Klavírista András Schiff začíná každý den s Bachem a podle jeho vlastních slov je to pokaždé jiné. Klavírním koncertem č. 1 d moll od Johanna Sebastiana Bacha začne i koncert původem maďarského virtuóza, který si ke klavíru přidá navíc ještě dirigování a Českou filharmonii.

Představovat Sira Andráse Schiffa umělecké veřejnosti již dávno není potřeba, publikum Dvořákovy Prahy jej navíc dobře poznalo jako rezidenčního umělce festivalu před dvěma lety. I tehdy všechny oslnil jako klavírista a dirigent prvního českého orchestru, ale jeho vystoupení bude letos – podobně jako Bach – při stejném obsazení jiné. Během jednoho večera provede hned dva klavírní koncerty: vedle Bachova prvního ještě Mozartův sedmadvacátý v tónině B dur. Na závěr pak bude dirigovat Symfonii č. 3 Es dur zvanou „Eroica“ od Ludwiga van Beethovena.

Schiff tvrdí, že hudbu nelze oddělit od politiky, i když se jedná o kompozice dávno mrtvých autorů. Hrdinská symfonie začíná motivem vojenské fanfáry, která jako by volala do války. Smuteční pochod druhé věty však připomíná, že egoistická posedlost neomezenou mocí vede také k velkým pádům.

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone ocenil titulem Orchestr roku 2024, se v sezoně 2025|2026 představí v nejprestižnějších koncertních sálech východní Asie – na Tchaj-wanu, v Japonsku a Jižní Koreji – a také na významných pódiích v Německu, Itálii, Rakousku, Lucembursku a Belgii. Na domácí scéně vystoupí v pražském Rudolfinu i na předních českých festivalech, včetně Pražského jara, Dvořákovy Prahy a Smetanovy Litomyšle. Mezi další zahraniční angažmá patří festivaly v Grafeneggu, Bad Kissingenu a Festival George Enesca v Bukurešti.

Svou 130. sezonu zahájí Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova dvěma programy, které vzdávají hold skladatelům zásadním pro jeho uměleckou dráhu. Zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, jehož hudbou Byčkov odstartoval své působení u orchestru, a Dmitrije Šostakoviče, jehož 50. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět. Oba programy doplní skladby pro klavír – Ravelův Klavírní koncert a Straussova Burleska.

Dále Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova uvede Mendelssohnovu Symfonii č. 4, Stravinského Pulcinellu a Svěcení jara, Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a instrumentální koncerty Edwarda Elgara, Johannesa Brahmse a Bryce Dessnera, který v této sezoně působí jako rezidenční skladatel. V listopadu se Byčkov ujme také Prokofjevova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 se sólistou Jevgenijem Kissinem, rezidenčním umělcem České filharmonie. Kissin v rámci své rezidence přednese i sólový recitál.

Rok 2024 byl Rokem české hudby a zároveň 200. výročím narození Bedřicha Smetany. Česká filharmonie si toto jubileum připomněla pod vedením Semjona Byčkova novou nahrávkou Mé vlasti pro vydavatelství Pentatone. Album, nominované na cenu BBC Music Magazine 2025, následovalo 2CD s Dvořákovými Symfoniemi č. 7, 8 a 9. Rok české hudby vyvrcholil třídenní rezidencí České filharmonie v Carnegie Hall, o níž The New York Times napsaly, že první český orchestr je „nestárnoucí skvost… a vynikající nositel českého hudebního odkazu“. V roce 2025 oslaví Česká filharmonie 150. výročí premiéry symfonické básně Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast koncerty v Praze a ve východní Asii.

V této sezoně vystoupí Česká filharmonie také pod vedením svých dvou hlavních hostujících dirigentů, Simona Rattla a Jakuba Hrůši. Simon Rattle v prosinci povede Českou filharmonii a členky Pražského filharmonického sboru v programu zahrnujícím hudbu Debussyho, Messiaena a Mahlera. Zároveň bude dirigovat Českou studentskou filharmonii ve skladbách Berlioze, Lutosławského a Beethovena. V říjnu vydá label Pentatone jeho nahrávku Dvořákových Slovanských tanců. Jakub Hrůša uvede díla Sibelia, Brittena a českou premiéru skladby Bryce Dessnera St. Carolyn by the Sea pro dvě elektrické kytary a orchestr. Nadále se Hrůša bude věnovat skladbám Josefa Suka včetně jejich nahrávání.

