„Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni,“ říká nejen jedno z Ježíšových blahoslavenství, ale také první slova Německého rekviem od Johannesa Brahmse. Úchvatná kompozice pro sóla, sbor a orchestr dává od začátku zřetelně najevo, že se neobrací k mrtvým. Oslovuje živé lidi, kteří litují odchodu svých blízkých.

Brahms začal psát Německé rekviem poté, co mu zemřela matka, a vzpomínal také na smrt blízkého přítele Roberta Schumanna. Jako by se vyrovnával nejen s osobní ztrátou, ale také s odchodem největšího proroka německého romantismu, vynikajícího skladatele, novináře i kritického ducha.

Brahms si vzal k ruce německý text Lutherova překladu bible: od samého počátku akcentuje motiv útěchy. Je si také jist, že úzkost je pomíjející. Celým dílem proniká humanismus, s liturgií a modlitbou za zemřelé má jen málo společného. Nádherné dílo, z jehož provedení může člověk odejít jedině povznesen, je součástí připomínek 190. výročí Brahmsova narození.Tohoto poselství se ujme rezidenční orchestr Dvořákovy Prahy, dirigent Sakari Oramo, sólisté Anu Komsi a Christian Senn a Pražský filharmonický sbor.

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone v roce 2024 ocenil titulem Orchestr roku, patří k předním světovým orchestrům. Jako jeden z klíčových reprezentantů české hudební kultury se systematicky věnuje uvádění děl českých autorů minulosti i současnosti a publikem i kritikou je vnímána také jako špičkový interpret světového symfonického repertoáru. Základ její umělecké činnosti i ve 131. sezoně stojí na čtyřech pilířích – koncertech pro domácí publikum, zahraničních turné, nahrávacích projektech a rozsáhlých edukačních aktivitách.

Mimořádný mezinárodní ohlas zaznamenala Česká filharmonie se svým šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem na konci roku 2024, kdy absolvovala třídenní rezidenci v newyorské Carnegie Hall. Rok české hudby 2024 oslavil orchestr pod Byčkovovou taktovkou také novou nahrávkou Smetanovy Mé vlasti, která mu vynesla ocenění pro nejlepší orchestrální nahrávku roku udělované časopisem BBC Music Magazine.

Od roku 2018 Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem pracovala na nahrávání kompletního cyklu devíti dokončených symfonií Gustava Mahlera, který u vydavatelství PENTATONE vyšel v dubnu 2026. Jde o první kompletní nahrávku Mahlerových symfonií Českou filharmonií po více než čtyřiceti letech – tehdy byl cyklus zaznamenán pod vedením legendárního dirigenta Václava Neumanna. Mezi další nahrávky plánované k vydání patří Pátá a Sedmá symfonie Dmitrije Šostakoviče.

Svou 131. sezonu zahájí Česká filharmonie Dvořákovou Sedmou symfonií a Šostakovičovým Prvním houslovým koncertem se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a sólistkou Janine Jansen. Nizozemská houslistka je v sezoně 2026/2027 rezidenční umělkyní orchestru, a kromě koncertů v Praze vystoupí s Českou filharmonií také na turné po Švédsku a Finsku, kam orchestr zavítá po více než padesáti letech.

Další zahraniční angažmá zavedou české filharmoniky do Belgie, Francie, Španělska a Nizozemska, orchestr se vrátí také na Lucernský festival a vícedenní rezidence jej čekají v londýnském Barbicanu, vídeňském Musikvereinu a hamburské Elbphilharmonie. V České republice vystoupí na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro a Smetanova Litomyšl, dále na MFF Karlovy Vary a poprvé také na festivalu Janáček Brno.

Semjon Byčkov s Českou filharmonií uvede v nadcházející sezoně Smetanovu Mou vlast, na programu jeho koncertů však nebudou chybět ani skladby Musorgského, Ravela, Adamse, Glanerta či Brittena. Provedením Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena ve spolupráci s Pražským filharmonickým sborem vzdá orchestr hold skladateli, od jehož úmrtí v roce 2027 uplyne dvě stě let. Byčkov se bude věnovat také hudbě Sergeje Rachmaninova, která v podání prvního českého orchestru zazní v Praze i na zahraničních turné. Třetí klavírní koncert provede mladý klavírista Behzod Abduraimov, zatímco Variace na Paganiniho téma a Druhý klavírní koncert zazní v interpretaci korejského klavíristy Seong-Jina Choa.

