Hector Berlioz: Římský karneval, op. 9
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, K. 216
Hector Berlioz: Fantastická symfonie, op. 14
Na začátku svého druhého vystoupení na Dvořákově Praze zavede orchestr milánského Teatro alla Scala publikum do Itálie – i když to bude oklikou přes Paříž. Autorem slavné předehry Římský karneval je totiž francouzský bouřlivák Hector Berlioz. Pestrá a divoká hudební vize pouličního veselí jako by byla předzvěstí jeho Fantastické symfonie, která zazní ve druhé části programu. V jedné z nejosobnějších kompozic v dějinách hudby Berlioz vykreslil jako v intimním deníku svůj osudový vztah k herečce Harriet Smithson. Po snění za dne a setkání na plese přichází delirium, sen o cestě na popraviště a slet čarodějnic – pohled do duše nefalšovaného romantika je hudebně stejně omamný jako opium, které si Berlioz prý občas dopřával. Jako líbezné světlo mezi blesky zazáří Mozartův Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, který přednese skvělý Julian Rachlin. Houslista, který o sobě tvrdí, že vždy toužil hrát na violoncello, by měl být na Dvořákově Praze jako doma.
Filarmonica della Scala o den dříve zahájí letošní ročník festivalu provedením Dvořákova Violoncellového koncertu a Novosvětské symfonie.
Orchestr Filarmonica della Scala založili roku 1982 hudebníci operního domu La Scala a dirigent Claudio Abbado s cílem interpretovat symfonický repertoár. Těleso dodnes zůstává samostatnou, nezávislou organizací. Jeho prvním dirigentem byl Carlo Maria Giulini, který vedl první mezinárodní turné. Riccardo Muti, hlavní dirigent v letech 1987–2005, se zasloužil o umělecký rozvoj orchestru a zajistil mu pravidelná hostování v nejprestižnějších světových koncertních sálech. Od samého počátku jej vedla řada mezinárodně renomovaných dirigentů, mezi nimiž byli Leonard Bernstein, Giuseppe Sinopoli, Seiji Ozawa, Zubin Mehta, Esa-Pekka Salonen, Riccardo Chailly, Yuri Temirkanov, Daniele Gatti, Fabio Luisi a Gustavo Dudamel. Významnou spolupráci se podařilo navázat s Myung-Whun Chungem, jmenovaným čestným dirigentem, a Danielem Hardingem. Čestnými hosty jsou Daniel Barenboim, hudební ředitel La Scaly v letech 2006–2015, stejně jako Valerij Gergijev, Georges Prêtre, Lorin Maazel a Wolfgang Sawallisch. V roce 2015 byl hlavním dirigentem jmenován Riccardo Chailly. V následujících letech dosáhl orchestr ještě vyšší umělecké úrovně. K reputaci tělesa přispěla také řada turné a nahrávek.
Filarmonica během svých turné absolvovala již více než osm set koncertů. Mezi významné milníky patří debut ve Spojených státech s Riccardem Chaillym a v Číně s Myung-Whun Chungem. Orchestr obzvláště pečuje o soudobou hudbu a každou sezonu zadává některému významnému skladateli novou zakázku.
Od roku 2013 pořádá Filarmonica della Scala na náměstí Piazza Duomo bezplatný Koncert pro Milán, který každoročně navštíví více než čtyřicet tisíc diváků. Prostřednictvím vzdělávacího projektu Sound, Music!, věnovaného dětem základních škol, přibližuje hudbu širšímu publiku a zvláštní pozornost zaměřuje na mladé lidi. Filarmonica také podporuje hlavní milánské vědecké instituce, sociální a dobrovolnické organizace, a to prostřednictvím mimořádných koncertů a otevřených zkoušek v rámci série Prove Aperte. V roce 2024 udělilo město Milán orchestru ocenění Ambrogino d'oro, diplom za občanské zásluhy, vyhrazený milánským osobnostem a subjektům, které významně přispívají k rozvoji města.
