Závěr Komorní řady Dvořákovy Prahy letos patří mimořádné sestavě, která by mohla tvořit základ festivalového týmu „all stars“. Ke Komornímu orchestru České filharmonie se jako sólisté připojí houslista Josef Špaček, violoncellista Tomáš Jamník a pochopitelně také kurátor Komorní řady, klavírista Lukáš Vondráček. První z nich se navíc ujme uměleckého vedení tohoto hudebního společenství. V kompletní sestavě všichni provedou Grand rondeau pro klavírní trio a orchestr od Jana Václava Huga Voříška – českého skladatele, jehož hudba nezapře prostředí klasicistní Vídně a především vliv o generaci staršího Beethovena. Voříškovo „velké rondo“ obklopují dvě serenády pro smyčcový orchestr – první od Josefa Suka a závěrečná od Antonína Dvořáka. Jejich melodické bohatství a lyricky prozářená atmosféra obestřou Voříškovo koncertantní drama.

Komorní orchestr České filharmonie zahájil svou uměleckou činnost po dvou letech příprav v roce 2018. Těleso bylo založeno z podnětu někdejšího šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka, který nutnost vzniku takového projektu vnímal jako nezbytnost pro pravidelnou „hygienu“ orchestrálních hráčů. Soubor nemá pevně stanovené stálé obsazení, ale obměňuje se do různých komorních seskupení, sestavených výhradně z členů České filharmonie, podle potřeb právě interpretovaného repertoáru. Ten sahá od hudby období baroka až po tvorbu současných autorů. Při svém prvním vystoupení, kterým byl mimořádný Vánoční koncert v prosinci 2018 s barokním repertoárem, soubor spolupracoval s věhlasným specialistou na interpretaci staré hudby, dirigentem Reinhardem Goebelem. Mezi dosavadní sólisty, s nimiž soubor vystoupil, patří sopranistka Simona Šaturová, tenorista Jaroslav Březina, cembalistka Barbara Maria Willi či houslisté Jan Mráček a Jiří Vodička. Uměleckým garantem projektu je koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček.

Josef Špaček je houslista, který si svou hrou podmaňuje publikum celého světa a řadí se mezi nejvýraznější a nejuznávanější talenty své generace. Jeho hra vyniká technickou jistotou, virtuozitou, osobitým výrazem a širokým rozsahem barevnosti zvuku. Profiluje se jako virtuos se širokým záběrem napříč styly a repertoárem, na kterém prokazuje svou “udivující artikulaci a atletičnost” (The Scotsman), nebo “bujnost a pikantnost tónu” (The Telegraph).

Mezi vrcholy sezóny 2025-26 patří debuty s Pittsburským symfonickým orchestrem a Petrem Popelkou, Londýnským filharmonickým orchestrem a Edwardem Gardnerem, Symfonickým orchestrem NHK a Jakubem Hrůšou, Hongkongskou filharmonií a Anjou Bihlmaier, stejně jako návraty ke Konzerthausorchester Berlín s Joannou Mallwitz, Bamberským symfonikům s Aurelem Dawidiukem, Německým rozhlasovým orchestrem (Deutsche Radio Philharmonie) a Kevinovi Johnu Eduseimu, Nizozemskému rozhlasovému filharmonickému orchestru a Stephanovi Ziliasovi nebo České filharmonii s Thomasem Adèsem.

V loňské sezóně úspěšně debutoval s Chicagským symfonickým orchestrem a Jakubem Hrůšou. ("V Andante Špaček přednesl půvabné hlavní téma s okouzlující něhou a sladkostí tónu, která připomněla Suka, jeho slavného předchůdce.“), s Atlantským symfonickým orchestrem a Nathalií Stutzmann, Nizozemským rozhlasovým orchestrem a Tomášem Netopilem nebo Orchestrem lipského Gewandhausu s dirigentem Andrew Manzem. Byl rezidenčním umělcem haagského Residentie Orchestra s Anjou Bihlmaier a Junem Märklem. Vrátil se také na prestižní podia festivalu ve Verbieru, kde přednesl houslový koncert Samuela Barbera.

Stejnou pozornost jako sólové dráze věnuje Josef Špaček i komorní hudbě, je pravidelným hostem festivalů i koncertních sálů v Evropě, Americe a Asii a hudebním partnerem špičkových umělců. S cellistou Timotheem Gavriilidis-Petrinem a pianistou George Xiaoyuan Fu tvoří mezinárodní Trio Zimbalist. Trio pravidelně koncertuje ve Spojených státech a Evropě. Jejich první album, které obsahuje klavírní tria Weinberga, Auerbach a Dvořáka, získalo vysoké uznání od mezinárodního tisku — včetně ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone v březnu 2024. Album bylo popsáno jako „zázračně svěží“, „nápadité“ a „vynalézavé“.

Je spoluzakladatelem a uměleckým šéfem Troja Festivalu – každoroční 5-denní série komorních koncertů na magických místech pražské Troji.

V posledních dvou letech vydal Supraphon vysoce cceněné nahrávky houslových koncertů Bohuslava Martinů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Petrem Popelkou. Koncert pro housle, klavír a orchestr, společně mj. s Martinů houslovou sonátou č. 3 či Stravinského Divertimentem na albech nahrál s klavíristou Miroslavem Sekerou BBC Music Magazine hodnotil: "Špaček a Sekera jsou virtuózní v úvodní větě a hledající v Adagiu. V jejich Scherzu je zvláštní pikantnost a všechny tyto prvky se spojují ve finále, kde Špačkův houslový tón září vyrovnaností."

