Dobrá nahrávka prozradí o sólistovi hodně, ale teprve živé vystoupení o něm řekne všechno. Proto o vítězce či vítězi soutěže Concertina Praga rozhoduje autentické vystoupení v Rudolfinu. Teprve bezprostředně odvedené výkony se spolehlivým orchestrem v zádech a pozorným publikem před sebou odhalí, co všechno v sobě finalisté skrývají. Ukáže v plné síle jejich přednosti a nedovolí retušovat chyby. Kombinace přátelského soutěžení a zdravé konkurence dává Concertinu neopakovatelnou atmosféru.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří mezi nejlepší české orchestry současnosti. Od sezony 2022/2023 stojí v jeho čele šéfdirigent a umělecký ředitel Petr Popelka. Jako hlavní hostující dirigent zde již třetím rokem působí Robert Jindra.

V nadcházející koncertní sezoně 2025/2026 přivítá SOČR řadu významných hudebníků. Mezi nimi například houslisty Christiana Tetzlaffa a Marca Bouchkova, dirigenty Jonathana Notta, Tomáše Hanuse, Erinu Yashimu nebo Andrise Pogu. Publikum se může těšit také na vystoupení klavíristů Pierra-Laurenta Aimarda a Isaty Kanneh-Mason či zpěváků Szilvie Vörös a Günthera Groissböcka. Výjimečným projektem bude nepochybně uvedení oratoria Igora Stravinského Oedipus rex, kterého se ujme šéfdirigent Petr Popelka, nebo uvedení Varhanní symfonie Camilla Saint-Saënse pod taktovkou Roberta Jindry se sólistou Christianem Schmittem. Hojně zastoupeni budou také čeští umělci v čele s houslistou Josefem Špačkem, sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou, violoncellistou Tomášem Jamníkem či klavíristy Martinem Kasíkem a Markem Kozákem.

V uplynulých letech orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů, mezi něž patří například Omer Meir Wellber, Cornelius Meister, Ilan Volkov, Wayne Marshall, Ion Marin, Stephan Asbury, Alexander Liebreich, Michał Nesterowicz, Anu Tali, nebo Jessica Cottis; z českých dirigentů Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Petr Altrichter nebo Robert Kružík.

Mezi světově uznávané sólisty, kteří s orchestrem vystoupili, se řadí klavíristé Krystian Zimerman a Jean-Efflam Bavouzet, houslisté Isabelle Faust, Frank Peter Zimmermann, Renaud Capuçon, Gidon Kremer a María Dueñas, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg či jazzoví hudebníci Brad Mehldau a Avishai Cohen. Z pěvců lze jmenovat například Asmik Grigorian, Elisabeth Teige, Olgu Bezsmertnou, Michaela Weiniuse a z české hudební scény Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Petra Nekorance či Viléma Veverku.

SOČR se dlouhodobě věnuje uvádění děl současných českých skladatelů, mezi něž patří Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Martin Smolka, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček, Jana Vöröšová, Jan Klusák, Jiří Kadeřábek, Lukáš Hurník, Zbyněk Matějů nebo Ondřej Štochl.

Významnou součástí činnosti orchestru je nahrávání. K oceňovaným projektům patří album Má vlast se symfonickým dílem Bedřicha Smetany. Snímek vydaný na sklonku roku 2024 vznikal tři roky a získal již ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone, cenu Diapason d’Or ARTE prestižního francouzského magazínu Diapason a nominaci na českou cenu Hudební akademie Anděl 2024. V roce 2024 SOČR rozšířil svou diskografii o řadu dalších nahrávek napříč různými hudebními žánry. Jmenovat můžeme album Zapomenuté české klavírní koncerty s díly Karla Kovařovice, Pavla Bořkovce a Vítězslavy Kaprálové. V oblasti jazzu a soudobé hudby vzniklo několik projektů ve spolupráci se skladateli a interprety, jako jsou Luboš Soukup (Skandinávské imprese), Jaromír Honzák (The Blues of a String Hanging in the Wind), Michal Rataj a Oskar Török (Letters from Sounds) či Vít Křišťan (Mandala). Klarinetistka Anna Paulová nahrála s orchestrem album Clarinet Metamorphoses pod taktovkou Tomáše Braunera a nahrávku ’O sole mio s Danielem Matouškem dirigoval Jan Kučera.

SOČR pravidelně vystupuje v rámci abonentních koncertních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina, Smetanově síni Obecního domu, Betlémské kapli i na dalších místech, jako je Forum Karlín nebo Studio 1 Českého rozhlasu. Je pravidelným hostem prestižních festivalů, například Pražského jara, Dvořákovy Prahy, Smetanovy Litomyšle, Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka či MHF Český Krumlov. Vedle toho často koncertuje na zahraničních pódiích v Evropě i Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

foto © Petr Neubert

Patří mezi nejvýraznější české dirigenty své generace. Dirigent Národního divadla moravskoslezského a debutant Pražského jara 2022 se v posledních letech také stále více prosazuje na mezinárodních pódiích.

