Hector Berlioz: Římský karneval, op. 9
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, K. 216
Hector Berlioz: Fantastická symfonie, op. 14
Na začátku svého druhého vystoupení na Dvořákově Praze zavede orchestr milánského Teatro alla Scala publikum do Itálie – i když to bude oklikou přes Paříž. Autorem slavné předehry Římský karneval je totiž francouzský bouřlivák Hector Berlioz. Pestrá a divoká hudební vize pouličního veselí jako by byla předzvěstí jeho Fantastické symfonie, která zazní ve druhé části programu. V jedné z nejosobnějších kompozic v dějinách hudby Berlioz vykreslil jako v intimním deníku svůj osudový vztah k herečce Harriet Smithson. Po snění za dne a setkání na plese přichází delirium, sen o cestě na popraviště a slet čarodějnic – pohled do duše nefalšovaného romantika je hudebně stejně omamný jako opium, které si Berlioz prý občas dopřával. Jako líbezné světlo mezi blesky zazáří Mozartův Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, který přednese skvělý Julian Rachlin. Houslista, který o sobě tvrdí, že vždy toužil hrát na violoncello, by měl být na Dvořákově Praze jako doma.
Filarmonica della Scala o den dříve zahájí letošní ročník festivalu provedením Dvořákova Violoncellového koncertu a Novosvětské symfonie.
Orchestr Filarmonica della Scala založil roku 1982 Claudio Abbado s cílem rozšířit tradici slavného milánského operního divadla také o symfonický repertoár. V prvních letech byla existence tělesa úzce spjata se jménem Carla Maria Giuliniho, od roku 1987 stál v jeho čele téměř dvě dekády Riccardo Muti, pod jehož vedením se z orchestru stal stálý host nejprestižnějších koncertních sálů světa. V dalších letech s tělesem spolupracovala plejáda dirigentských hvězd, mj. Lorin Maazel, Wolfgang Sawallisch, Valerij Gergijev a Daniel Barenboim. Současným šéfdirigentem je Riccardo Chailly. Orchestr má na svém kontě řadu nahrávek vydaných u společností Decca, Sony a EMI. V roce 2013 nahrál k příležitosti 200. výročí narození Giuseppe Verdiho CD „Viva Verdi“, které se v Itálii stalo nejprodávanějším albem s klasickou hudbou. Každoročně pořádá velký koncert pod širým nebem před milánskou katedrálou, který je živě přenášen do mnoha zemí světa.
Energie, elegance a esprit – zejména takovými charakteristikami se vyznačuje kolumbijský rodák Andrés Orozco-Estrada jako hudebník, patřící k nejrespektovanějším dirigentům své generace. Tyto své silné stránky uplatňuje od sezóny 2020/21 jako hudební ředitel Vídeňského symfonického orchestru. Kromě toho je od sezóny 2014/15 šéfdirigentem Frankfurtských rozhlasových symfoniků a hudebním ředitelem Houstonského symfonického orchestru. Zároveň hostuje u řady špičkových světových těles, k nimž patří Vídeňští a Berlínští filharmonikové, Staatskapelle Dresden, Královský orchestr Concertgebouw, Philadelphia Orchestra, Cleveland Orchestra a Chicago Symphony. S velkým úspěchem se setkávají jeho opakovaná vystoupení na festivalech v Glyndebourne a Salcburku. Značnou pozornost kritiky přitahují také jeho nahrávky, které realizuje pro vydavatelství Pentatone. K vrcholům jeho uplynulé koncertní sezony patřily koncerty s Vídeňskou filharmonií na BBC Proms a v Lucernu, stejně jako na turné v Číně, Jižní Koreji a Japonsku.
Vynikající litevský houslista a dirigent Julian Rachlin se narodil ve Vilniusu, ale již v dětském věku se svými rodiči emigroval do Rakouska. V devíti letech začal studovat na Vídeňské konzervatoři a již o rok později debutoval na koncertním pódiu. Poté, co v roce 1988 jako čtrnáctiletý vyhrál v soutěži Eurovize cenu „Mladý hudebník roku“, se stal nejmladším sólistou, který kdy účinkoval s Vídeňskou filharmonií, a to pod vedením Riccarda Mutiho. Na koncertních pódiích dosud vystoupil po boku nejslavnějších světových dirigentů včetně Zubina Mehty, Christopha Eschenbacha, Marisse Jansonse, Manfreda Honecka, Bernarda Haitinka nebo Jamese Levina. V Praze se poprvé představil jako vycházející hvězda již roku 1993, naposledy pak roku 2018 v rámci Pražského jara. Záběr jeho činností je nesmírně široký: kromě houslí se věnuje také hře na violu a dirigování, již více než dvacet let působí jako pedagog a významně se angažuje v různých charitativních projektech. Hraje na Stradivariho housle „ex Liebig“ z roku 1704.
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.