K orchestru se v nadcházející sezoně vrátí také jeho designovaný šéfdirigent a hudební ředitel Jakub Hrůša a hlavní hostující dirigent Simon Rattle. Vedle české premiéry skladby Aquifer Thomase Adèse, rezidenčního skladatele sezony, nastuduje Simon Rattle také díla Šostakovičova, Barberova a Debussyho. Sólistkou Barberova Klavírního koncertu bude Yuja Wang, zatímco houslistka Janine Jansen uvede Szymanowského První houslový koncert. Rezidenční umělkyně sezony Janine Jansen vystoupí také s Jakubem Hrůšou, s nímž provede Beethovenův Houslový koncert.

Hrůša, který se od sezony 2028/2029 ujme funkce šéfdirigenta a hudebního ředitele – s podporou Renáty Kellnerové –, dále nastuduje suitu ze Straussova Růžového kavalíra, Sukovu Dramatickou ouverturu a světovou premiéru skladby Melancholie sedí a kouká jinam českého skladatele Martina Smolky.

Česká filharmonie ve své 131. sezoně přivítá řadu hostujících dirigentů, umělců a umělkyň. Mezi dirigenty nebudou chybět osobnosti jako Vasilij Petrenko, David Robertson, Herbert Blomstedt, Elim Chan, Charles Dutoit, Maxim Jemeljanyčev, Andrea Marcon či Daniel Harding, který na závěr sezony vystoupí spolu s italským orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Rezidenční skladatel sezony Thomas Adès se představí rovněž jako dirigent v Sibeliových a Elgarových dílech a uvede také vlastní skladbu Märchentänze. Mezi sólisty sezony patří Karen Gomyo, Radek Baborák, Yunchan Lim, Andrew Staples, Fleur Barron, Kristina Mkhitaryan, Pavel Černoch, Alexej Isajev, Yuja Wang či Kirill Gerstein, který v české premiéře provede Adèsovu skladbu In Seven Days a spolu s Komorním orchestrem České filharmonie klavírní koncerty Ludwiga van Beethovena.

Výjimečná historie České filharmonie odráží bohatou historii České republiky i její ukotvení v srdci Evropy. Orchestr patřil k prvním interpretům děl Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka a svůj vůbec první koncert absolvoval v roce 1896 s výhradně dvořákovským programem, který dirigoval sám skladatel. Na počátku svého působení v roce 2018 inicioval šéfdirigent a hudební ředitel Semjon Byčkov vznik nových skladeb devíti českých a pěti zahraničních autorů Juliana Andersona, Thomase Larchera, Bryce Dessnera, Detleva Glanerta a Thierryho Escaiche.

Vedle systematické podpory českých skladatelů zůstává základním pilířem činnosti orchestru také přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve dvacátých letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace. Prostřednictvím České studentské filharmonie, Orchestrální akademie, Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky i dalších vzdělávacích aktivit dnes edukační strategie orchestru pokračuje a oslovuje více než 400 škol. Inspirativní hudebně-pěvecký program pod vedením Idy Kelarové dlouhodobě podporuje romské komunity a prostřednictvím hudby jim pomáhá začlenit se do společnosti.

zdroj: Česká filharmonie

Sakari Oramo je šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC a dirigentem-laureátem Královské filharmonie ve Stockholmu, kterou vedl třináct let jako její šéfdirigent. Působí jako hostující dirigent nejvyšší mezinárodní úrovně a na svém kontě má rozsáhlou diskografii. Pro jeho interpretační styl je typický důraz na formální soudržnost díla v kombinaci se suverenitou, elegancí a procítěným přednesem.

Mezi jeho hostování v sezoně 2022/23 patří návraty k Berlínským filharmonikům, Symfonickému orchestru Finského rozhlasu, Gürzenich-Orchester Köln, NDR Elbphilharmonie Orchester a Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V uplynulé sezoně vystoupil s Královskou filharmonií Stockholm, Vídeňskými symfoniky, Orchestrem lipského Gewandhausu, Berlínskými filharmoniky a NDR Elbphilharmonie Orchester.

