• Domů
  • Program
  • Komorní orchestr České filharmonie, Špaček, Jamník, Vondráček

Program

Josef Suk: Serenáda pro smyčcový orchestr Es dur, op. 6

Jan Václav Hugo Voříšek: Grand Rondeau pro klavírní trio a orchestr, op. 25

Antonín Dvořák: Serenáda pro smyčcový orchestr Es dur, op. 22, B. 52

Závěr Komorní řady Dvořákovy Prahy letos patří mimořádné sestavě, která by mohla tvořit základ festivalového týmu „all stars“. Ke Komornímu orchestru České filharmonie se jako sólisté připojí houslista Josef Špaček, violoncellista Tomáš Jamník a pochopitelně také kurátor Komorní řady, klavírista Lukáš Vondráček. První z nich se navíc ujme uměleckého vedení tohoto hudebního společenství. V kompletní sestavě všichni provedou Grand rondeau pro klavírní trio a orchestr od Jana Václava Huga Voříška – českého skladatele, jehož hudba nezapře prostředí klasicistní Vídně a především vliv o generaci staršího Beethovena. Voříškovo „velké rondo“ obklopují dvě serenády pro smyčcový orchestr – první od Josefa Suka a závěrečná od Antonína Dvořáka. Jejich melodické bohatství a lyricky prozářená atmosféra obestřou Voříškovo koncertantní drama.

Interpreti

Komorní orchestr České filharmonie

Komorní orchestr České filharmonie zahájil svou uměleckou činnost po dvou letech příprav v roce 2018. Těleso bylo založeno z podnětu někdejšího šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka, který nutnost vzniku takového projektu vnímal jako nezbytnost pro pravidelnou „hygienu“ orchestrálních hráčů. Soubor nemá pevně stanovené stálé obsazení, ale obměňuje se do různých komorních seskupení, sestavených výhradně z členů České filharmonie, podle potřeb právě interpretovaného repertoáru. Ten sahá od hudby období baroka až po tvorbu současných autorů. Při svém prvním vystoupení, kterým byl mimořádný Vánoční koncert v prosinci 2018 s barokním repertoárem, soubor spolupracoval s věhlasným specialistou na interpretaci staré hudby, dirigentem Reinhardem Goebelem. Mezi dosavadní sólisty, s nimiž soubor vystoupil, patří sopranistka Simona Šaturová, tenorista Jaroslav Březina, cembalistka Barbara Maria Willi či houslisté Jan Mráček a Jiří Vodička. Uměleckým garantem projektu je koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček.

Josef Špaček

Houslista Josef Špaček patří mezi nejvýraznější interprety své generace. Hru na housle studoval nejprve na Pražské konzervatoři, ve svých osmnácti letech byl přijat na prestižní Curtis Institute of Music ve Filadelfii a od roku 2009 pokračoval ve studiích na newyorské Juilliard School ve třídě Itzhaka Perlmana. Od roku 2011 zastává post koncertního mistra České filharmonie. Sólově se představil již v mnoha významných koncertních síních Evropy, USA, Japonska a Nového Zélandu a spolupracoval s řadou věhlasných dirigentů (Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Jiří Bělohlávek). Jako sólista vystupuje s předními světovými orchestry, mezi něž patří Rotterdamská filharmonie, Konzerthaus orchestr Berlín a Nizozemská filharmonie. Získal řadu mezinárodních ocenění včetně titulu laureáta v proslulé Soutěži královny Alžběty v Bruselu roku 2012. Vysoce ceněná je rovněž jeho nahrávka koncertantních skladeb Dvořáka, Janáčka a Suka pro vydavatelství Supraphon. Hraje na housle LeBrun; Bouthillard Guarneri del Gesù z roku 1732.