Filarmonica má na svém kontě řadu nahrávek. V roce 2017 vydala společnost Decca album Ouvertures, Preludes and Intermezzi z oper, které měly premiéru v La Scale, a v roce 2019 album The Fellini Album s filmovou hudbou Nino Roty, následované alby Cherubini Discoveries a Respighi, která jsou součástí uznávané řady nahrávek oslavujících slavné italské skladatele. Zatím poslední album oslavuje hudbu inspirovanou Itálií a zahrnuje Mendelssohnovu Italskou symfonii spolu se dvěma Schubertovými předehrami v Rossiniho italském stylu a třemi ranými Mozartovými předehrami k italským operám, které měly premiéru v Milánu.
Činnost orchestru Filarmonica della Scala podporuje jako hlavní partner UniCredit.
zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm
foto © Andrea Veroni
Energie, elegance a esprit – zejména takovými charakteristikami se vyznačuje kolumbijský rodák Andrés Orozco-Estrada jako hudebník, patřící k nejrespektovanějším dirigentům své generace. Tyto své silné stránky uplatňuje od sezóny 2020/21 jako hudební ředitel Vídeňského symfonického orchestru. Kromě toho je od sezóny 2014/15 šéfdirigentem Frankfurtských rozhlasových symfoniků a hudebním ředitelem Houstonského symfonického orchestru. Zároveň hostuje u řady špičkových světových těles, k nimž patří Vídeňští a Berlínští filharmonikové, Staatskapelle Dresden, Královský orchestr Concertgebouw, Philadelphia Orchestra, Cleveland Orchestra a Chicago Symphony. S velkým úspěchem se setkávají jeho opakovaná vystoupení na festivalech v Glyndebourne a Salcburku. Značnou pozornost kritiky přitahují také jeho nahrávky, které realizuje pro vydavatelství Pentatone. K vrcholům jeho uplynulé koncertní sezony patřily koncerty s Vídeňskou filharmonií na BBC Proms a v Lucernu, stejně jako na turné v Číně, Jižní Koreji a Japonsku.
„Rachlin je naprosto opravdový; je to virtuos se srdcem a mistrovským projevem.“
The Los Angeles Times
Julian Rachlin je jednou z nejproslulejších uměleckých osobností dneška. Za svou více než třicetiletou kariéru se díky svým všestranným zájmům představil po celém světě v rolích dirigenta, sólisty, nahrávajícího umělce, komorního hudebníka, pedagoga i uměleckého ředitele. Jako houslista vystupoval Rachlin v podstatě se všemi významnými orchestry i dirigenty. Během svých častých dirigentských angažmá vzbuzuje nadšení světového publika a svou strhující a citlivou interpretací si vysloužil čelní místo v oboru klasické hudby.
Julian Rachlin působí jako šéfdirigent Kristiansand Symfoniorkester a hudební ředitel Jeruzalémského symfonického orchestru, se kterým se v sezóně 2024/2025 vydává na evropské turné.
Své dirigentské renomé vybudoval na elegantním a dynamickém stylu. Je znám svou důsledností při zkoušení a vrcholnou muzikálností. Dirigoval Chicagský symfonický orchestr, Izraelskou filharmonii, Královskou filharmonii, berlínský Konzerthausorchester, Ruský národní orchestr, Moskevskou filharmonii, Čínskou filharmonii, Helsinskou filharmonii, Královskou liverpoolskou filharmonii a rovněž symfonické orchestry Vídně a Birminghamu, turínský orchestr RAI i festivalové orchestry v Grand Teton a Verbier. Zastával také pozici hlavního hostujícího dirigenta Filharmonie Turku a hlavního uměleckého partnera Royal Northern Sinfonia.