V roce 2018 dirigoval evropskou premiéru nového Violoncellového koncertu Bretta Deana, který s Berlínskými filharmoniky provedl sólista Alban Gerhardt. V nedávné době Oramo spolupracoval s orchestry NDR Elbphilharmonie Orchester, Staatskapelle Dresden, Wiener Philharmoniker, Česká filharmonie, Boston Symphony, Newyorská filharmonie a Helsinská filharmonie.

Rok 2022/23 je Oramovou desátou sezonou v čele Symfonického orchestru BBC. S tímto tělesem pokračuje v prosazování nových a zřídka uváděných děl včetně Symfonie a Klavírního koncertu Dory Pejačević se sólistou Peterem Donohoe, opery Williama Alwyna Miss Julie nebo skladby Onze Lieder z pera skladatelky Betsy Jolas. Tyto novinky uvádí v kombinaci s klasickými díly, jakými jsou Mendelssohnův Eliáš či Haydnův Koncert pro trubku (s Håkanem Hardenbergerem). Součástí sezony je také turné po Španělsku a vystoupení na závěrečném koncertu BBC Proms. Oramo na tomto festivalu diriguje pravidelně. V létě 2022 v jeho rámci řídil několik koncertů včetně zahajovacího večera s Verdiho Requiem.

V letech 1998–2008 byl Oramo hudebním ředitelem Symfonického orchestru města Birmingham a od roku 2012 působí jako čestný dirigent Symfonického orchestru Finského rozhlasu; předchozích deset let zde zastával funkci šéfdirigenta. V letech 2004–2018 byl rovněž hlavním dirigentem opery West Coast Kokkola a v letech 2013–2019 šéfdirigentem Ostrobothnian Chamber Orchestra. Oramo je vynikajícím houslistou, původně byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Finského rozhlasu. V roce 2014 debutoval v rámci cyklu komorní hudby BBC Proms, kde s Janine Jansen provedl Prokofjevovu Sonátu pro dvoje housle.

Mezi jeho největší úspěchy na poli nahrávek patří cena BBC Music Magazine za snímky Nielsenových symfonií č. 1 a 3 s Královskou stockholmskou filharmonií, kterými završil vysoce ceněný nielsenovský komplet pro vydavatelství BIS. Roku 2019 rovněž získal Gramophone Award v orchestrální kategorii za symfonie č. 2 a 6 Rueda Langgaarda a Tango Jalousie Jacoba Gadeho s Vídeňskými filharmoniky a sopranistkou Anu Komsi. Jeho nahrávka Busoniho Klavírního koncertu s Kirillem Gersteinem a Bostonským symfonickým orchestrem pro vydavatelství Myrios zvítězila v kategorii Audio a video na cenách ICMA 2020. Mezi jeho další nedávno vydané nahrávky patří Sibeliova orchestrální díla včetně Suity Lemminkäinen, Rachmaninovovy klavírní koncerty č. 2 a 3 se sólistou Jevgenijem Sudbinem a skladby Florenta Schmitta: Symfonie č. 2 a suity ze scénické hudby k Shakespearově hře Antonius a Kleopatra.

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

foto © Petr Chodura

„Vše protínal leskle kovový soprán Anu Komsi, hlas neohroženě sdělný a zcela přesvědčivý od šeptaných hlubin až po stratosférické vrcholy.“ (The Guardian, listopad 2020)

Anu Komsi, jedna z předních finských pěvkyň mezinárodního formátu, si díky své všestrannosti, technické zralosti a širokému repertoáru vysloužila uznání kritiky po celém světě. Během své úctyhodné umělecké dráhy spolupracovala s významnými režiséry, jako jsou Pierre Audi, Barrie Kosky, Christoph Loy, Juho Kuosmanen či Lydia Steier, stejně jako s předními dirigenty včetně Sira Rogera Norringtona, Sakariho Orama, Esa-Pekka Salonena, Alana Gilberta, Franze Welsera-Mösta, Petera Eötvöse, Hannu Lintu, Andrise Nelsonse, Nicholase Collona, Santtu-Matiase Rouvaliho a Dalii Stasevské.