Česká studentská filharmonie každoročně spolupracuje s dirigenty, kteří vystupují s Českou filharmonií. V této sezoně ji kromě Simona Rattla povede také Giovanni Antonini, který připraví Beethovenovu Symfonii č. 4. Antonini patří k řadě významných dirigentů, jež Česká filharmonie pozvala ke spolupráci ve své 130. sezoně. Dalšími hostujícími dirigenty jsou Dalia Stasevska, Antonio Pappano, Cristian Măcelaru, David Robertson, Petr Popelka a Thomas Ades, který povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Významné výročí připomene koncert k oslavě sametové revoluce, kde zazní Mahlerova Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ v podání České filharmonie a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Zubina Mehty.

Vedle rezidenčního umělce Jevgenije Kissina se mezi sólisty této sezony zařadí Mao Fujita, Barbara Hannigan, Amihai Grosz, Fleur Barron a Anastasia Kobekina, kteří s Českou filharmonií vystoupí v Praze poprvé. Na domácích i zahraničních pódiích se k orchestru vrátí Magdalena Kožená, Josef Špaček, Seong-Jin Cho, Víkingur Ólafsson, Augustin Hadelich, Sol Gabetta a Nicola Benedetti.

Historie České filharmonie je stejně pozoruhodná jako její sídlo v srdci Evropy a odráží proměny české kultury i významné dějinné události. Po celou dobu své existence zůstává orchestr věrný dvěma základním principům: podpoře české hudby a přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve 20. letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace – myšlenku, která zůstává aktuální dodnes.

Na jeho odkaz navazují vzdělávací a sociální projekty České filharmonie, mezi něž patří Česká studentská filharmonie, Orchestrální akademie či Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce. Dlouhodobě se orchestr věnuje i spolupráci s více než 400 školami a prostřednictvím hudebního programu pod vedením Idy Kelarové pomáhá romským komunitám objevit vlastní hlas.

První koncert České filharmonie, která se později stala jedním z prvních orchestrů systematicky propagujících tvorbu Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, byl věnován výhradně hudbě Antonína Dvořáka, který jej sám dirigoval. Díla zavedených i mladých českých skladatelů zůstávají i nadále klíčovou součástí repertoáru.

Na počátku svého působení u České filharmonie inicioval Semjon Byčkov objednávky nových děl od 14 českých i zahraničních skladatelů, mezi nimiž jsou Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich. Česká filharmonie je zároveň uznávána pro svůj mimořádný vztah k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, který ji v roce 1908 osobně dirigoval při premiéře své Symfonie č. 7. Pod vedením Semjona Byčkova nyní orchestr dokončuje natáčení kompletního cyklu Mahlerových symfonií, které naposledy nahrál před 40 lety s Václavem Neumannem. Nový komplet vyjde u vydavatelství Pentatone na jaře 2026.

zdroj: Česká filharmonie

Sir András Schiff se narodil roku 1953 v Budapešti. První hodiny klavíru absolvoval v pěti letech u Elisabeth Vadász. Později pokračoval ve studiu na budapešťské Akademii Franze Liszta u profesorů Pála Kadosyho, Györgye Kurtága a Ference Radose a posléze také u George Malcolma v Londýně.

Důležitou součástí jeho hudebních aktivit jsou recitály, zejména cyklická provedení klavírních děl Bacha, Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta, Chopina, Schumanna a Bartóka. Od pandemie již programy svých recitálů předem neoznamuje – skladby pro koncertní večer vybírá tak, aby vyhovovaly konkrétnímu nástroji a sálu.

Sir András Schiff vystupuje s většinou mezinárodně renomovaných orchestrů a dirigentů. Zaměřuje se především na provádění Bachových, Mozartových a Beethovenových klavírních koncertů, které také sám diriguje. V roce 1999 založil soubor Cappella Andrea Barca, orchestr složený z komorních hráčů a sólistů. S tělesem od té doby úzce spolupracuje jako dirigent i jako sólista, stejně jako s Evropským komorním orchestrem. Od roku 1998 se pod Schiffovým vedením koná v divadle Teatro Olimpico ve Vicenze festival Omaggio a Palladio. Schiff v roce 2018 přijal nabídku stát se stálým sólistou Orchestru doby osvícenství, který vyšel vstříc jeho rostoucímu zájmu o hraní na historické klávesové nástroje.

Sir András Schiff je od raného mládí vášnivým komorním hráčem. V letech 1989–1998 řídil Musiktage Mondsee, festival komorní hudby v Rakousku, který si získal vysoké mezinárodní uznání. Spolu s Heinzem Holligerem zastával v letech 1995–2013 umělecké vedení přehlídky Ittinger Pfingstkonzerte ve švýcarském Kartause Ittingen.

