Vahan Mardirossian, původem arménský dirigent a pianista žijící ve Francii, byl jmenován novým šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Do své nové role nastoupí od sezony 2025/2026.

Narodil se v roce 1975 v Jerevanu a své hudební vzdělání zahájil na konzervatoři Komitas v Arménii. Později pokračoval ve studiu na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse, kde v roce 1996 absolvoval s vyznamenáním. Původně se věnoval především klavíru, avšak v posledních letech se jeho kariéra výrazně soustředila na dirigování. Díky své dvojí specializaci dokáže interpretovat repertoár z různých úhlů pohledu a přináší jedinečný hudební přístup.

Po mnoho let působil jako hlavní dirigent Caen Symphony Orchestra ve Francii a hudební ředitel Národního komorního orchestru Arménie. Od roku 2020 zastává pozici hudebního ředitele Orchestre Royal de Chambre de Wallonie, kde pravidelně diriguje orchestrální kola prestižní Soutěže královny Alžběty v Bruselu. Zároveň spolupracuje s City Chamber Orchestra of Hong Kong a dirigoval řadu významných orchestrů po celém světě.

Jeho diskografie zahrnuje oceňovanou nahrávku Čajkovského houslového koncertu se Stéphanie-Marie Degand a Caen Symphony Orchestra a také nahrávku Hudby pro smyčce Florentiny Mulsant s Národním komorním orchestrem Arménie.

Vedle dirigování se věnuje pedagogické činnosti na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse, kde vyučuje mladé talenty a předává jim své bohaté zkušenosti. Je pravidelným členem porot mezinárodních hudebních soutěží a vede mistrovské kurzy po celém světě.

Pardubickému publiku se představil poprvé v roce 2023, kdy dirigoval zahajovací koncert festivalu Pardubické hudební jaro. S Komorní filharmonií Pardubice ho pojí také rozsáhlá diskografie pro prestižní nizozemský label Brilliant Classics.

zdroj: Komorní filharmonie Pardubice

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří mezi nejlepší české orchestry současnosti. Od sezony 2022/2023 stojí v jeho čele šéfdirigent a umělecký ředitel Petr Popelka. Jako hlavní hostující dirigent zde již třetím rokem působí Robert Jindra.

V nadcházející koncertní sezoně 2025/2026 přivítá SOČR řadu významných hudebníků. Mezi nimi například houslisty Christiana Tetzlaffa a Marca Bouchkova, dirigenty Jonathana Notta, Tomáše Hanuse, Erinu Yashimu nebo Andrise Pogu. Publikum se může těšit také na vystoupení klavíristů Pierra-Laurenta Aimarda a Isaty Kanneh-Mason či zpěváků Szilvie Vörös a Günthera Groissböcka. Výjimečným projektem bude nepochybně uvedení oratoria Igora Stravinského Oedipus rex, kterého se ujme šéfdirigent Petr Popelka, nebo uvedení Varhanní symfonie Camilla Saint-Saënse pod taktovkou Roberta Jindry se sólistou Christianem Schmittem. Hojně zastoupeni budou také čeští umělci v čele s houslistou Josefem Špačkem, sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou, violoncellistou Tomášem Jamníkem či klavíristy Martinem Kasíkem a Markem Kozákem.

V uplynulých letech orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů, mezi něž patří například Omer Meir Wellber, Cornelius Meister, Ilan Volkov, Wayne Marshall, Ion Marin, Stephan Asbury, Alexander Liebreich, Michał Nesterowicz, Anu Tali, nebo Jessica Cottis; z českých dirigentů Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Petr Altrichter nebo Robert Kružík.

Mezi světově uznávané sólisty, kteří s orchestrem vystoupili, se řadí klavíristé Krystian Zimerman a Jean-Efflam Bavouzet, houslisté Isabelle Faust, Frank Peter Zimmermann, Renaud Capuçon, Gidon Kremer a María Dueñas, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg či jazzoví hudebníci Brad Mehldau a Avishai Cohen. Z pěvců lze jmenovat například Asmik Grigorian, Elisabeth Teige, Olgu Bezsmertnou, Michaela Weiniuse a z české hudební scény Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Petra Nekorance či Viléma Veverku.

SOČR se dlouhodobě věnuje uvádění děl současných českých skladatelů, mezi něž patří Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Martin Smolka, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček, Jana Vöröšová, Jan Klusák, Jiří Kadeřábek, Lukáš Hurník, Zbyněk Matějů nebo Ondřej Štochl.

Významnou součástí činnosti orchestru je nahrávání. K oceňovaným projektům patří album Má vlast se symfonickým dílem Bedřicha Smetany. Snímek vydaný na sklonku roku 2024 vznikal tři roky a získal již ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone, cenu Diapason d’Or ARTE prestižního francouzského magazínu Diapason a nominaci na českou cenu Hudební akademie Anděl 2024. V roce 2024 SOČR rozšířil svou diskografii o řadu dalších nahrávek napříč různými hudebními žánry. Jmenovat můžeme album Zapomenuté české klavírní koncerty s díly Karla Kovařovice, Pavla Bořkovce a Vítězslavy Kaprálové. V oblasti jazzu a soudobé hudby vzniklo několik projektů ve spolupráci se skladateli a interprety, jako jsou Luboš Soukup (Skandinávské imprese), Jaromír Honzák (The Blues of a String Hanging in the Wind), Michal Rataj a Oskar Török (Letters from Sounds) či Vít Křišťan (Mandala). Klarinetistka Anna Paulová nahrála s orchestrem album Clarinet Metamorphoses pod taktovkou Tomáše Braunera a nahrávku ’O sole mio s Danielem Matouškem dirigoval Jan Kučera.