K vrcholům sezony 2022/23 patří její návrat do Finské národní opery v roli Královny noci v Kouzelné flétně (kterou později ztvární také v Savonlinna Opera) či v úloze Tchyně v Saarihio opeře Nevinnost. Vystoupí rovněž v Lindbergově skladbě Accused s Gürzenich-Orchester Köln, ve světové premiéře Dvojkoncertu pro housle a soprán Jukky Tiensuua s Minnou Pensolou a orchestrem Tapiola Sinfonietta či ve Straussových Čtyřech posledních písních s Lotyšským národním symfonickým orchestrem. Čeká ji také provedení Saariaho skladby Saarikoski Songs se Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu a Symfonickým orchestrem BBC pod vedením Sakariho Orama. Dále vystoupí na koncertech s Islandským symfonickým orchestrem a Helsinskou filharmonií.

Komsi spolupracovala s mnoha významnými operními soubory a festivaly po celém světě včetně Opéra National de Paris, Lucernského a Salcburského festivalu a milánské La Scaly. Vystupuje s významnými orchestry, jakými jsou Vídeňská filharmonie, Berlínská filharmonie, Orchestre de Paris, BBC Symphony Orchestra, Newyorská filharmonie ad. K významným angažmá z posledních sezon patří role Evy ve Stockhausenově opeře Donnerstag aus Licht v inscenaci Theater Basel (Komsi je dosud jedinou pěvkyní, která tuto roli ztvárňuje v celém rozsahu jejího šestihodinového trvání), dále úloha Kateřiny v Meyerbeerově opeře Severní hvězda v inscenaci Kokkola Opera a sopránové party v Brittenově komorní opeře Into The Little Hill, v níž zpívala při více než padesáti příležitostech po celé Evropě a v USA, naposledy s Ensemble Modern, např. v Elbphilharmonie Hamburg a Wigmore Hall. Spolu s Královskou stockholmskou filharmonií účinkovala v Sibeliově symfonické básni se sopránovým sólem Luonnotar a s Elbphilharmonie NDR pod vedením Alana Gilberta ve skladbě Wing on Wing Esa-Pekky Salonena. Debutovala s Bostonským symfonickým orchestrem v orchestrální verzi Saariaho skladby Saarikoski Songs pod vedením Andrise Nelsonse. Na festivalu Kissinger Sommer Festival a v Národním hudebním středisku v Madridu provedla písňový cyklus György Kurtága Kafka Fragments, který má na repertoáru již více než třicet let. Pořídila řadu nahrávek včetně Langaardovy Symfonie č. 2 (Vídeňští filharmonikové / Sakari Oramo) a Saariaho cyklu Leino Songs (Finský rozhlasový symfonický orchestr / Sakari Oramo), které obě získaly cenu Gramophone Award.

Komsi je zakladatelkou, uměleckou ředitelkou a pozdější výkonnou ředitelkou operního souboru West Coast Kokkola Opera Company. Po čtrnáct sezon vedla letní festival Kokkola Opera, v jehož rámci bylo uvedeno 25 celovečerních operních inscenací a více než 100 koncertů a dalších akcí. Je oddanou propagátorkou soudobé hudby. Iniciovala vznik celé řady děl pro soprán, která rovněž uvedla ve světové premiéře. Patří k nim Saarikoski Songs Kaiji Saariaho, Man Made Christiana Masona a Cantatrix Sopranica Unsuka China. V roce 2020 jí Společnost finských skladatelů udělila cenu Madetoja a roku 2021 se stala držitelkou prestižní ceny Erika Bergmana za mimořádné mezinárodní úspěchy v oblasti moderního vokálního repertoáru.

Christian Senn se narodil v Chile a od mládí žije v Itálii. Po magisterském studiu biologie byl přijat na Akademii pro mladé pěvce v milánské La Scale, kde studoval u Leyly Gencer, Luigiho Alvy a Vincenza Manna.