Julian Rachlin svou uměleckou prestiž buduje od svých třinácti let již více než třicet let a získal si pověst jednoho ze špičkových klasických houslistů světa. K nedávným významným počinům v rolích sólového interpreta či dirigenta patří jeho vystoupení s Filharmonií Oslo pod vedením Klause Mäkeläho, s Helsinskou filharmonií, Sofijskou filharmonií, Varšavskou filharmonií, Prague Philharmonic Orchestra, Orchestra Filarmonica della Scala pod taktovkou Andrése Orozco-Estrady, s Chicagským symfonickým orchestrem, Petrohradskou filharmonií pod vedením Jurije Těrmikanova či s Mnichovským symfonickým orchestrem.
Julian Rachlin se angažuje v propagaci významu klasické hudby v současné kultuře. V rámci svých projektů s žijícími skladateli a průřezové spolupráce propojil umělce rozmanitých oborů, původu i žánrů. Úzce spolupracoval s Krzysztofem Pendereckým, Gijou Kančelim, Vangelisem či Lerou Auerbach, jejichž díla rovněž uvedl ve světových premiérách. V roce 2000 provedl spolu se Mstislavem Rostropovičem premiéru Pendereckého Sextetu, načež Penderecki Rachlinovi věnoval později zkomponovaný Dvojkoncert pro housle, violu a orchestr a Ciacconu pro housle a violu. Vystupoval ve filmech, spolupracoval s umělci tvořícími digitální instalace a s takovými osobnostmi, jako je John Malkovich, sir Roger Moore či Gerard Depardieu.
Jím pořádané hudební festivaly jsou odrazem životní radosti i nadšení pro propojování špičkových umělců s publikem po celém světě při oslavách hudby a umění. K jeho dlouhodobým hudebním partnerům a spolupracovníkům patří Martha Argerich, Jevgenij Kissin, Denis Macujev, Janine Jansen, Vilde Frang či Mischa Maisky. Neúnavnou prací a zaujetím pro svůj festival Julian Rachlin & Friends v chorvatském Dubrovníku, který fungoval více než deset let, si získal celosvětové uznání. V poslední době byl Julian Rachlin jmenován uměleckým ředitelem pro rok 2021 festivalu Herbstgold v legendárním Esterházyho paláci v rakouském Eisenstadtu.
Ke vzdělávání a podpoře mladých talentů založil Rachlin nadaci Julian Rachlin and Friends Foundation, jejímž cílem je pomáhat výjimečným mladým hudebníkům v rozvoji kariéry. Od roku 1999 působí jako akademik a profesor na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien.
Julianu Rachlinovi se dostalo celé řady ocenění za jeho působení v oboru klasické hudby: mimo jiné byl laureátem ceny Accademia Musicale Chigiana v Sieně, obdržel titul Young Global Leader Světového ekonomického fóra a byl jmenován vyslancem dobré vůle UNICEF. V roce 2013 odehrál se Zubinem Mehtou a Bavorským státním orchestrem historický koncert za mír pro Kašmír v mughalských zahradách Šalimar v kašmírském Šrínagaru. Jednalo se o vůbec první vystoupení západního orchestru v této oblasti.
Julian Rachlin se narodil v Litvě. Když mu byly tři roky, jeho rodina emigrovala do Vídně, kde studoval hru na housle u proslulého Borise Kuschnira na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien a soukromě se učil u Pinchase Zukermana v New Yorku. Vystudoval také dirigování u Marisse Jansonse, Sophie Rachlin a jeho mentorem byl Daniele Gatti.
Julian Rachlin hraje na Stradivariho housle „ex Liebig“ z roku 1704 a violu Lorenza Storioniho z roku 1785, které mu zapůjčila soukromá nadace Angeliky Prokopp. Struny laskavě sponzoruje společnost Thomastik-Infeld. Své kritikou oceňované nahrávky vydává Julian Rachlin u společností Deutsche Grammophon, Sony Classical a Warner Class.
zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.
