Program

15. ročník festivalu Dvořákova Praha se uskuteční od 8. do 25. 9. 2022

 

Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191

Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“

Novosvětská symfonie a Violoncellový koncert h moll pomyslně ohraničují éru Dvořákova působení ve Spojených státech. Zatímco z nejdřív jmenované kompozice tryská opojení Amerikou, jejími městy a hudbou černých i původních obyvatel, druhá se noří do stesku po domově. Obě díla okouzlují svým zvláštním způsobem celý svět a patří k nejpopulárnějším skladbám všech dob. V Rudolfinu, kde Dvořák dirigoval první koncert České filharmonie, získávají navíc ještě punc autenticity. Zatímco jejich hudba krouží vytrvale světem, světoví interpreti přijíždějí do Dvořákovy síně, aby ji zahráli tam, kde má domovské právo. Dvě nejpopulárnější kompozice Antonína Dvořáka, které se staly festivalovou fanfárou, provede dirigent Myung-Whun Chung s Mnichovskými filharmoniky a violoncellistou Pablem Ferrándezem.

Myung-Whun Chung, Ferrández a Mnichovští filharmonici vystoupí na Dvořákově Praze i následující den s Koncertem pro violoncello a orchestr a moll od Roberta Schumanna a Symfonií č. 6 A dur Antona Brucknera.

Interpreti

Münchner Philharmoniker

Vznik Mnichovských filharmoniků se datuje do roku 1893. Od té doby svými koncerty významně obohacují mnichovský hudební život. Bohatou historií orchestru se prolíná řada významných osobností, které stanuly v jeho čele. Sám Gustav Mahler toto těleso řídil při světových premiérách své 4. a 8. symfonie. A třeba jeho „Das Lied von der Erde“ dirigoval legendární Bruno Walter. Další dirigentská legenda Ferdinand Löwe řídil první provedení Brucknerových děl a tím orchestru vtiskl další charakteristický rys, kterým je silná brucknerovská tradice. Tu velkolepě rozvíjeli Siegmund von Hausegger a Oswald von Kabasta.

Významná je i šéfovská éra Rudolfa Kempe, během níž podnikl orchestr své první turné do bývalého SSSR. Koncerty s brucknerovským programem pod taktovkou hudebního ředitele Sergiu Celibidache se staly legendárními a významně přispěly k mezinárodnímu renomé orchestru. Historicky prvním „čestným dirigentem“ Mnichovských filharmoniků se stal Zubin Mehta. Plejádu globálních hvězd v roli šéfdirigentů tohoto tělesa doplňuje Christian Thielemann, který dirigoval v Mnichově i dvě provedení Symfonie č. 8 Gustava Mahlera při příležitosti stého výročí její premiéry. Neméně hvězdný je i Thielemannův následovník, kterým se stal v roce 2014 Lorin Maazel. Ten zůstal ve funkci až do své smrti v roce 2014.

Šéfdirigentem Mnichovských filharmoniků se v sezoně 2015–16 stal Valery Gergiev. Pod jeho vedením zavedla turné tento orchestr do řady evropských kulturních metropolí, do Japonska, Číny, Koreje, Tchaj-wanu a do Spojených států. Dramaturgie koncertů koncipovaná Valerym Gergievem je charakteristická orientací nejen na symfonické cykly Šostakoviče či Stravinského, ale i dalších ruských autorů – Sergeje Prokofjeva a Sergeje Rachmaninova. Za účelem rozšiřování posluchačské a návštěvnické základny koncertů klasické hudby vytváří nové prezentační formáty, jakým je například festival „MPHIL 360°“. Koncerty Mnichovských filharmoniků se pravidelně vysílají prostřednictvím přímých přenosů v rozhlase a televizi. V září 2016 spatřily světlo světa první CD nahrávky dokumentující práci Mnichovských filharmoniků pod vlastní značkou orchestru „MPHIL“. Zaznamenáníhodná je i nahrávka kompletu symfonií Antona Brucknera, kterou mezi roky 2017 až 2019 nahrávali Mnichovští filharmonikové s Valerym Gergievem v bazilice kláštera svatého Floriána, která je rovněž místem Brucknerova posledního odpočinku. Tento soubor nahrávek byl uveden na trh v průběhu podzimu roku 2020.

V rámci projektu „Spielfeld Klassik“ se zaměřili Mnichovští filharmonikové na široké posluchačské spektrum zohledňující milovníky klasické hudby napříč generacemi. Jedná se o komplexní hudební vzdělávací program, kterého se každý rok zúčastní až 35 000 lidí všech věkových kategorií, a to v rámci více než 150 akcí. Mnichovský filharmonický orchestr rovněž často opouští svou domovskou koncertní síň Philharmonie Gasteig, aby prezentoval klasickou hudbu i v nezvyklých a různorodých lokalitách, jako je legendární hostinec Hofbräuhaus, horské louky nebo kluby a průmyslové haly.

Památný je koncert, jenž se konal dne 13. října 2018 v mnichovském sále Am Gasteig a kterým oslavil mistr Valery Gergiev 125. výročí vzniku Mnichovských filharmoniků. V rámci tohoto koncertu zazněla Žalmová symfonie Igora Stravinského a Symfonie č. 8 Gustava Mahlera. 

Myung-Whun Chung

Myung-Whun Chung zahájil svou hudební dráhu jako klavírista a v roce 1974 získal druhou cenu na Čajkovského klavírní soutěži v Moskvě. Po hudebních studiích na Mannes School a Juilliard School v New Yorku byl v roce 1979 jmenován asistentem Carla Marii Giuliniho u Filharmonie Los Angeles a o dva roky později získal post zástupce dirigenta.

