… a vynikající nositel českého hudebního odkazu“. V roce 2025 oslaví Česká filharmonie 150. výročí premiéry symfonické básně Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast koncerty v Praze a ve východní Asii.

V této sezoně vystoupí Česká filharmonie také pod vedením svých dvou hlavních hostujících dirigentů, Simona Rattla a Jakuba Hrůši. Simon Rattle v prosinci povede Českou filharmonii a členky Pražského filharmonického sboru v programu zahrnujícím hudbu Debussyho, Messiaena a Mahlera. Zároveň bude dirigovat Českou studentskou filharmonii ve skladbách Berlioze, Lutosławského a Beethovena. V říjnu vydá label Pentatone jeho nahrávku Dvořákových Slovanských tanců. Jakub Hrůša uvede díla Sibelia, Brittena a českou premiéru skladby Bryce Dessnera St. Carolyn by the Sea pro dvě elektrické kytary a orchestr. Nadále se Hrůša bude věnovat skladbám Josefa Suka včetně jejich nahrávání.

Česká studentská filharmonie každoročně spolupracuje s dirigenty, kteří vystupují s Českou filharmonií. V této sezoně ji kromě Simona Rattla povede také Giovanni Antonini, který připraví Beethovenovu Symfonii č. 4. Antonini patří k řadě významných dirigentů, jež Česká filharmonie pozvala ke spolupráci ve své 130. sezoně. Dalšími hostujícími dirigenty jsou Dalia Stasevska, Antonio Pappano, Cristian Măcelaru, David Robertson, Petr Popelka a Thomas Ades, který povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Významné výročí připomene koncert k oslavě sametové revoluce, kde zazní Mahlerova Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ v podání České filharmonie a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Zubina Mehty.

Vedle rezidenčního umělce Jevgenije Kissina se mezi sólisty této sezony zařadí Mao Fujita, Barbara Hannigan, Amihai Grosz, Fleur Barron a Anastasia Kobekina, kteří s Českou filharmonií vystoupí v Praze poprvé. Na domácích i zahraničních pódiích se k orchestru vrátí Magdalena Kožená, Josef Špaček, Seong-Jin Cho, Víkingur Ólafsson, Augustin Hadelich, Sol Gabetta a Nicola Benedetti.

Historie České filharmonie je stejně pozoruhodná jako její sídlo v srdci Evropy a odráží proměny české kultury i významné dějinné události. Po celou dobu své existence zůstává orchestr věrný dvěma základním principům: podpoře české hudby a přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve 20. letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace – myšlenku, která zůstává aktuální dodnes.

Na jeho odkaz navazují vzdělávací a sociální projekty České filharmonie, mezi něž patří Česká studentská filharmonie, Orchestrální akademie či Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce. Dlouhodobě se orchestr věnuje i spolupráci s více než 400 školami a prostřednictvím hudebního programu pod vedením Idy Kelarové pomáhá romským komunitám objevit vlastní hlas.

První koncert České filharmonie, která se později stala jedním z prvních orchestrů systematicky propagujících tvorbu Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, byl věnován výhradně hudbě Antonína Dvořáka, který jej sám dirigoval. Díla zavedených i mladých českých skladatelů zůstávají i nadále klíčovou součástí repertoáru.

Na počátku svého působení u České filharmonie inicioval Semjon Byčkov objednávky nových děl od 14 českých i zahraničních skladatelů, mezi nimiž jsou Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich. Česká filharmonie je zároveň uznávána pro svůj mimořádný vztah k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, který ji v roce 1908 osobně dirigoval při premiéře své Symfonie č. 7. Pod vedením Semjona Byčkova nyní orchestr dokončuje natáčení kompletního cyklu Mahlerových symfonií, které naposledy nahrál před 40 lety s Václavem Neumannem. Nový komplet vyjde u vydavatelství Pentatone na jaře 2026.

zdroj: Česká filharmonie

Sakari Oramo je šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC a dirigentem-laureátem Královské filharmonie ve Stockholmu, kterou vedl třináct let jako její šéfdirigent. Působí jako hostující dirigent nejvyšší mezinárodní úrovně a na svém kontě má rozsáhlou diskografii. Pro jeho interpretační styl je typický důraz na formální soudržnost díla v kombinaci se suverenitou, elegancí a procítěným přednesem.

