Dvě velké země k sobě mohou mít zeměpisně i politicky nesmírně daleko, a přitom se jejich kultury propojí v jednom člověku. Antonín Dvořák dokázal projevit slovanskou příchylnost k ruským inspiracím a zároveň vstřebat i ovlivnit americký hudební život. Podobně se v jednom programu setkají Sergej Rachmaninov a Aaron Copland. První z nich jako tvůrce velkých romantických vášní přetavených do Klavírního koncertu č. 3 d moll. Druhý jako skladatel, který svou Symfonií č. 3 pomohl definovat typický zvuk americké hudby. Dvořákovského ducha přitom reprezentuje Česká filharmonie, která se k odkazu svého prvního dirigenta stále intenzivně hlásí. Izraelský klavírista Boris Giltburg nadchl publikum Dvořákovy Prahy v roce 2019, když vedle kompletních Lisztových Transcendentálních etud přednesl také třináct Rachmaninovových preludií. Klavírní koncert téhož autora slibuje v Giltburgově podání fantastický zážitek. Atmosféra nekonečných amerických plání najde svůj zvukový obraz v ušlechtilém projevu České filharmonie. To vše pod taktovkou jejího hlavního hostujícího dirigenta Tomáše Netopila.

Svůj první koncert odehrála Česká filharmonie 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka a s jeho skladbami na programu. V roce 2024 získala v anketě britského časopisu Gramophone titul „Orchestr roku“. Největší devizou, pro kterou je ve světě oceňována, je nenapodobitelná interpretace děl českých skladatelů a zvláštní vztah k hudbě Brahmse, Čajkovského a Mahlera, který orchestr dirigoval v roce 1908 při světové premiéře své 7. symfonie. V současné době nahrává kompletní cyklus Mahlerových symfonií s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pro vydavatelství Pentatone.

Historie České filharmonie je mimořádná a hrdá také díky poloze v samém srdci Evropy a politické historii České republiky, pro kterou se stala silným symbolem Smetanova Má vlast. Rok 2024 byl Rokem české hudby, připomínaným každých deset let, a tentokrát byl věnován především dvoustému výročí Smetanova narození. To si Česká filharmonie připomněla sérií koncertů na festivalu Smetanova Litomyšl, včetně vzácného koncertního provedení jeho opery Libuše pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši.

Dalším příspěvkem České filharmonie a Semjona Byčkova k Roku české hudby byl „dvořákovský festival“ – souborné provedení tří předeher, instrumentálních koncertů a posledních tří symfonií Antonína Dvořáka jak v Praze, tak na turné po Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Belgii a Francii. Vrcholem Roku české hudby v podání Semjona Byčkova a České filharmonie byly tři koncerty v newyorské Carnegie Hall.

Vedle České studentské filharmonie, Orchestrální akademie a Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky se komplexní vzdělávací strategie věnuje více než 400 školám, které přivádějí do Rudolfina všechny věkové kategorie – některé cestují až čtyři hodiny – aby si vyslechly koncerty a zúčastnily se workshopů. Inspirativní hudební a písňový program pod vedením zpěvačky Idy Kelarové pro rozsáhlé romské komunity v České republice a na Slovensku pomohl najít hlas řadě dětí ze sociálně vyloučených rodin.

Dalším těžištěm repertoáru orchestru – propagujícího mimo jiné tvorbu Martinů a Janáčka – jsou skladby etablovaných i soudobých českých autorů. Na podnět Semjona Byčkova na začátku jeho prvního funkčního období obdrželo objednávku děl pro Českou filharmonii devět českých a pět zahraničních skladatelů – Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich.

zdroj: Česká filharmonie

Tomáš Netopil se od sezony 2025/2026 stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V letech 2009–2012 působil jako šéfdirigent Opery Národního divadla a v letech 2013–2023 zastával funkci generálního hudebního ředitele Aalto Musiktheater a Philharmonie Essen. Mezi lety 2018 a 2024 byl hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie.

V aktuální sezoně nastudoval trojici Mozartových oper: La clemenza di Tito ve Velkém divadle v Ženevě, Die Zauberflöte v Novém národním divadle v Tokiu a Don Giovanniho v Opeře v Kolíně nad Rýnem. V přímém televizním přenosu řídil novoroční koncert České filharmonie v pražském Rudolfinu. Široký symfonický repertoár představí také při svých hostováních u filharmonií v Oslu, Antverpách, Kuopiu, u Symfonického orchestru Sydney, Hong Kong Sinfonietty, Accademia Nazionale di Santa Cecilia aj. V této sezoně jej čeká rovněž návrat k L’Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo a debut s Orchestre National des Pays de la Loire. Na úspěšnou spolupráci naváže i s legendárním Concentus Musicus Wien, s nímž letos vystoupí na festivalu Pražské jaro s Mozartovým Requiem.