Tomáš Jamník

Tomáš Jamník je jedním z nejvýraznějších violoncellistů české interpretační scény. Hře na violoncello se systematicky věnuje od svých pěti let, po absolvování pražské HAMU pod vedením prof. Josefa Chuchra pokračoval ve vzdělání v Lipsku a Berlíně. Jako jedenadvacetiletý zvítězil v roce 2006 na Mezinárodní soutěži Pražské jaro, kde obdržel i řadu dalších zvláštních cen. Roku 2010 získal na základě konkurzu místo v renomované Karajanově Akademii v Berlíně. V jejím rámci vystupoval jako člen Berlínské filharmonie i různých komorních sdružení filharmoniků. Od roku 2011 spolupracuje s řadou špičkových uměleckých osobností, k nimž patří Simon Rattle, Reinhard Goebel či Leif Ove Andsnes. Spolu s houslistou Janem Fišerem a klavíristou Ivo Kahánkem je zakládajícím členem Dvořákova tria. Pro vydavatelství Supraphon nahrál kompletní dílo Antonína Dvořáka pro violoncello a orchestr včetně téměř neznámého Koncertu A dur, a to ve vlastní úpravě, vycházející z orchestrace Jarmila Burghausera. Provedl jej i na festivalu Dvořákova Praha 2019.

Lukáš Vondráček

Po nedávných debutech se symfonickými orchestry v Chicagu, Pittsburghu a Londýně má Lukáš Vondráček před sebou období plné pozoruhodných aktivit. V sezoně 2021/22 debutuje s Losangeleskou filharmonií na koncertním pódiu Hollywood Bowl a vrátí se k renomovaným orchestrům, jakými jsou Baltimorský a Chicagský symfonický orchestr, v obou případech pod taktovkou dirigentky Marin Alsop. Vystoupí rovněž s Orchestre National de Lille pod vedením Lionela Bringuiera, s Varšavskou filharmonií a také se symfonickými orchestry ve finském Turku a švédském Malmö. Recitálové projekty ho zavedou na Klavírní festival Rudolfa Firkušného v pražském Rudolfinu a na Kissingerův letní festival. V příští sezoně ho čeká rezidenční působení u Janáčkovy filharmonie a pokračování v souborné nahrávce klavírních koncertů Sergeje Rachmaninova s Pražskými symfoniky.

Lukáš Vondráček v uplynulém desetiletí procestoval celý svět a spolupracoval se symfonickými orchestry ve Filadelfii, Tasmánii a Sydney, s Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem, Frankfurtskými rozhlasovými symfoniky, s Filharmonia Orchestra, Antverpským symfonickým orchestrem, s Filharmonií Oslo a Nizozemskou filharmonií pod vedením dirigentů, jako jsou Paavo Järvi, Gianandrea Noseda, Yannick Nézet-Séguin, Marin Alsop, Christoph Eschenbach, Pietari Inkinen, Vasilij Petrenko, Jakub Hrůša, Anu Tali, Xian Zhang, Krzysztof Urbański, Stéphane Denève a Elim Chan a mnoho dalších.

Recitály ho zavedly do hamburské Elbphilharmonie, Flagey v Bruselu, lipského Gewandhausu, vídeňského Konzerthausu, Concertgebouw v Amsterdamu a na renomované festivaly, jakými jsou Menuhin Festival Gstaad, PianoEspoo ve Finsku, Pražské jaro a Klavírní festival v Lille.

Lukáš Vondráček poprvé veřejně vystoupil ve čtyřech letech. Jako patnáctiletý v roce 2002 debutoval s Českou filharmonií a Vladimírem Ashkenazym a hned v následujícím roce následovalo velké turné po USA. Díky přirozené, suverénní muzikálnosti a pozoruhodné technice je již dlouho považován za mimořádně nadaného a vyzrálého hudebníka. Celosvětového uznání dosáhl díky mnoha mezinárodním oceněním, především Grand Prix ze Soutěže královny Alžběty v Bruselu roku 2016. Je rovněž držitelem prvních cen z mezinárodních klavírních soutěží v Hilton Head a San Marinu a na Mezinárodní klavírní soutěži Unisa v jihoafrické Pretorii stejně jako mimořádné ceny poroty Raymonda E. Bucka na Van Cliburnově mezinárodní klavírní soutěži v roce 2009.

Po ukončení studií na Hudební akademii v Katovicích a Vídeňské konzervatoři získal Lukáš Vondráček diplom na bostonské New England Conservatory, kde studoval pod vedením Hung-Kuan Chena a kterou roku 2012 absolvoval s vyznamenáním.

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.