Mezi jeho hostování v sezoně 2022/23 patří návraty k Berlínským filharmonikům, Symfonickému orchestru Finského rozhlasu, Gürzenich-Orchester Köln, NDR Elbphilharmonie Orchester a Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V uplynulé sezoně vystoupil s Královskou filharmonií Stockholm, Vídeňskými symfoniky, Orchestrem lipského Gewandhausu, Berlínskými filharmoniky a NDR Elbphilharmonie Orchester.

V roce 2018 dirigoval evropskou premiéru nového Violoncellového koncertu Bretta Deana, který s Berlínskými filharmoniky provedl sólista Alban Gerhardt. V nedávné době Oramo spolupracoval s orchestry NDR Elbphilharmonie Orchester, Staatskapelle Dresden, Wiener Philharmoniker, Česká filharmonie, Boston Symphony, Newyorská filharmonie a Helsinská filharmonie.

Rok 2022/23 je Oramovou desátou sezonou v čele Symfonického orchestru BBC. S tímto tělesem pokračuje v prosazování nových a zřídka uváděných děl včetně Symfonie a Klavírního koncertu Dory Pejačević se sólistou Peterem Donohoe, opery Williama Alwyna Miss Julie nebo skladby Onze Lieder z pera skladatelky Betsy Jolas. Tyto novinky uvádí v kombinaci s klasickými díly, jakými jsou Mendelssohnův Eliáš či Haydnův Koncert pro trubku (s Håkanem Hardenbergerem). Součástí sezony je také turné po Španělsku a vystoupení na závěrečném koncertu BBC Proms. Oramo na tomto festivalu diriguje pravidelně. V létě 2022 v jeho rámci řídil několik koncertů včetně zahajovacího večera s Verdiho Requiem.

V letech 1998–2008 byl Oramo hudebním ředitelem Symfonického orchestru města Birmingham a od roku 2012 působí jako čestný dirigent Symfonického orchestru Finského rozhlasu; předchozích deset let zde zastával funkci šéfdirigenta. V letech 2004–2018 byl rovněž hlavním dirigentem opery West Coast Kokkola a v letech 2013–2019 šéfdirigentem Ostrobothnian Chamber Orchestra. Oramo je vynikajícím houslistou, původně byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Finského rozhlasu. V roce 2014 debutoval v rámci cyklu komorní hudby BBC Proms, kde s Janine Jansen provedl Prokofjevovu Sonátu pro dvoje housle.

Mezi jeho největší úspěchy na poli nahrávek patří cena BBC Music Magazine za snímky Nielsenových symfonií č. 1 a 3 s Královskou stockholmskou filharmonií, kterými završil vysoce ceněný nielsenovský komplet pro vydavatelství BIS. Roku 2019 rovněž získal Gramophone Award v orchestrální kategorii za symfonie č. 2 a 6 Rueda Langgaarda a Tango Jalousie Jacoba Gadeho s Vídeňskými filharmoniky a sopranistkou Anu Komsi. Jeho nahrávka Busoniho Klavírního koncertu s Kirillem Gersteinem a Bostonským symfonickým orchestrem pro vydavatelství Myrios zvítězila v kategorii Audio a video na cenách ICMA 2020. Mezi jeho další nedávno vydané nahrávky patří Sibeliova orchestrální díla včetně Suity Lemminkäinen, Rachmaninovovy klavírní koncerty č. 2 a 3 se sólistou Jevgenijem Sudbinem a skladby Florenta Schmitta: Symfonie č. 2 a suity ze scénické hudby k Shakespearově hře Antonius a Kleopatra.

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

foto © Petr Chodura

„Vše protínal leskle kovový soprán Anu Komsi, hlas neohroženě sdělný a zcela přesvědčivý od šeptaných hlubin až po stratosférické vrcholy.“ (The Guardian, listopad 2020)

Anu Komsi, jedna z předních finských pěvkyň mezinárodního formátu, si díky své všestrannosti, technické zralosti a širokému repertoáru vysloužila uznání kritiky po celém světě. Během své úctyhodné umělecké dráhy spolupracovala s významnými režiséry, jako jsou Pierre Audi, Barrie Kosky, Christoph Loy, Juho Kuosmanen či Lydia Steier, stejně jako s předními dirigenty včetně Sira Rogera Norringtona, Sakariho Orama, Esa-Pekka Salonena, Alana Gilberta, Franze Welsera-Mösta, Petera Eötvöse, Hannu Lintu, Andrise Nelsonse, Nicholase Collona, Santtu-Matiase Rouvaliho a Dalii Stasevské.