Studoval na Janáčkově konzervatoři obory dirigování a klarinet. Absolvoval dvojí magisterská studia, nejprve na Fakultě umění Ostravské univerzity, obor hra na klarinet (2012) a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně obor dirigování orchestru (2017), ve třídě mezinárodně uznávaného dirigenta Tomáše Hanuse.  V roce 2015 mu bylo uděleno Stipendium Bayreuther Festspiele.

Marek Prášil byl v letech 2020-23 hlavním hostujícím dirigentem Jihočeské filharmonie. Spolupracoval s většinou českých a slovenských orchestrů: PKF – Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Plzeňská filharmonie, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Komorní filharmonie Pardubice, Severočeská filharmonie Teplice, Státní filharmoni Košice, Slovak Sinfonietta a dalšími. Na mezinárodní scéně debutoval ve Švýcarsku u Sinfonie Orchester Biel Solothurn. Od roku 2020 pravidelně spolupracuje s Lithuanian National Symphony Orchestra, mimo jiné provedením Dvořákova Te Deum či litevskou premiérou Janáčkovy Sinfonietty. V roce 2022 debutoval u Slezské filharmonie v Katowicích, v roce 2023 u Wroclavské filharmonie v nové koncertní hale Narodowego Fora Muzyki Wroclaw. Významným byl debut na MHF Pražské Jaro 2022, velmi pozitivně hodnocený odbornou kritikou. Dirigentská hostování ale zahrnují také mezinárodní hudební festivaly Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka, MHF Petera Dvorského, Svatováclavský hudební festival, Jihočeská intermezza, Talentinum Zlín či Złota Lira v Polsku.

Marek Prášil je v angažmá Národního divadla moravskoslezského. Diriguje či zde v minulosti dirigoval kupříkladu Smetanovy Branibory v Čechách a Čertovu stěnu, Donizettiho Marii Stuartovnu, Čajkovského Labutí jezero, Martinů balet Škrtič, Straussovu operetu Noc v Benátkách, Lloyd Webberovy muzikály Jesus Christ Superstar, Evita či Sunset Boulevard, muzikál L. Bernsteina West Side Story, S.Lévaie Rebecca a mnoho dalších. Mezi nejúspěšnější inscenace, které hudebně nastudoval, patří balet Carmina Burana či muzikály Sweeney Todd, Cats (Kočky), Oliver a Edith a Marlene. Posledně jmenovaný zaznamenala v roce 2022 také Česká televize.

Na divadelních prknech hostoval Marek Prášil ve Státním divadle Košice (Belliniho Náměsíčná) a ve Slezské divadle v Opavě (Verdiho La Traviata a Kálmánova Hraběnka Marica). Často se podílel jako asistent dirigenta na hudebních nastudováních oper v zahraničí: Bayerische Staatsoper v Mnichově (Janáčkova Věc Makropulos, 2014 a Smetanova Prodaná nevěsta, 2018), Welsh National Opera Cardiff (Straussův Rosenkavalier, 2017), Opéra National de Paris (Čajkovského Iolanta, 2019) či v Národním divadle v Praze (Don Buoso, Gianni Schichi, 2023). V červenci 2015 vystoupil s muzikálovým souborem NDM na Mezinárodním festivalu DIMF v jihokorejském Daegu. Inscenace Fantoma Londýna zde získala hlavní cenu festivalu.

V letech 2007–2013 byl Marek Prášil dirigentem Symfonického dechového orchestru Májovák, se kterým kromě mnoha ocenění na soutěžích a festivalech v Česku i zahraničí (mimo jiné také dvě ocenění za nejlepší dirigentský výkon na mezinárodních soutěžích v Ostravě a polském Rybniku) podnikl turné do Francie, Itálie, Rakouska, Norska či na Sicílii. V červnu 2013 se s orchestrem rozloučil provedením české premiéry kompletní transkripce kantáty Carmina Burana, ve spolupráci s operním sborem NDM a Pěveckým studiem Permoník.

Marek Prášil natáčel pro německé vydavatelství Halter s Moravským dechovým orchestrem (dřívější Ústřední hudbou Ministerstva vnitra ČR), s držitelkou ceny Thalie Hanou Fialovou a orchestrem operety/muzikálu NDM natočil historicky první profesionální nahrávku tohoto souboru – CD Hana/Edith s nejznámějšími šansony Edith Piaf, v roce 2018 natočil CD Martina Chodúra Hallelujah s Janáčkovou filharmonií Ostrava, v roce 2019 natáčel pro Český rozhlas části z muzikálu Rebecca. Posledními projekty je vydání několika CD “Covid edition“ s živými záznamy koncertů Jihočeské filharmonie a také natočení muzikálu Pět let zpět Jasona Roberta Browna pro Národní divadlo moravskoslezské.