V letech 1984–1990 působil jako hudební ředitel Rozhlasového symfonického orchestru v Saarbrückenu, v letech 1987–1992 byl hlavním hostujícím dirigentem Teatro Comunale ve Florencii a v letech 1989–1994 hudebním ředitelem Opéra de Paris-Bastille. V roce 2000 se vrátil do Paříže jako hudební ředitel Orchestre Philharmonique de Radio France. Láska k Itálii jej přivedla k dlouholeté bohaté činnosti v této zemi – mimo jiné v letech 1997–2005 zastával funkci šéfdirigenta Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Pravidelně vystupuje také v Teatro alla Scala a Teatro La Fenice, kde v poslední době dirigoval opery Madam Butterfly, Simon Boccanegra, Otello a Tristan a Isolda. Mezi jeho další nedávno nastudované operní tituly patří La Traviata, Rigoletto a Otello ve Vídeňské státní opeře. V Německu se na začátku sezony 2012/13 stal hlavním hostujícím dirigentem Staatskapelle Dresden, a to jako vůbec první na tomto postu v historii orchestru. Mimo Evropu se čím dál více hudebně i společensky angažuje v Asii, a to prostřednictvím své funkce čestného dirigenta Tokijské filharmonie a dříve také hudebního ředitele Soulské filharmonie.

K vrcholům sezony 2021/22 patří další angažmá v La Fenice, kde bude dirigovat Fidelia, evropské turné s Vídeňskými symfoniky a opětovné hostování u Královského orchestru Concertgebouw. Myung-Whun Chung bude také pokračovat v pravidelné spolupráci se Staatskapelle Dresden, Tokijským filharmonickým orchestrem, Orchestre Philharmonique de Radio France, Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Filarmonica della Scala.

Myung-Whun Chung dirigoval některé z nejprestižnějších světových orchestrů včetně Berlínských filharmoniků, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a Vídeňských filharmoniků, stejně jako všechny významné londýnské a pařížské orchestry. Ve Spojených státech spolupracoval s Metropolitní operou, Newyorskou filharmonií, Filadelfským orchestrem, Bostonským symfonickým orchestrem, Chicagským symfonickým orchestrem a Clevelandským orchestrem.

Od roku 1990 exkluzivně nahrává pro společnost Deutsche Grammophon a řada z jeho četných nahrávek získala mezinárodní ceny a ocenění. Mezi jeho poslední nahrávky patří sólové klavírní album s díly Brahmse, Beethovena a Haydna, Messiaenova symfonie Turangalîla a Šostakovičova opera Lady Macbeth Mcenského újezdu s Orchestre de l'Opéra Bastille, dále Mahlerovy Symfonie č. 2 a 9, Čajkovského Patetická symfonie a beethovenovské album, všechny se Soulskou filharmonií.

Myung-Whun Chung je držitelem mnoha poct a cen za svou uměleckou činnost včetně italské ceny Premio Abbiati a ceny Artura Toscaniniho a francouzského Řádu čestné legie (1992). V roce 1991 ho Asociace francouzských divadel a hudebních kritiků jmenovala umělcem roku a v roce 1995 získal třikrát cenu Victoire de la Musique. V roce 2011 byl francouzskou vládou jmenován komandérem Řádu umění a literatury, roku 2017 získal titul komandér Řádu italské hvězdy.

Myung-Whun Chung je silně vnímavý k humanitárním a ekologickým problémům naší doby a věnoval jim významnou část svého života. V roce 1994 zahájil v Koreji řadu hudebních a ekologických projektů pro mládež, působil jako velvyslanec Programu OSN pro kontrolu drog (UNDCP). V roce 1995 jej organizace UNESCO jmenovala Mužem roku a Korejská tisková asociace jej vyhlásila jako Mimořádnou osobnost roku. V roce 1996 obdržel Kumkuan, nejvyšší kulturní ocenění korejské vlády za přínos korejskému hudebnímu životu. Myung-Whun Chung nyní působí jako vůbec první čestný kulturní velvyslanec Koreje v jejích dějinách. V roce 2008 byl jako první dirigent jmenován Vyslancem dobré vůle Dětského fondu OSN (UNICEF).

Pablo Ferrández

Pablo Ferrández se narodil roku 1991 v Madridu do hudební rodiny a ve třinácti letech nastoupil na prestižní Hudební školu královny Sofie. Poté absolvoval studium na Kronberg Academy (Německo) a stal se stipendistou Nadace Anne-Sophie Mutter. Je laureátem XV. ročníku Mezinárodní Čajkovského soutěže. Vystupuje s nejlepšími světovými orchestry, jako je např. Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Londýnská filharmonie, Academy of St Martin in the Fields či Izraelská filharmonie, a s dirigenty zvučných jmen včetně Manfreda Honecka a Daniela Gattiho. Jako komorní hráč často spolupracuje s umělci jako Anne-Sophie Mutter, Vadim Repin, Martha Argerich, Gidon Kremer, Janine Jansen aj. Roku 2021 vydal pod hlavičkou SONY Classical své debutové album, které mu vyneslo cenu Opus Klassik Award. Chystá se na debut na Salcburském festivalu, na evropské turné s Londýnskou filharmonií a na recitály v Carnegie Hall a Wigmore Hall. Hraje na Stradivariho nástroje Lord Aylesford z roku 1696 a Archinto z roku 1689.

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.