Dvě velké země k sobě mohou mít zeměpisně i politicky nesmírně daleko, a přitom se jejich kultury propojí v jednom člověku. Antonín Dvořák dokázal projevit slovanskou příchylnost k ruským inspiracím a zároveň vstřebat i ovlivnit americký hudební život. Podobně se v jednom programu setkají Sergej Rachmaninov a Aaron Copland. První z nich jako tvůrce velkých romantických vášní přetavených do Klavírního koncertu č. 3 d moll. Druhý jako skladatel, který svou Symfonií č. 3 pomohl definovat typický zvuk americké hudby. Dvořákovského ducha přitom reprezentuje Česká filharmonie, která se k odkazu svého prvního dirigenta stále intenzivně hlásí. Izraelský klavírista Boris Giltburg nadchl publikum Dvořákovy Prahy v roce 2019, když vedle kompletních Lisztových Transcendentálních etud přednesl také třináct Rachmaninovových preludií. Klavírní koncert téhož autora slibuje v Giltburgově podání fantastický zážitek. Atmosféra nekonečných amerických plání najde svůj zvukový obraz v ušlechtilém projevu České filharmonie. To vše pod taktovkou jejího hlavního hostujícího dirigenta Tomáše Netopila.

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone ocenil titulem Orchestr roku 2024, se v sezoně 2025|2026 představí v nejprestižnějších koncertních sálech východní Asie – na Tchaj-wanu, v Japonsku a Jižní Koreji – a také na významných pódiích v Německu, Itálii, Rakousku, Lucembursku a Belgii. Na domácí scéně vystoupí v pražském Rudolfinu i na předních českých festivalech, včetně Pražského jara, Dvořákovy Prahy a Smetanovy Litomyšle. Mezi další zahraniční angažmá patří festivaly v Grafeneggu, Bad Kissingenu a Festival George Enesca v Bukurešti.

Svou 130. sezonu zahájí Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova dvěma programy, které vzdávají hold skladatelům zásadním pro jeho uměleckou dráhu. Zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, jehož hudbou Byčkov odstartoval své působení u orchestru, a Dmitrije Šostakoviče, jehož 50. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět. Oba programy doplní skladby pro klavír – Ravelův Klavírní koncert a Straussova Burleska.

Dále Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova uvede Mendelssohnovu Symfonii č. 4, Stravinského Pulcinellu a Svěcení jara, Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a instrumentální koncerty Edwarda Elgara, Johannesa Brahmse a Bryce Dessnera, který v této sezoně působí jako rezidenční skladatel. V listopadu se Byčkov ujme také Prokofjevova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 se sólistou Jevgenijem Kissinem, rezidenčním umělcem České filharmonie. Kissin v rámci své rezidence přednese i sólový recitál.

Rok 2024 byl Rokem české hudby a zároveň 200. výročím narození Bedřicha Smetany. Česká filharmonie si toto jubileum připomněla pod vedením Semjona Byčkova novou nahrávkou Mé vlasti pro vydavatelství Pentatone. Album, nominované na cenu BBC Music Magazine 2025, následovalo 2CD s Dvořákovými Symfoniemi č. 7, 8 a 9. Rok české hudby vyvrcholil třídenní rezidencí České filharmonie v Carnegie Hall, o níž The New York Times napsaly, že první český orchestr je „nestárnoucí skvost… a vynikající nositel českého hudebního odkazu“. V roce 2025 oslaví Česká filharmonie 150. výročí premiéry symfonické básně Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast koncerty v Praze a ve východní Asii.

V této sezoně vystoupí Česká filharmonie také pod vedením svých dvou hlavních hostujících dirigentů, Simona Rattla a Jakuba Hrůši. Simon Rattle v prosinci povede Českou filharmonii a členky Pražského filharmonického sboru v programu zahrnujícím hudbu Debussyho, Messiaena a Mahlera. Zároveň bude dirigovat Českou studentskou filharmonii ve skladbách Berlioze, Lutosławského a Beethovena. V říjnu vydá label Pentatone jeho nahrávku Dvořákových Slovanských tanců. Jakub Hrůša uvede díla Sibelia, Brittena a českou premiéru skladby Bryce Dessnera St. Carolyn by the Sea pro dvě elektrické kytary a orchestr. Nadále se Hrůša bude věnovat skladbám Josefa Suka včetně jejich nahrávání.