SOČR pravidelně vystupuje v rámci abonentních koncertních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina, Smetanově síni Obecního domu, Betlémské kapli i na dalších místech, jako je Forum Karlín nebo Studio 1 Českého rozhlasu. Je pravidelným hostem prestižních festivalů, například Pražského jara, Dvořákovy Prahy, Smetanovy Litomyšle, Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka či MHF Český Krumlov. Vedle toho často koncertuje na zahraničních pódiích v Evropě i Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

foto © Petr Neubert

Ryan Martin Bradshaw začal hrát na klavír ve věku sedmi let, od osmi vystupoval s Ruskou filharmonií za řízení Vladimira Spivakova, je nejmladším rezidenčním sólistou Slovenského rozhlasu. Je laureátem mnoha klavírních soutěží: získal 1. cenu na soutěži Zlatý louskáček v Moskvě, cenu EMCY, cenu Čajkovského konzervatoře, 1. cenu na Krainevově mezinárodní soutěži v Moskvě, 1. cenu na Chopinově klavírní soutěži v Polsku, 2. cenu na Mezinárodní klavírní soutěž v Aarhus, cenu Carla Nielsena a cenu publika v Enschede, 2. cenu a cenu pro nejmladší účastníky na Nizozemské mezinárodní klavírní soutěži, 2. cenu na Soutěži Mihaela Ursuleasa v Bukurešti, 3. cenu a cenu pro nejmladšího finalistu na Klavírní soutěži Ference Liszta ve Výmaru, Grand Prix a 1. cenu na soutěži International Vienna Open, 1. cenu na Mezinárodní klavírní soutěži Petera Toperczera v Košicích, 1. cenu na soutěži Záhřeb Young Virtuosi, 1. cenu na soutěži Young Virtuosi v Sofii, 1. cenu na soutěži Grand Prize Virtuoso v Salcburku, 1. cenu na soutěži Amadeus Mozartian v Brně a 1. cenu na bratislavské soutěži Mladí virtuózi.

Mark Anthony Lewin začal hrát na housle ve věku pěti let. Do deseti let studoval u Tamary Prischepenko, od léta 2015 pracuje pod vedením prof. Bernharda Hartoga na Julius Stern Institute v Berlíně. Zároveň se účastní mistrovských kurzů u prof. Dory Schwarzbergové. Pravidelně vystupuje na hudebních festivalech Youth Classics 2015 (Švýcarsko), Kastela Summer School 2015 (Chorvatsko), International Summer Academy 2016 a 2019 (Rakousko), Chieti Classica 2019 (Itálie). V roce 2018 se připojil k Mezinárodní akademii mladých talentovaných hudebníků v Německu. Pravidelně se účastní mezinárodních kurzů, kde spolupracoval s renomovanými hudebníky jako Michael Erxleben, Frithjof-Martin Grabner, Felix Korinth, The Ensemble Modern či Roeland Gehlen. V roce 2020 se stal členem Národního mládežnického orchestru Německa (BJO). Jako sólista i v duu se svým bratrem Michaelem Lewinem vystoupil na mnoha koncertech a festivalech, mimo jiné na 27. Braniborských letních koncertech. Od roku 2017 studuje na Hudební škole Carla Philippa Emanuela Bacha.

Ildikó Rozsonits se narodila roku 2006 v Budapešti. Ve čtyřech letech začala hrát na zobcovou flétnu a o rok později na klavír. Jako desetiletá byla přijata na Lisztovu akademii pro výjimečné mladé talenty v Budapešti a stala se nejmladší studentkou této školy pod vedením prof. Gábora Eckhardta. Je laureátkou řady prestižních mezinárodních klavírních soutěží: v roce 2017 získala 1. cenu na soutěži Carla Filtsche v Rumunsku a v Itálii na soutěži Ars Nova zvítězila s nejvyšším možným počtem bodů. O rok později získala prvenství na soutěžích v Essenu a v Ústí nad Labem. Roku 2019 zvítězila na soutěži Bély Bartóka v rakouském Grazu. Loni získala 1. cenu na mezinárodní klavírní soutěži Césara Francka v Bruselu, na soutěži Piano Talents v Miláně a na mezinárodním hudebním festivalu a soutěži v Paříži. V roce 2020 se rovněž stala maďarskou vítězkou televizní show Virtuosos V4+. V roce 2021 získala absolutní prvenství na Klavírní soutěži Franze Liszta ve Španělsku.

Jan Schulmeister se hře na klavír věnuje od pěti let. Vedle studia na ZUŠ v Kroměříži ve třídě Evy Zonové absolvoval řadu mistrovských kurzů s předními pedagogy a umělci doma i v zahraničí. Z mnoha klavírních soutěží si odnesl ta nejvyšší ocenění, mj. je dvojnásobným vítězem Národní soutěže ZUŠ, dvakrát obhájil absolutní vítězství v soutěži Piano Talents v Miláně a titul absolutního vítěze získal i v soutěžích Amadeus a Beethovenovy Teplice. Přidal též prvenství na Soutěži Césara Francka v Bruselu a na estonské Odin International Music Competition. Stal se finalistou soutěže Concertino Praga 2020 a získal cenu EMCY. Vystupuje s předními českými orchestry pod vedením Tomáše Netopila, Dennise Russella Daviese či Jiřího Rožně, spolupracuje s Wihanovým kvartetem. Pravidelně sólově koncertuje nejen na českých, ale i zahraničních pódiích, účinkuje v rámci mezinárodních hudebních festivalů Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Svátky hudby nebo Jihočeský festival.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.