Předchozími nahrávkami pro vydavatelství Supraphon jsou album Paths s violoncellistou Tomášem Jamníkem, dále jeho vysoce hodnocená nahrávka houslových koncertů Dvořáka a Janáčka, spojená se Sukovou Fantazií, jež zachytil s Českou filharmonií pod vedením Jiřího Bělohlávka a recitálové album se skladbami pro housle a klavír B. Smetany, L. Janáčka a S. Prokofjeva s klavíristou Miroslavem Sekerou.

Josef Špaček studoval pod vedením renomovaných pedagogů Idy Kavafian a Jaime Lareda na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii nebo Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. Studium na Pražské konzervatoři absolvoval pod vedením Jaroslava Foltýna. Po devíti sezónách na pozici koncertního mistra České filharmonie se od sezóny 2019-2020 plně věnuje sólové dráze a s Českou filharmonií nadále spolupracuje z pozice rezidentního umělce.

Josef Špaček hraje na housle “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù cca. 1732 zapůjčené od anonymního sponzora.

zdroj: agentura Makropulos

foto © Andrej Grilc

Interpret klasické i soudobé hudby Tomáš Jamník studoval hru na violoncello v Praze, Lipsku a na berlínské Universität der Künste. Po absolutoriu získal stipendium Karajanovy akademie při Berlínské filharmonii. V roce 2023 absolvoval půlroční pobyt v USA v rámci Fulbright-Masarykova stipendia, kde přednášel a vystupoval v New Yorku a dalších amerických státech. Od podzimu 2024 vyučuje hru na violoncello na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Jako vítěz řady mezinárodních soutěží hostoval jako sólista mimo jiné u Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, České filharmonie, Jerusalem Symphony Orchestra, Córdoba Symphony Orchestra a Philharmonia Orchestra London. Spolu s Janem Fišerem a Ivo Kahánkem je členem Dvořákova tria.

Jako komorní hráč vystupoval v pražském Rudolfinu, londýnských Wigmore Hall a Barbican Hall, v hamburské Elbphilharmonie, katovickém NOSPR, salcburském Mozarteu či v japonských sálech Kitara Hall a Tokyo Metropolitan Hall. Vedle klasického repertoáru se věnuje i méně známým skladbám a má za sebou řadu premiér děl českých skladatelů.

Je zakladatelem iniciativy Vážný zájem, která pomohla uspořádat stovky domácích koncertů. Působí také jako umělecký vedoucí Akademie komorní hudby a je zakladatelem a uměleckým ředitelem Ševčíkovy akademie v Horažďovicích.

zdroj: Agentura Makropulos

Lukáš Vondráček se stal roku 2016 suverénním vítězem Velké ceny na Mezinárodní klavírní soutěži královny Alžběty. V sezoně 2023/24 se v rámci turné Bamberských symfoniků a Jakuba Hrůši představí v Bostonu a rovněž se vrátí ke spolupráci se svými dlouholetými uměleckými partnery, jako jsou Česká filharmonie, West Australian Symphony Orchestra a Janáčkova filharmonie Ostrava. Po nedávných vystoupeních na Flanderském festivalu, festivalu Le Piano Symphonique a Mezinárodním festivalu Weiwuying na Tchaj-wanu ho recitálová angažmá zavedou na varšavskou přehlídku Chopin a jeho Evropa a Piano Loop ve Splitu.

Lukáš Vondráček v uplynulém desetiletí procestoval celý svět a spolupracoval s předními orchestry, k nimž patří Philadelphia a Sydney Symphony Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Drážďanská filharmonie, Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr, Philharmonia Orchestra, Filharmonie Oslo a Nizozemská filharmonie. Vystupoval s věhlasnými dirigenty, jakými jsou Paavo Järvi, Gianandrea Noseda, Jakub Hrůša, Yannick Nézet-Séguin, Marin Alsop, Christoph Eschenbach, Pietari Inkinen, Vasilij Petrenko, Anu Tali, Stéphane Denève a mnoho dalších.

Recitály ho zavedly do hamburské Elbphilharmonie, Flagey v Bruselu, lipského Gewandhausu, vídeňského Konzerthausu, Concertgebouw v Amsterdamu a na renomované festivaly − Menuhin Festival Gstaad, PianoEspoo ve Finsku, Pražské jaro a Klavírní festival v Lille.

Lukáš Vondráček poprvé veřejně vystoupil ve svých čtyřech letech. Jako patnáctiletý roku 2002 debutoval s Českou filharmonií pod vedením Vladimira Ashkenazyho a hned v dalším roce následovalo velké turné po Spojených státech. Vondráčkova přirozená, přesvědčivá muzikálnost stejně jako suverénní technika mu již dlouho vynášejí statut nadaného a vyzrálého hudebníka. Celosvětového uznání dosáhl díky mnoha mezinárodním oceněním, především prvním cenám na mezinárodních klavírních soutěžích v Hilton Head a San Marinu a na mezinárodní klavírní soutěži Unisa v Pretorii v Jihoafrické republice, jakož i díky Zvláštní ceně poroty Raymonda E. Bucka na mezinárodní klavírní soutěži Van Cliburn 2009.

Po ukončení studia na Hudební akademii v Katovicích a Vídeňské konzervatoři získal Lukáš Vondráček umělecký diplom na bostonské New England Conservatory, kterou pod vedením Hung-Kuan Chena absolvoval s vyznamenáním roku 2012.

zdroj: Harrison Parott

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.