Česká studentská filharmonie každoročně spolupracuje s dirigenty, kteří vystupují s Českou filharmonií. V této sezoně ji kromě Simona Rattla povede také Giovanni Antonini, který připraví Beethovenovu Symfonii č. 4. Antonini patří k řadě významných dirigentů, jež Česká filharmonie pozvala ke spolupráci ve své 130. sezoně. Dalšími hostujícími dirigenty jsou Dalia Stasevska, Antonio Pappano, Cristian Măcelaru, David Robertson, Petr Popelka a Thomas Ades, který povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Významné výročí připomene koncert k oslavě sametové revoluce, kde zazní Mahlerova Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ v podání České filharmonie a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Zubina Mehty.

Vedle rezidenčního umělce Jevgenije Kissina se mezi sólisty této sezony zařadí Mao Fujita, Barbara Hannigan, Amihai Grosz, Fleur Barron a Anastasia Kobekina, kteří s Českou filharmonií vystoupí v Praze poprvé. Na domácích i zahraničních pódiích se k orchestru vrátí Magdalena Kožená, Josef Špaček, Seong-Jin Cho, Víkingur Ólafsson, Augustin Hadelich, Sol Gabetta a Nicola Benedetti.

Historie České filharmonie je stejně pozoruhodná jako její sídlo v srdci Evropy a odráží proměny české kultury i významné dějinné události. Po celou dobu své existence zůstává orchestr věrný dvěma základním principům: podpoře české hudby a přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve 20. letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace – myšlenku, která zůstává aktuální dodnes.

Na jeho odkaz navazují vzdělávací a sociální projekty České filharmonie, mezi něž patří Česká studentská filharmonie, Orchestrální akademie či Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce. Dlouhodobě se orchestr věnuje i spolupráci s více než 400 školami a prostřednictvím hudebního programu pod vedením Idy Kelarové pomáhá romským komunitám objevit vlastní hlas.

První koncert České filharmonie, která se později stala jedním z prvních orchestrů systematicky propagujících tvorbu Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, byl věnován výhradně hudbě Antonína Dvořáka, který jej sám dirigoval. Díla zavedených i mladých českých skladatelů zůstávají i nadále klíčovou součástí repertoáru.

Na počátku svého působení u České filharmonie inicioval Semjon Byčkov objednávky nových děl od 14 českých i zahraničních skladatelů, mezi nimiž jsou Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich. Česká filharmonie je zároveň uznávána pro svůj mimořádný vztah k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, který ji v roce 1908 osobně dirigoval při premiéře své Symfonie č. 7. Pod vedením Semjona Byčkova nyní orchestr dokončuje natáčení kompletního cyklu Mahlerových symfonií, které naposledy nahrál před 40 lety s Václavem Neumannem. Nový komplet vyjde u vydavatelství Pentatone na jaře 2026.

zdroj: Česká filharmonie

Tomáš Netopil se od sezony 2025/2026 stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V letech 2009–2012 působil jako šéfdirigent Opery Národního divadla a v letech 2013–2023 zastával funkci generálního hudebního ředitele Aalto Musiktheater a Philharmonie Essen. Mezi lety 2018 a 2024 byl hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie.

V aktuální sezoně nastudoval trojici Mozartových oper: La clemenza di Tito ve Velkém divadle v Ženevě, Die Zauberflöte v Novém národním divadle v Tokiu a Don Giovanniho v Opeře v Kolíně nad Rýnem. V přímém televizním přenosu řídil novoroční koncert České filharmonie v pražském Rudolfinu. Široký symfonický repertoár představí také při svých hostováních u filharmonií v Oslu, Antverpách, Kuopiu, u Symfonického orchestru Sydney, Hong Kong Sinfonietty, Accademia Nazionale di Santa Cecilia aj. V této sezoně jej čeká rovněž návrat k L’Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo a debut s Orchestre National des Pays de la Loire. Na úspěšnou spolupráci naváže i s legendárním Concentus Musicus Wien, s nímž letos vystoupí na festivalu Pražské jaro s Mozartovým Requiem.

K významným operním spolupracím Tomáše Netopila kromě řady inscenací v Aalto Musiktheater Essen patří jeho častá hostování v Saské státní opeře v Drážďanech, ve Vídeňské státní opeře, Nizozemské opeře a ve Velkém divadle v Ženevě.

Na koncertních pódiích se Tomáš Netopil představil v čele mnoha renomovaných orchestrů. Vedle Essenské a České filharmonie a Pražských symfoniků to byly například Orchestre National de France, Vídeňští symfonikové, Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, BBC Symphony Orchestra, Sinfonia Varsovia, orchestr curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Netherlands Radio Philharmonic Orchestra a Orchestra RAI Torino.

