Vynikající koncertní hráč není jen virtuózní technik se schopností zvládnout libovolnou partituru. Musí být také odolný proti stresu, který s sebou každé vystoupení nese, držet pod kontrolou adrenalin i trému, a navíc by z něj ještě mělo vyzařovat nepopsatelné charisma. Veřejné finále soutěže Concertino Praga slouží právě k tomu, aby jeho účastníci prokázali nejen umění, s jakým ovládají svůj nástroj, ale také schopnost obstát v ostrém koncertním provozu. To vše za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dirigenta Roberta Jindry, za přítomnosti publika a náročné poroty složené z renomovaných osobností hudebního světa. Ceny pro vítěze – včetně ceny publika – budou uděleny a vyhlášeny přímo na místě. S Concertinem Praga, které spolupořádají Český rozhlas a Akademie klasické hudby, tak zavane do důstojného Rudolfina proud mladistvého elánu i kousek sportovního ducha.

V porotě Concertina Praga zasednou: 

• Marcus Rudolf Axt - intendant Bamberských symfoniků
• Boris Brovtsyn - housle
• Wenzel Fuchs - klarinet
• Pavel Gililov - klavír
• Václav Hudeček - housle
• Tomáš Jamník -violoncello
• Ivo Kahánek - klavír 
• Sergei Nakariakov - trumpeta
• Irvin Venyš - klarinet

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří mezi nejlepší české orchestry současnosti. Od sezony 2022/2023 stojí v jeho čele šéfdirigent a umělecký ředitel Petr Popelka. Jako hlavní hostující dirigent zde již třetím rokem působí Robert Jindra.

V nadcházející koncertní sezoně 2025/2026 přivítá SOČR řadu významných hudebníků. Mezi nimi například houslisty Christiana Tetzlaffa a Marca Bouchkova, dirigenty Jonathana Notta, Tomáše Hanuse, Erinu Yashimu nebo Andrise Pogu. Publikum se může těšit také na vystoupení klavíristů Pierra-Laurenta Aimarda a Isaty Kanneh-Mason či zpěváků Szilvie Vörös a Günthera Groissböcka. Výjimečným projektem bude nepochybně uvedení oratoria Igora Stravinského Oedipus rex, kterého se ujme šéfdirigent Petr Popelka, nebo uvedení Varhanní symfonie Camilla Saint-Saënse pod taktovkou Roberta Jindry se sólistou Christianem Schmittem. Hojně zastoupeni budou také čeští umělci v čele s houslistou Josefem Špačkem, sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou, violoncellistou Tomášem Jamníkem či klavíristy Martinem Kasíkem a Markem Kozákem.

V uplynulých letech orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů, mezi něž patří například Omer Meir Wellber, Cornelius Meister, Ilan Volkov, Wayne Marshall, Ion Marin, Stephan Asbury, Alexander Liebreich, Michał Nesterowicz, Anu Tali, nebo Jessica Cottis; z českých dirigentů Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Petr Altrichter nebo Robert Kružík.

Mezi světově uznávané sólisty, kteří s orchestrem vystoupili, se řadí klavíristé Krystian Zimerman a Jean-Efflam Bavouzet, houslisté Isabelle Faust, Frank Peter Zimmermann, Renaud Capuçon, Gidon Kremer a María Dueñas, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg či jazzoví hudebníci Brad Mehldau a Avishai Cohen. Z pěvců lze jmenovat například Asmik Grigorian, Elisabeth Teige, Olgu Bezsmertnou, Michaela Weiniuse a z české hudební scény Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Petra Nekorance či Viléma Veverku.

SOČR se dlouhodobě věnuje uvádění děl současných českých skladatelů, mezi něž patří Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Martin Smolka, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček, Jana Vöröšová, Jan Klusák, Jiří Kadeřábek, Lukáš Hurník, Zbyněk Matějů nebo Ondřej Štochl.

