Flétna, housle a dva klavíry by mohly dohromady vytvořit neotřelé hudební seskupení s unikátním zvukem. Ve finále Concertina Praga se však každý z nástrojů rozezní zvlášť během jednoho večera, který nabídne unikátní šanci zažít pestrou zvukovou i žánrovou směs v průběhu krátkého času. Připomene to koncerty ze starých dob, kdy se méně dbalo na hluboké souvislosti a více na vytváření zábavného hudebního kaleidoskopu. V Rudolfinu navíc podpoří atmosféru duch soutěže, z níž obvykle vychází pouze jeden vítěz, ačkoliv přísné vstupní podmínky nepustí do finále jiné než špičkové výkony. Flétnista Fabian Johannes Egger, houslistka Margaryta Pochebut a klavíristé Denis Stefanov i Adam Znamirovský se tak sejdou na jednom koncertu nejen jako soutěžící, ale také jako kolegové na jedné lodi. Publikum dostává jedinečnou šanci sdílet s nimi jejich společné úsilí o nejlepší výkon.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří mezi nejlepší české orchestry současnosti. Od sezony 2022/2023 stojí v jeho čele šéfdirigent a umělecký ředitel Petr Popelka. Jako hlavní hostující dirigent zde již třetím rokem působí Robert Jindra.

V nadcházející koncertní sezoně 2025/2026 přivítá SOČR řadu významných hudebníků. Mezi nimi například houslisty Christiana Tetzlaffa a Marca Bouchkova, dirigenty Jonathana Notta, Tomáše Hanuse, Erinu Yashimu nebo Andrise Pogu. Publikum se může těšit také na vystoupení klavíristů Pierra-Laurenta Aimarda a Isaty Kanneh-Mason či zpěváků Szilvie Vörös a Günthera Groissböcka. Výjimečným projektem bude nepochybně uvedení oratoria Igora Stravinského Oedipus rex, kterého se ujme šéfdirigent Petr Popelka, nebo uvedení Varhanní symfonie Camilla Saint-Saënse pod taktovkou Roberta Jindry se sólistou Christianem Schmittem. Hojně zastoupeni budou také čeští umělci v čele s houslistou Josefem Špačkem, sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou, violoncellistou Tomášem Jamníkem či klavíristy Martinem Kasíkem a Markem Kozákem.

V uplynulých letech orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů, mezi něž patří například Omer Meir Wellber, Cornelius Meister, Ilan Volkov, Wayne Marshall, Ion Marin, Stephan Asbury, Alexander Liebreich, Michał Nesterowicz, Anu Tali, nebo Jessica Cottis; z českých dirigentů Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Petr Altrichter nebo Robert Kružík.

Mezi světově uznávané sólisty, kteří s orchestrem vystoupili, se řadí klavíristé Krystian Zimerman a Jean-Efflam Bavouzet, houslisté Isabelle Faust, Frank Peter Zimmermann, Renaud Capuçon, Gidon Kremer a María Dueñas, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg či jazzoví hudebníci Brad Mehldau a Avishai Cohen. Z pěvců lze jmenovat například Asmik Grigorian, Elisabeth Teige, Olgu Bezsmertnou, Michaela Weiniuse a z české hudební scény Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Petra Nekorance či Viléma Veverku.

SOČR se dlouhodobě věnuje uvádění děl současných českých skladatelů, mezi něž patří Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Martin Smolka, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček, Jana Vöröšová, Jan Klusák, Jiří Kadeřábek, Lukáš Hurník, Zbyněk Matějů nebo Ondřej Štochl.

Významnou součástí činnosti orchestru je nahrávání. K oceňovaným projektům patří album Má vlast se symfonickým dílem Bedřicha Smetany. Snímek vydaný na sklonku roku 2024 vznikal tři roky a získal již ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone, cenu Diapason d’Or ARTE prestižního francouzského magazínu Diapason a nominaci na českou cenu Hudební akademie Anděl 2024. V roce 2024 SOČR rozšířil svou diskografii o řadu dalších nahrávek napříč různými hudebními žánry. Jmenovat můžeme album Zapomenuté české klavírní koncerty s díly Karla Kovařovice, Pavla Bořkovce a Vítězslavy Kaprálové. V oblasti jazzu a soudobé hudby vzniklo několik projektů ve spolupráci se skladateli a interprety, jako jsou Luboš Soukup (Skandinávské imprese), Jaromír Honzák (The Blues of a String Hanging in the Wind), Michal Rataj a Oskar Török (Letters from Sounds) či Vít Křišťan (Mandala). Klarinetistka Anna Paulová nahrála s orchestrem album Clarinet Metamorphoses pod taktovkou Tomáše Braunera a nahrávku ’O sole mio s Danielem Matouškem dirigoval Jan Kučera.