K významným operním spolupracím Tomáše Netopila kromě řady inscenací v Aalto Musiktheater Essen patří jeho častá hostování v Saské státní opeře v Drážďanech, ve Vídeňské státní opeře, Nizozemské opeře a ve Velkém divadle v Ženevě.

Na koncertních pódiích se Tomáš Netopil představil v čele mnoha renomovaných orchestrů. Vedle Essenské a České filharmonie a Pražských symfoniků to byly například Orchestre National de France, Vídeňští symfonikové, Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, BBC Symphony Orchestra, Sinfonia Varsovia, orchestr curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Netherlands Radio Philharmonic Orchestra a Orchestra RAI Torino.

Tomáš Netopil je uměleckým ředitelem mezinárodní Letní hudební akademie Kroměříž, kterou založil v roce 2018.

Studoval hru na housle na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Ve studiích pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu a na letní hudební škole v americkém Aspenu, kde v letech 2003 a 2004 získal hlavní cenu Americké dirigentské akademie a kam se pravidelně vrací jako hostující dirigent. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho nejnovější nahrávka Smetanových operních árií se sólistou Pavlem Černochem a Českou filharmonií byla nominována na cenu Anděl 2024.

zdroj: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

foto © Marco Borggreve

Izraelský klavírista narozený v Moskvě je po celém světě oceňován jako hluboce vnímavý, zasvěcený a podmanivý interpret. Kritika oceňuje jeho „zpěvnou kantilénu, rozmanitost úhozu a širokou dynamickou škálu schopnou velkých přívalů energie“ (Washington Post) i jeho vášnivý, vypravěčský přístup k interpretaci.

V posledních letech se Giltburg několikrát ponořil do intenzivního studia tvorby významných skladatelů. U příležitosti Beethovenova výročí v roce 2020 se pustil do unikátního projektu, v jehož rámci během jednoho roku pořídil audio a video nahrávky všech dvaatřiceti Beethovenových klavírních sonát. S Vasilijem Petrenkem a Královským liverpoolským filharmonickým orchestrem nahrál pro firmu Naxos rovněž všechny jeho klavírní koncerty.

V letech 2021–2023 se Giltburg věnuje klavírnímu odkazu Maurice Ravela, přičemž jeho sólové skladby provádí na bruselských pódiích Bozar a Flagey a v amsterdamském sále Muziekgebouw. Souborný cyklus pak představuje v londýnské Wigmore Hall, a to včetně houslových sonát ve spolupráci s Alinou Ibragimovou. Ravelovy klavírní koncerty interpretuje s Orchestre National de France a dirigentem Cristianem Măcelaru (v Bozaru), s Bruselskou filharmonií pod taktovkou Carlose Miguela Prieta (ve Flagey) a s orchestrem Residentie Orkest pod vedením dirigentky Anji Bihlmaier (v Concertgebouw).

Giltburg jako všeobecně uznávaný přední interpret hudby Sergeje Rachmaninova dokončí v roce 2023 soubornou nahrávku jeho sólových skladeb a vydá poslední disk ze svého vysoce ceněného cyklu nahrávek jeho klavírních koncertů. Rachmaninovovy koncerty provedl rovněž se Sakarim Oramo a BBC Symphony v londýnském Centru Barbican, s Tomášem Netopilem a Českou filharmonií, s Nicholasem Collonem a Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu a s Bruselskou filharmonií a Giancarlem Guerrerem ve Flagey.

Pravidelně vystupuje na recitálech v nejprestižnějších světových sálech včetně amsterdamského Concertgebouw, newyorské Carnegie Hall, hamburské Elbphilharmonie, vídeňského Konzerthausu a londýnského Southbank Centre. Spolupracuje s Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií, Českou filharmonií, Filharmonií Oslo, Drážďanskou filharmonií, NHK Symphony a vystoupil rovněž na BBC Proms. Na přelomu let 2021/2022 debutoval s orchestrem Santa Cecilia di Roma s Kirillem Petrenkem.

Giltburgova spolupráce s vydavatelstvím Naxos se datuje od roku 2015, kdy získal cenu Opus Klassik za nejlepší sólovou nahrávku (Rachmaninovovy koncerty a Etudes Tableaux) a cenu Diapason d'Or (Šostakovičovy koncerty a vlastní úprava Šostakovičova 8. smyčcového kvartetu). Získal rovněž cenu Gramophone Award, a to za nahrávku Dvořákova Klavírní kvintetu na CD Supraphonu s Pavel Haas Quartetem a Diapason d'Or za jejich poslední společný počin, snímek Brahmsova Klavírního kvintetu.

Giltburg považuje za neobyčejně důležité oslovovat publikum i mimo koncertní sál. Svým blogem „Classical Music for All“ se zaměřuje na laickou veřejnost a články publikuje rovněž v periodikách jako Gramophone, BBC Music Magazine, Guardian, Times a Fono Forum. Během lockdownu na jaře 2020 ze svého domova pravidelně živě vysílal vystoupení a mistrovské kurzy, které zaznamenaly více než milion zhlédnutí.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.