K vrcholům sezony 2022/23 patří její návrat do Finské národní opery v roli Královny noci v Kouzelné flétně (kterou později ztvární také v Savonlinna Opera) či v úloze Tchyně v Saarihio opeře Nevinnost. Vystoupí rovněž v Lindbergově skladbě Accused s Gürzenich-Orchester Köln, ve světové premiéře Dvojkoncertu pro housle a soprán Jukky Tiensuua s Minnou Pensolou a orchestrem Tapiola Sinfonietta či ve Straussových Čtyřech posledních písních s Lotyšským národním symfonickým orchestrem. Čeká ji také provedení Saariaho skladby Saarikoski Songs se Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu a Symfonickým orchestrem BBC pod vedením Sakariho Orama. Dále vystoupí na koncertech s Islandským symfonickým orchestrem a Helsinskou filharmonií.

Komsi spolupracovala s mnoha významnými operními soubory a festivaly po celém světě včetně Opéra National de Paris, Lucernského a Salcburského festivalu a milánské La Scaly. Vystupuje s významnými orchestry, jakými jsou Vídeňská filharmonie, Berlínská filharmonie, Orchestre de Paris, BBC Symphony Orchestra, Newyorská filharmonie ad. K významným angažmá z posledních sezon patří role Evy ve Stockhausenově opeře Donnerstag aus Licht v inscenaci Theater Basel (Komsi je dosud jedinou pěvkyní, která tuto roli ztvárňuje v celém rozsahu jejího šestihodinového trvání), dále úloha Kateřiny v Meyerbeerově opeře Severní hvězda v inscenaci Kokkola Opera a sopránové party v Brittenově komorní opeře Into The Little Hill, v níž zpívala při více než padesáti příležitostech po celé Evropě a v USA, naposledy s Ensemble Modern, např. v Elbphilharmonie Hamburg a Wigmore Hall. Spolu s Královskou stockholmskou filharmonií účinkovala v Sibeliově symfonické básni se sopránovým sólem Luonnotar a s Elbphilharmonie NDR pod vedením Alana Gilberta ve skladbě Wing on Wing Esa-Pekky Salonena. Debutovala s Bostonským symfonickým orchestrem v orchestrální verzi Saariaho skladby Saarikoski Songs pod vedením Andrise Nelsonse. Na festivalu Kissinger Sommer Festival a v Národním hudebním středisku v Madridu provedla písňový cyklus György Kurtága Kafka Fragments, který má na repertoáru již více než třicet let. Pořídila řadu nahrávek včetně Langaardovy Symfonie č. 2 (Vídeňští filharmonikové / Sakari Oramo) a Saariaho cyklu Leino Songs (Finský rozhlasový symfonický orchestr / Sakari Oramo), které obě získaly cenu Gramophone Award.

Komsi je zakladatelkou, uměleckou ředitelkou a pozdější výkonnou ředitelkou operního souboru West Coast Kokkola Opera Company. Po čtrnáct sezon vedla letní festival Kokkola Opera, v jehož rámci bylo uvedeno 25 celovečerních operních inscenací a více než 100 koncertů a dalších akcí. Je oddanou propagátorkou soudobé hudby. Iniciovala vznik celé řady děl pro soprán, která rovněž uvedla ve světové premiéře. Patří k nim Saarikoski Songs Kaiji Saariaho, Man Made Christiana Masona a Cantatrix Sopranica Unsuka China. V roce 2020 jí Společnost finských skladatelů udělila cenu Madetoja a roku 2021 se stala držitelkou prestižní ceny Erika Bergmana za mimořádné mezinárodní úspěchy v oblasti moderního vokálního repertoáru.

Christian Senn se narodil v Chile a od mládí žije v Itálii. Po magisterském studiu biologie byl přijat na Akademii pro mladé pěvce v milánské La Scale, kde studoval u Leyly Gencer, Luigiho Alvy a Vincenza Manna.