SOČR pravidelně vystupuje v rámci abonentních koncertních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina, Smetanově síni Obecního domu, Betlémské kapli i na dalších místech, jako je Forum Karlín nebo Studio 1 Českého rozhlasu. Je pravidelným hostem prestižních festivalů, například Pražského jara, Dvořákovy Prahy, Smetanovy Litomyšle, Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka či MHF Český Krumlov. Vedle toho často koncertuje na zahraničních pódiích v Evropě i Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

foto © Petr Neubert

Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera patří mezi nejvšestrannější české umělce. Na Pražské konzervatoři absolvoval u Bohuslava Řehoře skladatelský obor a u Miriam Němcové a Miroslava Košlera obor dirigentský, v němž jej následně na HAMU vedl Vladimír Válek. V rámci svého absolventského dirigentského koncertu na Pražské konzervatoři debutoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a provedl v premiéře své Tři symfonické básně na motivy českých spisovatelů (Kundera, Hrabal, Kolář).

Jako skladatel zasahuje do mnoha oblastí, tvoří kompozice symfonické, komorní i písňové a zároveň má na svém kontě přes třicet scénických hudeb k inscenacím pražských i oblastních divadelních scén. Plodná je i jeho tvorba v oblasti aranžérské – je autorem symfonických úprav písní Jaroslava Ježka a několika symfonických suit složených z písní a melodií z českých filmů.

Jako dirigent pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru provedl nebo natočil více než sto symfonických skladeb soudobých autorů, často v premiéře. V letech 2002–2010 byl jeho hlavním působištěm Symfonický orchestr Českého rozhlasu, s nímž provedl řadu abonentních koncertů, natočil mnoho nahrávek, vystoupil například v Musikverein ve Vídni či během japonského turné. U příležitosti českého předsednictví EU 2009 s tímto tělesem natočil pro Supraphon hymny 27 členských států Evropské unie. V rámci Dne české státnosti 2010 zrekonstruoval původní partituru Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky k němému filmu Svatý Václav z roku 1929, hudbu nově natočil na DVD a následně živě provedl i s projekcí filmu v Rudolfinu. Spolupracuje rovněž se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, s nímž provedl například Smetanovu Mou vlast, Janáčkovu Glagolskou mši či Beethovenovu Symfonii č. 9 „S Ódou na radost“. S FOK rovněž od roku 2014 pravidelně diriguje a moderuje koncerty ve Valdštejnské zahradě.

Působí i na operní scéně. Na Nové scéně Národního divadla v Praze nastudoval dvě krátké opery Dmitrije Šostakoviče – Antiformalistický jarmark/Orango a ve světové premiéře svoji komickou operu Rudá Marie, komponovanou na námět kultovního rozhlasového seriálu Rodinka Tlučhořových autorů Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. V lednu 2016 nastudoval v Národním divadle operu La Cenerentola (Popelka) Gioacchina Rossiniho. Je autorem baletů Tři mušketýři a Zkrocení zlé ženy. Svoji všestrannost naplno projevil v projektu Wanted, kde společně s Dagmar Peckovou a Epoque Orchestra v pražské Lucerně osmnáctkrát uvedli scénickou podobu písní Kurta Weilla (2017). Dirigoval rovněž nové nastudování výpravné scénické podoby Mše Leonarda Bernsteina.

Jeho skladby provedla Česká filharmonie, Národní divadlo v Praze, Lotyšské národní divadlo Riga, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a řada dalších divadel a orchestrů.

V letech 2015–2021 byl angažován jako šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru.

Fabian Johannes Egger se narodil v roce 2007. Od roku 2016 studuje na Institutu Leopolda Mozarta pro mimořádně nadané studenty na Univerzitě Mozarteum v Salcburku a od roku 2020 je rovněž studentem prof. Andrey Lieberknecht v Mnichově. V posledních letech získal několik prvních cen v národních i mezinárodních soutěžích. Jako hostující interpret dostal pozvání na řadu mezinárodních hudebních festivalů, jako jsou Mozartwoche Salzburg, Salcburský festival, Arsonore Graz, La Côte Flute Festival, Schleswig-Holstein Music Festival ad. Zajímá se o různé hudební styly, o improvizaci a kompozici. Rozhlasová stanice BR4 Classic odvysílala několik jeho skladeb pro sólovou flétnu, které sám zkomponoval i interpretoval. V roce 2022 uvedl na galakoncertu Tampere Flute Fest ve Finsku premiéru své skladby Icy Times pro flétnu a klavír. Za velmi důležité považuje tvořit zejména pro mladé lidi, aby je přivedl k zájmu o hudbu a aby drobným dílem přispěl k proměně světa v lepší místo k životu.