Nora Lubbadová si navzdory ranému mládí vybudovala pověst jednoho z největších mladých talentů klavírní hry u nás. Nevšední nadání projevuje stabilně od nejútlejšího dětství až do současnosti, o čemž svědčí řada cen z významných soutěží její věkové kategorie. Ve výuce se vyznačuje nepříliš častou kombinací velké spontánní emocionality a pódiového daru se schopností systematicky a usilovně pracovat s velkým respektem k pedagogovi. V průběhu své dosavadní umělecké dráhy vystoupila sólově nejen v České republice, ale také v zahraničí, například v Helsinkách, Bělehradě a Kragujevci. Koncertovala rovněž v Bruselu pod záštitou Nadace Karel Komárek Family Foundation. Od září 2024 studuje na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Iva Kahánka, pod jehož vedením dosáhla v prvním pololetí vynikajících výsledků.

Nora se stala se laureátkou prestižní soutěže Concertino Praga, kde v Dvořákově síni Rudolfina brilantně interpretovala Griegův klavírní koncert. Významně na sebe upozornila také ve finále soutěže Showcase, kde s velkým úspěchem zahrála Mozartův klavírní koncert v kostele sv. Šimona a Judy. Kromě soutěžních úspěchů se pravidelně zdokonaluje pod vedením světových klavírních mistrů – absolvovala mistrovské kurzy s Danielem Blumenthalem v Bruselu a Stephenem Kovacevichem v Luzernu. Její výjimečný talent byl oceněn i na globální úrovni – na základě audio nahrávek 252 mladých klavíristů z celého světa byla vybrána mezi 42 soutěžících, kteří se kvalifikovali k účasti na mezinárodní klavírní soutěži Aarhus v Dánsku, která se uskuteční v březnu 2025. Zařazení do programu Piana do škol fandí talentům jí pomáhá v dalším profesionálním rozvoji a přináší jí potřebnou možnost pravidelně se konfrontovat s mezinárodní konkurencí, což je na její úrovni bezpodmínečně nutné pro další kariéru.

zdroj: Nora Lubbadová

Anke Chen se narodila na Nový rok 2011 a svou hudební dráhu zahájila ve čtyřech letech. Její vystoupení se skladbami Scarlattiho a Bacha si během několika měsíců získala pozornost posluchačů a záhy se stala hitem YouTube: videa tohoto zázračného dítěte nasbírala přes pět milionů zhlédnutí. V tomtéž roce se dvakrát objevila v pořadu The Ellen Show a v pořadu Steva Harveyho Little Big Shot a také v několika čínských televizních pořadech včetně galavečera Spring Festival Gala. Na svém kontě má již 3. cenu z 15. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Volodymyra Krainěva a hlavní cenu z 1. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Pacific Starts. Anke působí jako rezidenční umělkyně Nanjingského filharmonického orchestru. Od roku 2020 působí pod vedením Dr. Mutiana Cuie na Institutu hudebních osobností v čínském Nanjingu. V posledních letech se také zúčastnila mistrovských kurzů u Ewy Kupiec, Piotra Paleczného, Antonia Pompa-Baldiho a Colina Stonea.

Celina Höferlinová se narodila roku 2010 a na klavír začala hrát v pěti letech. V roce 2020 se stala studentkou školy Pre-College Mozarteum, kde studovala pod vedením profesora Andrease Webera. Mezi její úspěchy patří 1. místa z různých mezinárodních soutěží, například Mezinárodní Feurichovy klavírní soutěže (2019), Mezinárodní klavírní soutěže Grotrian-Steinweg (2020), Mezinárodní klavírní soutěže Mozart (2021) a Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina v rumunském Bacău (2021). Získala 2. místa v soutěžích Steinway Piano Competition Hamburg (2017), Piano Festival Clavis Bavaria (2020), Young Euregio Piano Award online Edition (2021), Bechstein Piano Competition Berlin (2022) a International Hans-von-Bülow Competition Meiningen (2023). Vystoupila v prestižních sálech po celém světě včetně Gläsner Saal, Bösendorfer Saal a Ehrbar-Saal (vše Vídeň), Laeiszhalle (Hamburk), Steinway House (Mnichov), Carnegie Hall, (New York) a komorního sálu Berlínské filharmonie.

Zoja Syguda se narodila v roce 2009 v Polsku. První lekce hry na housle absolvovala v osmi a půl letech. Získala řadu ocenění na renomovaných národních i mezinárodních soutěžích, naposledy získala první cenu na Mezinárodní houslové soutěži Georga Philippa Telemanna a také první cenu na Mezinárodní houslové soutěži PhDr. Josefa Micky. I přes svůj nízký věk a koncertní pauzu vynucenou pandemií covidu má již Zoja na kontě značné množství mezinárodních koncertních aktivit. Dnes její repertoár zahrnuje virtuózní díla Beethovena, Wieniawského, Saint-Saënse, Mendelssohna, Paganiniho, Ravela, Waxmana a mnoha dalších skladatelů. Mladá hudebnice se pravidelně účastní mistrovských kurzů na předních světových houslových školách, kde se zdokonaluje ve svém interpretačním umění.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.