Tomáš Netopil je uměleckým ředitelem mezinárodní Letní hudební akademie Kroměříž, kterou založil v roce 2018.

Studoval hru na housle na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Ve studiích pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu a na letní hudební škole v americkém Aspenu, kde v letech 2003 a 2004 získal hlavní cenu Americké dirigentské akademie a kam se pravidelně vrací jako hostující dirigent. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho nejnovější nahrávka Smetanových operních árií se sólistou Pavlem Černochem a Českou filharmonií byla nominována na cenu Anděl 2024.

zdroj: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

foto © Marco Borggreve

Izraelský klavírista narozený v Moskvě je po celém světě oceňován jako hluboce vnímavý, zasvěcený a podmanivý interpret. Kritika oceňuje jeho „zpěvnou kantilénu, rozmanitost úhozu a širokou dynamickou škálu schopnou velkých přívalů energie“ (Washington Post) i jeho vášnivý, vypravěčský přístup k interpretaci.

V posledních letech se Giltburg několikrát ponořil do intenzivního studia tvorby významných skladatelů. U příležitosti Beethovenova výročí v roce 2020 se pustil do unikátního projektu, v jehož rámci během jednoho roku pořídil audio a video nahrávky všech dvaatřiceti Beethovenových klavírních sonát. S Vasilijem Petrenkem a Královským liverpoolským filharmonickým orchestrem nahrál pro firmu Naxos rovněž všechny jeho klavírní koncerty.

V letech 2021–2023 se Giltburg věnuje klavírnímu odkazu Maurice Ravela, přičemž jeho sólové skladby provádí na bruselských pódiích Bozar a Flagey a v amsterdamském sále Muziekgebouw. Souborný cyklus pak představuje v londýnské Wigmore Hall, a to včetně houslových sonát ve spolupráci s Alinou Ibragimovou. Ravelovy klavírní koncerty interpretuje s Orchestre National de France a dirigentem Cristianem Măcelaru (v Bozaru), s Bruselskou filharmonií pod taktovkou Carlose Miguela Prieta (ve Flagey) a s orchestrem Residentie Orkest pod vedením dirigentky Anji Bihlmaier (v Concertgebouw).

Giltburg jako všeobecně uznávaný přední interpret hudby Sergeje Rachmaninova dokončí v roce 2023 soubornou nahrávku jeho sólových skladeb a vydá poslední disk ze svého vysoce ceněného cyklu nahrávek jeho klavírních koncertů. Rachmaninovovy koncerty provedl rovněž se Sakarim Oramo a BBC Symphony v londýnském Centru Barbican, s Tomášem Netopilem a Českou filharmonií, s Nicholasem Collonem a Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu a s Bruselskou filharmonií a Giancarlem Guerrerem ve Flagey.

Pravidelně vystupuje na recitálech v nejprestižnějších světových sálech včetně amsterdamského Concertgebouw, newyorské Carnegie Hall, hamburské Elbphilharmonie, vídeňského Konzerthausu a londýnského Southbank Centre. Spolupracuje s Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií, Českou filharmonií, Filharmonií Oslo, Drážďanskou filharmonií, NHK Symphony a vystoupil rovněž na BBC Proms. Na přelomu let 2021/2022 debutoval s orchestrem Santa Cecilia di Roma s Kirillem Petrenkem.

Giltburgova spolupráce s vydavatelstvím Naxos se datuje od roku 2015, kdy získal cenu Opus Klassik za nejlepší sólovou nahrávku (Rachmaninovovy koncerty a Etudes Tableaux) a cenu Diapason d'Or (Šostakovičovy koncerty a vlastní úprava Šostakovičova 8. smyčcového kvartetu). Získal rovněž cenu Gramophone Award, a to za nahrávku Dvořákova Klavírní kvintetu na CD Supraphonu s Pavel Haas Quartetem a Diapason d'Or za jejich poslední společný počin, snímek Brahmsova Klavírního kvintetu.

Giltburg považuje za neobyčejně důležité oslovovat publikum i mimo koncertní sál. Svým blogem „Classical Music for All“ se zaměřuje na laickou veřejnost a články publikuje rovněž v periodikách jako Gramophone, BBC Music Magazine, Guardian, Times a Fono Forum. Během lockdownu na jaře 2020 ze svého domova pravidelně živě vysílal vystoupení a mistrovské kurzy, které zaznamenaly více než milion zhlédnutí.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.