Margaryta Pochebut se narodila v ukrajinském Charkově. Hudební dráhu zahájila v šesti letech ve škole pro talentované děti v Kyjevě a v současné době studuje na Mezinárodní Menuhinově hudební akademii ve Švýcarsku. V roce 2015 debutovala jako sólistka se symfonickým orchestrem a zúčastnila se své vůbec první Mezinárodní houslové soutěže Mischy Elmana, kde získala Velkou cenu. Během posledních sedmi let aktivní hudební dráhy vystoupila v nejlepších koncertních sálech Ukrajiny, Itálie, Francie, Švýcarska, Rakouska, České republiky, Slovenska ad. Její rozsáhlý repertoár je tvořen díly Édouarda Lala, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Antonia Vivaldiho, Wolfganga Amadea Mozarta, Fritze Kreislera, Niccola Paganiniho aj. Je laureátkou více než desítky prestižních mezinárodních soutěží včetně Mezinárodní hudební soutěže Ysaye Junior, houslové soutěže v Astaně, Mezinárodní soutěže pro mladé houslisty Il Piccolo Violino Magico či Mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra pro mladé houslisty.

Denis Stefanov (nar. 2007, Praha) je od roku 2013 žákem Hudební školy hl. m. Prahy, kde studuje klavír pod vedením profesora Petera Toperczera.

Za roky studia se zúčastnil řady klavírních soutěží a získal na nich první ceny: Karlovarská růžička (2015), Prague Junior Note (2016, 2018, 2021, 2022), Amadeus (2015, 2018, 2021), kde v letech 2018 a 2021 obdržel cenu primátora Brna za nejlepší interpretaci skladby W. A. Mozarta, soutěž Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons (2014, 2016, 2018), Ústřední kolo klavírní soutěže ZUŠ (2017), Broumovská klávesa (2022) a Smetanovská klavírní soutěž v Plzni (2023).

Byl několikrát vyhlášen absolutním vítězem soutěží Karlovarská růžička, Prague Junior Note, Krajské kolo soutěže ZUŠ ve hře na klavír (2017), Amadeus (2021). Na podzim roku 2019 taktéž získal titul Mladého klavíru na mezinárodní soutěži Mladý klavír Pražské konzervatoře.

V roce 2016 jako člen komorního souboru (barokní kvarteto) získal první cenu v Krajském kole soutěže ZUŠ komorních souborů s převahou smyčcových nástrojů a zahrál si na koncertě vítězů na autentické cembalo v Sukově síni v Rudolfinu.

Několikrát absolvoval klavírní kurzy v Mikulově (2017, 2018, 2020, 2021, 2022, 2023), v Českém Krumlově (2019, 2022, 2023) a Mezinárodní letní klavírní kurzy Pražské konzervatoře (2020).

Ve školním roce 2021/2022 se zúčastnil stipendijního programu Menart, díky kterému vystoupil na koncertech festivalů Pražské jaro a Smetanova Litomyšl.

V letech 2019 a 2023 vystoupil s orchestrem FOK v Obecním domě v Praze v rámci cyklu Mladé talenty Josefu Sukovi. V roce 2023 se zúčastnil soutěže Concertino Praga, díky které si ve finále v Rudolfinu zahrál s orchestrem SOČR, kde obdržel čestné uznání 1. stupně. V letech 2019 a 2022 se zúčastnil koncertu mladých talentů na mezinárodním Chopinovském festivalu v Mariánských Lázních. V současné době je studentem kvinty na hudebním gymnáziu hl. m. Prahy.

Adam Znamirovský začal hrát na klavír spontánně ve čtyřech letech. Od sedmi let sbírá ceny na národních i mezinárodních soutěžích. Lze jej označit za nejprůkaznější talent mezi klavíristy v kategorii do 15 let v České republice. Mezi jeho jednoznačné úspěchy patří koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, kde se SOČR pod taktovkou Eliase Grandyho zahrál Rapsodii na Paganiniho téma od S. Rachmaninova. K jeho dalším úspěchům patří studium na Verbier Festival Academy, kde získal cenu akademie pro nejúspěšnější studenty The Edwin Caplin Foundation Award. Adam se stal stipendistou MenART ve třídě Ivo Kahánka, se nímž studoval i na Letní hudební akademii v Kroměříži.

zdroj: Adam Znamirovský

foto © Tom McKenzie

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.