Siru Andrásovi Schiffovi je obzvláště blízká podpora mladých hudebníků. Na Kronberg Academy a na Barenboim-Said Academy vyučuje klavírní a komorní hře a pořádá četné mistrovské kurzy. V roce 2014 založil poradenský program Building Bridges, s jehož pomocí poskytuje cílenou dlouhodobou podporu začínajícím klavíristům.

Sir András Schiff byl po dobu patnácti let exkluzivním umělcem vydavatelství Decca. U příležitosti jeho 70. narozenin vyšel jubilejní box se všemi 78 alby, která pro tuto firmu nahrál. Od roku 1998 nahrává exkluzivně pro ECM. Živá nahrávka všech klavírních sonát Ludwiga van Beethovena v curyšské Tonhalle mu vynesla ta nejvyšší ocenění. Za album Geistervariationen se skladbami Roberta Schumanna získal v roce 2012 International Classical Music Award v kategorii Sólový nástroj – Nahrávka roku. Album komorní hudby, nahrané ve spolupráci s klarinetistou a skladatelem Jörgem Widmannem, obsahuje dvě klarinetové sonáty op. 120 Johannese Brahmse a Widmannova Intermezza pro klavír, která skladatel interpretovi věnoval. Schiffovými nejnovějšími nahrávkami jsou oba klavírní koncerty Johannese Brahmse na historický klavír Blüthner s Orchestrem doby osvícenství (2021) a některá klíčová díla Johanna Sebastiana Bacha hraná na klavichord (2023). V březnu 2017 vyšla u nakladatelství Bärenreiter a Henschel jeho kniha Musik kommt aus der Stille (Hudba vychází z ticha), která obsahuje eseje a rozhovory s Martinem Meyerem, týkající se jeho uměleckých názorů, technik hry a interpretačních metod a také jeho profesionálních zkušeností klavíristy a dirigenta. Kniha byla přeložena do několika jazyků a znovu vyšla roku 2024.

Na jaře 2011 na sebe Schiff upoutal pozornost, když veřejně vystoupil proti znepokojivému politickému vývoji v Maďarsku. V reakci na urážlivé útoky, kterým byl vystaven ze strany maďarských nacionalistů, se rozhodl přestat ve své vlasti koncertovat.

Sir András Schiff získal řadu mezinárodních cen a vyznamenání. V roce 2006 mu bylo za vynikající interpretační výkony uděleno čestné členství Beethoven-Haus Bonn. Je držitelem ceny Roberta Schumanna města Zwickau a od roku 2011 je nositelem řádu Pour le mérite za vědy a umění. V roce 2012 byl oceněn Velkým křížem za zásluhy Spolkové republiky Německo a Zlatou Mozartovou medailí Mezinárodní nadace Mozarteum. Od téhož roku je čestným členem Wiener Konzerthaus. V roce 2022 byla Schiffovi jako jednomu z nejvýznamnějších bachovských interpretů naší doby udělena Bachova medaile města Lipska. V roce 2008 obdržel medaili Wigmore Hall v Londýně za třicetiletou hudební činnost v této síni. V roce 2012 byl jmenován mimořádným členem Balliol College na univerzitě v Oxfordu. V roce 2013 obdržel v Londýně nejvyšší vyznamenání Královské filharmonické společnosti, Zlatou medaili. Je držitelem čestných doktorátů Univerzity v Leedsu (2014) a Royal College of Music v Londýně (2018). V roce 2014 jej královna Alžběta II. jmenovala rytířem bakalářem za zásluhy o hudbu. V roce 2021 obdržel v Praze Cenu Antonína Dvořáka za dlouholetou propagaci a podporu kulturního dědictví českých skladatelů prostřednictvím četných nahrávek a koncertní činnosti po celém světě.

Od prosince 2014 je čestným občanem města Vicenzy a od roku 2016 čestným členem Accademia Olimpica di Vicenza, od níž v roce 2023 obdržel ocenění Lauro Olimpico za mimořádný přínos ke zhodnocení uměleckého a kulturního dědictví Vicenzy. V březnu 2024 mu Teatro La Fenice v Benátkách udělilo cenu Una vita nella musica.

V srpnu 2023 byl při svém 66. vystoupení na Salcburském festivalu vyznamenán odznakem s rubíny jako „klíčový interpret, který utvářel historii festivalu“. V červnu 2024 byl Sir András Schiff vyznamenán rakouským Čestným křížem za vědu a umění I. třídy a obdržel Bösendorferův prsten, který před ním získali Wilhelm Backhaus a Paul Badura-Skoda.

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.