Významnou součástí činnosti orchestru je nahrávání. K oceňovaným projektům patří album Má vlast se symfonickým dílem Bedřicha Smetany. Snímek vydaný na sklonku roku 2024 vznikal tři roky a získal již ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone, cenu Diapason d’Or ARTE prestižního francouzského magazínu Diapason a nominaci na českou cenu Hudební akademie Anděl 2024. V roce 2024 SOČR rozšířil svou diskografii o řadu dalších nahrávek napříč různými hudebními žánry. Jmenovat můžeme album Zapomenuté české klavírní koncerty s díly Karla Kovařovice, Pavla Bořkovce a Vítězslavy Kaprálové. V oblasti jazzu a soudobé hudby vzniklo několik projektů ve spolupráci se skladateli a interprety, jako jsou Luboš Soukup (Skandinávské imprese), Jaromír Honzák (The Blues of a String Hanging in the Wind), Michal Rataj a Oskar Török (Letters from Sounds) či Vít Křišťan (Mandala). Klarinetistka Anna Paulová nahrála s orchestrem album Clarinet Metamorphoses pod taktovkou Tomáše Braunera a nahrávku ’O sole mio s Danielem Matouškem dirigoval Jan Kučera.

SOČR pravidelně vystupuje v rámci abonentních koncertních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina, Smetanově síni Obecního domu, Betlémské kapli i na dalších místech, jako je Forum Karlín nebo Studio 1 Českého rozhlasu. Je pravidelným hostem prestižních festivalů, například Pražského jara, Dvořákovy Prahy, Smetanovy Litomyšle, Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka či MHF Český Krumlov. Vedle toho často koncertuje na zahraničních pódiích v Evropě i Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

foto © Petr Neubert

Robert Jindra absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klasický zpěv a dirigování. 

Od roku 2001 působil v Národním divadle v Praze, kde nastudoval například Mozartovu operu Così fan tutte, Smetanovy Dvě vdovy nebo Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu a dále řadu děl českého i světového operního repertoáru (Smetana – Tajemství a Libuše, Dvořák – Rusalka, Janáček – Káťa Kabanová a Její pastorkyňa, Mozart – Don Giovanni a Figarova svatba, Bizet – Carmen, Verdi – Falstaff, Wagner – Lohengrin ad.) nebo mimořádné koncerty Mozartovy narozeniny a České operní gala.

V sezoně 2013/2014 působil v Národním divadle rovněž na pozici hudebního ředitele opery. 

Od února 2010 do listopadu 2014 byl hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu operních premiér (Smetana – Čertova stěna, Dvořák – Armida, Janáček – Její pastorkyňa, Věc Makropulos, Káťa Kabanová a Výlety páně Broučkovy, Wagner – Lohengrin, Verdi – Falstaff a La traviata, Massenet – Werther, Catalani – La Wally, Puccini – Bohéma, Hindemith – Cardillac) a rovněž mimořádné koncerty Verdi gala, České operní gala a Puccini gala.

Spolupracoval s Deutsche Oper am Rhein, dirigoval v Norské opeře v Oslu (Strauss – Ariadna na Naxu), ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Halévy – Židovka, Smetana – Prodaná nevěsta). Vystupoval na významných festivalech, jako je Pražské jaro (Recitál Adama Plachetky), Smetanova Litomyšl, Viva musica (Koncert Pavola Breslika a Adriany Kučerové, West side story / Candide), Janáčkův máj (Galakoncert Adama Plachetky) či Festival Leoše Janáčka v Ostravě a Košická hudobná jar. 

Spolupracoval také s řadou orchestrů – Pražská komorní filharmonie, Český národní symfonický orchestr, Plzeňská filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Janáčkova filharmonie Ostrava, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Slovenská filharmonie nebo Státní filharmonie Košice, Essen Philharmonie nebo Anhaltische Filharmonie v Dessau. 

V letech 2019–2021 zastával post 1. Kapellmeister v Aalto Musiktheater und Philharmonie Essen, kde nastudoval operu Medea (A. Reimann), Ring an einem Abend (R. Wagner), obnovené nastudování opery Tosca (G. Puccini), Carmen (G. Bizet) a další představení a koncerty.