Spolupracoval s dirigenty, jako jsou Riccardo Muti, Riccardo Chailly, Antonio Pappano, Maurizio Benini, Maurizio Barbacini, Carlo Rizzi, Giovanni Antonini, Ottavio Dantone, Fabio Biondi, Roberto Rizzi Brignoli, David Parry, Rinaldo Alessandrini a Ton Koopman v mnoha proslulých operních domech a na koncertních pódiích po celém světě včetně La Scaly, Divadla na Vídeňce, vídeňského Konzerthausu, Théâtre du Châtelet a Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Palau de la Música ve Valencii, Teatro Regio Torino, Teatro del Maggio Musicale, La Fenice či Městského divadla v Santiagu.

Je jedním z nejvyhledávanějších barytonistů belcantového repertoáru v Itálii i v zahraničí, ztvárnil řadu Rossiniho operních rolí, např. titulní roli v Lazebníku sevillském v Berlíně, Tel Avivu, Miláně, Benátkách, Turíně, Florencii, Palermu, Veroně; dále roli Dandiniho (Popelka) v Izraelské opeře v Tel Avivu, Florentské opeře, Teatro Petruzzelli Bari a na festivalu v Grange; postavu Taddea (Italka v Alžíru) v Teatro Regio Torino, Královské opeře Versailles a pařížském Théâtre des Champs-Elysées; stejně jako úlohy Filiberta (Il Signor Bruschino), Germana (Hedvábný žebřík) a Dona Parmenione (L'Occasione fa il ladro) pro Théâtre des Champs-Elysées.

V donizettiovském repertoáru ho mohli diváci slyšet jako Enrica (Lucie z Lammermooru) v Bergamu, Bari a Santiagu de Chile; jako Belcoreho (Elixír lásky) v Bologni; jako Biscroma Strappaviscere (Viva la Mamma) a Malatestu (Don Pasquale), v obou případech v La Scale. Rolí Malatesty rovněž debutoval v Opéra National de Paris pod dirigentským vedením Michela Mariottiho a v režii Damiana Michieletta.

Jako prvořadý mozartovský pěvec zpíval titulní roli v Donu Giovannim ve Florencii a v Santiagu de Chile. Jako Hrabě Almaviva (Figarova svatba) vystoupil v Miláně, Neapoli a Postupimi, jako Papageno (Kouzelná flétna) v Montpellier, Turíně, Veroně a Florencii a jako Guglielmo (Così fan tutte) v Miláně, Veroně, Bergamu a Santiagu de Chile.

Mezi jeho vivaldiovské role patří Astolfo v opeře Orlando furioso s dirigentem Jeanem-Christophem Spinosim v Théâtre des Champs-Elysées a titulní role v opeře Bajazet, kterou ztvárnil ve významných evropských metropolích a v Japonsku se souborem Europa Galante pod vedením Fabia Biondiho.

Jeho händelovský repertoár zahrnuje roli Pallanta (Agrippina) pod vedením Reného Jacobse v berlínské Státní opeře; v La Scale vystoupil jako Leone (Tamerlano) po boku Plácida Dominga a jako Achilla (Julius Caesar v Egyptě) v inscenaci Giovanniho Antoniniho a Roberta Carsena. Ztvárnil rovněž titulní roli v Porporově opeře Polifemo v Divadle na Vídeňce.

Mezi nedávné vrcholy jeho umělecké dráhy patří provedení Bachových Matoušových pašijí s Alessandrem De Marchim v Theater Basel a na festivalu ve Strese a provedení Beethovenovy 9. symfonie s dirigentem Sakarim Oramou a Vídeňskými symfoniky ve vídeňském Konzerthausu.

Pro společnost Naïve natočil v pařížském Théâtre du Châtelet videozáznam Rossiniho opery La pietra del paragone a také dvě CD s Vivaldiho operami Tito Manlio a Dorilla in Tempe. Jeho sólové album „Bach – The Solo Cantatas for Bass“, které nahrál se souborem La Barocca a dirigentem Rubenem Jaisem pro vydavatelství Glossa, dosáhlo velkého ohlasu kritiky.

Mezi jeho nedávná a nadcházející angažmá patří Gounodova opera Romeo a Julie (Mercutio) v Teatro Petruzelli Bari, Cimarossova opera Matrimonio segreto (Hrabě Robinson) pod taktovkou Attilia Cremonesiho v Postupimské Winteroper a Mozartovo Così fan tutte (Alfonso) na festivalu The Grange.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.