Spolupracoval s dirigenty, jako jsou Riccardo Muti, Riccardo Chailly, Antonio Pappano, Maurizio Benini, Maurizio Barbacini, Carlo Rizzi, Giovanni Antonini, Ottavio Dantone, Fabio Biondi, Roberto Rizzi Brignoli, David Parry, Rinaldo Alessandrini a Ton Koopman v mnoha proslulých operních domech a na koncertních pódiích po celém světě včetně La Scaly, Divadla na Vídeňce, vídeňského Konzerthausu, Théâtre du Châtelet a Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Palau de la Música ve Valencii, Teatro Regio Torino, Teatro del Maggio Musicale, La Fenice či Městského divadla v Santiagu.

Je jedním z nejvyhledávanějších barytonistů belcantového repertoáru v Itálii i v zahraničí, ztvárnil řadu Rossiniho operních rolí, např. titulní roli v Lazebníku sevillském v Berlíně, Tel Avivu, Miláně, Benátkách, Turíně, Florencii, Palermu, Veroně; dále roli Dandiniho (Popelka) v Izraelské opeře v Tel Avivu, Florentské opeře, Teatro Petruzzelli Bari a na festivalu v Grange; postavu Taddea (Italka v Alžíru) v Teatro Regio Torino, Královské opeře Versailles a pařížském Théâtre des Champs-Elysées; stejně jako úlohy Filiberta (Il Signor Bruschino), Germana (Hedvábný žebřík) a Dona Parmenione (L'Occasione fa il ladro) pro Théâtre des Champs-Elysées.

V donizettiovském repertoáru ho mohli diváci slyšet jako Enrica (Lucie z Lammermooru) v Bergamu, Bari a Santiagu de Chile; jako Belcoreho (Elixír lásky) v Bologni; jako Biscroma Strappaviscere (Viva la Mamma) a Malatestu (Don Pasquale), v obou případech v La Scale. Rolí Malatesty rovněž debutoval v Opéra National de Paris pod dirigentským vedením Michela Mariottiho a v režii Damiana Michieletta.

Jako prvořadý mozartovský pěvec zpíval titulní roli v Donu Giovannim ve Florencii a v Santiagu de Chile. Jako Hrabě Almaviva (Figarova svatba) vystoupil v Miláně, Neapoli a Postupimi, jako Papageno (Kouzelná flétna) v Montpellier, Turíně, Veroně a Florencii a jako Guglielmo (Così fan tutte) v Miláně, Veroně, Bergamu a Santiagu de Chile.

Mezi jeho vivaldiovské role patří Astolfo v opeře Orlando furioso s dirigentem Jeanem-Christophem Spinosim v Théâtre des Champs-Elysées a titulní role v opeře Bajazet, kterou ztvárnil ve významných evropských metropolích a v Japonsku se souborem Europa Galante pod vedením Fabia Biondiho.

Jeho händelovský repertoár zahrnuje roli Pallanta (Agrippina) pod vedením Reného Jacobse v berlínské Státní opeře; v La Scale vystoupil jako Leone (Tamerlano) po boku Plácida Dominga a jako Achilla (Julius Caesar v Egyptě) v inscenaci Giovanniho Antoniniho a Roberta Carsena. Ztvárnil rovněž titulní roli v Porporově opeře Polifemo v Divadle na Vídeňce.

Mezi nedávné vrcholy jeho umělecké dráhy patří provedení Bachových Matoušových pašijí s Alessandrem De Marchim v Theater Basel a na festivalu ve Strese a provedení Beethovenovy 9. symfonie s dirigentem Sakarim Oramou a Vídeňskými symfoniky ve vídeňském Konzerthausu.

Pro společnost Naïve natočil v pařížském Théâtre du Châtelet videozáznam Rossiniho opery La pietra del paragone a také dvě CD s Vivaldiho operami Tito Manlio a Dorilla in Tempe. Jeho sólové album „Bach – The Solo Cantatas for Bass“, které nahrál se souborem La Barocca a dirigentem Rubenem Jaisem pro vydavatelství Glossa, dosáhlo velkého ohlasu kritiky.

Mezi jeho nedávná a nadcházející angažmá patří Gounodova opera Romeo a Julie (Mercutio) v Teatro Petruzelli Bari, Cimarossova opera Matrimonio segreto (Hrabě Robinson) pod taktovkou Attilia Cremonesiho v Postupimské Winteroper a Mozartovo Così fan tutte (Alfonso) na festivalu The Grange.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.