V roce 2021 s mimořádným úspěchem debutoval na festivalu Bayerische Staatsoper v Mnichově s Dvořákovou Rusalkou. 

Dirigoval galakoncert k životnímu jubileu Evy Urbanové v Národním divadle moravskoslezském nebo koncertní uvedení Dvořákovy Rusalky na festivalu Jarmily Novotné v Litni.

Od září 2021 do srpna 2024 zastával post šéfdirigenta Státní filharmonie Košice. 

Z dalších projektů jmenujme nastudování Verdiho La traviaty ve Slovenském národním divadle, Weinbergerovy opery Švanda dudák v Grazu nebo Janáčkovy Jenůfy v Norské opeře v Oslo, Příhody Lišky Bystroušky v Bayerische Staatsoper a v roce 2023 jeden z výročních koncertů orchestru Bayerische Staatsoper. 

Od září 2022 zastává pozici hudebního ředitele Národního divadla v Praze a hlavního hostujícího dirigenta v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu.

V sezoně 2024/2025 debutoval například ve Staatsoper Berlin Unter den Linden (Janáček – Věc Makropulos), v Semperoper Dresden (Gounod – Romeo et Juliette) a v Oper Frankfurt (Janáček – Z mrtvého domu). V následujících sezonách bude vystupovat např. ve Wiener Staatsoper, Bregenzer Festspiele nebo Theater an der Wien.

Spolupracoval s významnými umělci jako Cornelia Beskow, Susan Bullock, Lise Davidsen, Ermonela Jaho, Jana Kurucová, Elena Maximova, Olga Peretyatko, Rosalind Plowright, Štěpánka Pučálková, Nadine Secunde, Elena Tsallagova, Eva-Maria Westbroek, Slávka Zámečníková, Arnold Bezuyen, Pavol Breslik, Pavel Černoch, Ferruccio Furlanetto, Peter Kellner, Tomasz Konieczny, Marek Kozák, Ambrogio Maestri, Štefan Margita, Adam Plachetka, Gustavo Porta, Roberto Saccà, Jiří Vodička, Lukáš Vondráček a další.

zdroj: www.robertjindra.com

Od tří let navštěvoval hodiny houslí svého bratra u profesora Z. Brona a později se stal jeho žákem na Zakhar Bron Academy. Housle začal hrát v pěti letech.

O půl roku později (stále v pěti letech) provedl Vivaldiho koncert na vystoupení orchestru PKF – Prague Philharmonia a brzy poté se objevil na několika festivalech v Česku, Švýcarsku, Belgii, Německu a Japonsku.

V květnu 2016 vystoupil na světovém summitu OSN Global Compact v Praze, kde reprezentoval hostitelskou zemi. Při příležitosti svých desátých narozenin uvedl Mendelssohnův houslový koncert s PKF – Prague Philharmonia. V jedenácti letech pak hrál Bruchův houslový koncert s Karlovarským symfonickým orchestrem.

Velký úspěch zaznamenal na mezinárodní televizní soutěži pro mladé hudebníky „Louskáček“ v Moskvě, kde ve finále provedl Bruchův houslový koncert s Moskevskou filharmonií v Čajkovského sále. Získal nejen druhou cenu, ale také dvě zvláštní ceny – exkluzivní rozhovor v časopise Musical Life a pozvání na festival Vladimira Spivakova „Moscow Meets Friends“. Ruská média si ho oblíbila a označovala ho jako „zázračné dítě“ či „Mozartovo dítě“.

V roce 2021 se zúčastnil talentové soutěže „Virtuosos“ pořádané maďarskou televizí a získal Zvláštní cenu, cenu Maestra Plácida Dominga, cenu orchestru – pozvání k vystoupení s orchestrem – a cenu publika. Jako „vycházející hvězdu“ ho poté představil sám Placido Domingo na zahajovacím koncertu 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, kde provedl Mendelssohnův houslový koncert s Českým národním symfonickým orchestrem pod vedením Eugena Kohna.

Vystoupil na novoročním koncertu v Bartókově síni Müpa v Budapešti a rád přijal četná pozvání od managementu Virtuosos k dalším koncertním vystoupením v Maďarsku i v zahraničí, například na EXPO 2020 v Dubaji.

V roce 2022 získal třetí cenu a cenu pro nejlepšího českého účastníka na mezinárodní hudební soutěži Concertino Praga, kde provedl Chačaturjanův houslový koncert se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu ve Dvořákově síni Rudolfina. Při 100. výročí narození Viktora Kalabise vystoupil na jeho oslavném koncertě v Sále Martinů HAMU.

V březnu 2023 koncertoval v Budapešti s maestrem Plácidem Domingem. V září téhož roku hrál Čajkovského houslový koncert se Stanislavem Vavřínkem a Českou komorní filharmonií Pardubice na závěrečném koncertu festivalu Zlatá Pecka.

V roce 2023 získal první cenu v soutěži "Astana Violin". Od září 2023 studuje na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Jiřího Vodičky.

V březnu 2024 hrál Čajkovského koncert s FOK ve Smetanově síni Obecního domu. V září 2024 získal první cenu ve starší kategorii na Mezinárodní houslové soutěži Henryka Wieniawského a Karola Lipinského v Polsku.

Richard často vystupuje v televizi, rozhlase a v rozhovorech pro časopisy. V roce 2021 například účinkoval v dokumentárním filmu České televize Talent.

zdroj: Jiří Kollert

Filippo Lombardi studuje hru na trubku na konzervatoři C. Monteverdiho v Bolzanu. Od svých jedenácti let vyhrává ceny na řadě národních i mezinárodních soutěží včetně Mezinárodní soutěže pro mladé instrumentalisty v Povolettu či mezinárodní soutěže Premio Crescendo. Získal rovněž Národní cenu za hru na trubku. V listopadu 2019 se zúčastnil čtvrtého ročníku soutěže Prodigi, kterou vysílá v hlavním vysílacím čase italská veřejnoprávní televize. Pro rok 2021 byl vybrán do letního programu pro mladé v amsterdamském Concertgebouw. Zúčastnil se mistrovských kurzů s nejslavnějšími trumpetisty, mezi něž patří Sergei Nakariakov, Stephen Burns, Friedemann Immer, Rex Richardson, Omar Tomasoni a Ruben Simeo.

Victor Vichev se narodil roku 2006 v Sofii, hru na klavír studuje na Národní hudební a taneční škole v Plovdivu. Roku 2014 získal 1. cenu na prestižní Národní soutěži Svetoslava Obretenova, v roce 2019 získal Zvláštní diplom na Mezinárodní klavírní soutěži v srbském Smederevu a první cenu na soutěži Great Composers v Londýně. V témže roce získal 1. cenu na VI. národní akademické klavírní soutěži J. S. Bach a jeho současníci v Plovdivu a na mezinárodní soutěži Golden Piano Talents 2021 získal zvláštní cenu. Jako sólista vystoupil např. s Haydnovým Klavírním koncertem D dur v Plovdivu (2018) a v Sofii (2019) či s Mozartovým Klavírním koncertem A dur se Sofijskou Sinfoniettou v Sofii a Šumenu (2021).

Diana Chausheva se narodila roku 2007 v Sofii. V šesti letech byla přijata na Národní hudební školu, kde začala rychle rozvíjet své hráčské schopnosti. Získala řadu cen na mezinárodních soutěžích: 1. cenu na VII. mezinárodní soutěži smyčcových nástrojů v Niš (Srbsko 2015), mimořádnou absolutní cenu na VIII. mezinárodní soutěži Ohrid te sakam (Makedonie 2020), 1. cenu na hudební soutěži Opus Artis v Paříži (2020), 4. cenu na prestižní mezinárodní houslové soutěži Piccolo Violino Magico 2021 (Itálie), 1. cenu na mezinárodní houslové soutěži Young Paganini v Lehnici (Polsko 2021) ad. Úspěšně se zúčastnila několika mistrovských kurzů pod vedením Stefana Tarary, Leonida Kerbeho, Dory Schwarzberg aj.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.