U některých interpretů stačí vyslovit jejich jméno a všechno ostatní už se zdá být zbytečné. Klavíristka Martha Argerich mezi takové osobnosti bezpochyby patří – navzdory tomu, že si nepěstuje žádnou image mimo hudbu, prakticky nedává rozhovory a jen zřídka se vyjadřuje k politice. Status zázračného dítěte převedla i přes osobní krizi do mimořádné kariéry, která trvá od jejích osmi let dodnes. Milníkem na cestě ke slávě bylo vítězství v Chopinově soutěži v roce 1965. O patnáct let později zasáhla Argerich do stejné soutěže už jako respektovaná virtuózka, když se odmítla smířit s vyřazením Iva Pogoreliće: označila ho za génia a odstoupila z poroty.

Klavíristka, která se již dávno stala žijící legendou, oslavila minulý rok osmdesáté narozeniny. Je stále aktivní a vítaná na koncertních pódiích, na která vnáší ohromné množství energie a takřka hmatatelné fyzické síly, zázračně spojené s muzikalitou a lehkostí. Tato kombinace je pro Marthu Argerich charakteristická po celý umělecký život.

Po Beethovenových variacích na líbezné téma z Mozartovy Kouzelné flétny se k ní na festivalovém pódiu připojí Sergej Nakarjakov, aby spolu provedli zpěvné Fantastické kusy od Roberta Schumanna. S talentovanou Marií Meerovitch se program vrátí k Mozartovi a jeho Sonátě D dur pro dva klavíry.

Martha Argerich se narodila v argentinském Buenos Aires. První lekce klavíru absolvovala v pěti letech u Vincenza Scaramuzzy a jako zázračné dítě začala brzy vystupovat na veřejnosti. V roce 1955 se přestěhovala do Evropy. V Londýně, Vídni a Švýcarsku pokračovala ve studiu u Bruna Seidlhofera, Friedricha Guldy, Nikity Magaloffa, Madeleine Lipattiové a Stefana Askenaseho. Roku 1957 zvítězila v klavírních soutěžích v Bolzanu a Ženevě a v roce 1965 na Chopinově mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě. Z hlediska umělecké úrovně i popularity od té doby patří mezi nejproslulejší světové klavíristky.

Martha Argerich je vysoce hodnocena za interpretaci virtuózní klavírní literatury 19. a 20. století. Její rozsáhlý repertoár zahrnuje Bacha i Bartóka, Beethovena i Messiaena, stejně jako Chopina, Schumanna, Liszta, Debussyho, Ravela, Francka, Prokofjeva, Stravinského, Šostakoviče či Čajkovského.

Přestože je trvale zvána nejprestižnějšími orchestry, dirigenty a hudebními festivaly v Evropě, Japonsku, Americe a Izraeli (se Zubinem Mehtou a Lahavem Shanim), významnou část jejího hudebního života zaujímá komorní hudba. Pravidelně hraje a nahrává s Nelsonem Freirem, Alexandrem Rabinovitchem, Mischou Maiskym, Gidonem Kremerem a Danielem Barenboimem: „Tato harmonie v malé skupině lidí mi přináší silné zážitky a pocit klidu.“

Martha Argerich nahrává pro společnosti EMI, Sony, Philips, Teldec a Deutsche Grammophon, mnoho jejích vystoupení bylo rovněž vysíláno v televizích po celém světě. Získala řadu ocenění: Grammy za koncerty Bartóka a Prokofjeva, Gramophon – Umělec roku, Nejlepší nahrávka klavírního koncertu roku za Chopinovy koncerty, Choc Monde de la Musique za amsterdamský recitál, Künstler des Jahres Deutscher Schallplatten Kritik, Grammy za Prokofjevovu Popelku s Michailem Pletněvem a v poslední době Grammy za Beethovenovy klavírní koncerty č. 2 a 3 s Mahlerovým komorním orchestrem pod vedením Claudia Abbada (DGG / Nejlepší instrumentální sólová nahrávka). Obdržela cenu Nahrávka roku, udělovanou listem Sunday Times, i cenu časopisu BBC Music Magazine za nahrávku Šostakovičových skladeb (EMI, 2007). Jejími zatím posledními nahrávkami jsou Mozartovy klavírní koncerty K 466 a K 503 s Orchestra Mozart a Claudiem Abbadem a čtyřruční klavírní recitál s Danielem Barenboimem (Deutsche Grammophon).

Od roku 1998 je uměleckou ředitelkou festivalu v japonském Beppu, v roce 1999 založila Mezinárodní klavírní soutěž a Festival Marthy Argerich v Buenos Aires a v červnu 2002 přehlídku Progetto Martha Argerich v Luganu. V roce 2018 spoluzaložila Festival Marthy Argerich v Hamburku.

Martha Argerich získala řadu ocenění: titul důstojník Řádu umění a literatury (1996) a komandér Řádu umění a literatury (2004), udělované francouzskou vládou, cenu Accademia di Santa Cecilia v Římě (1997), ocenění Interpret roku od organizace Musical America (2001), Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky a rozetou od japonského císaře a prestižní cenu Praemium Imperiale od Japonské umělecké asociace (2005), vyznamenání Kennedyho centra od Baracka Obamy (2016) a titul komandér Řádu za zásluhy Italské republiky od Sergia Mattarelly (2018). 12. prosince 2023 v Elysejském paláci francouzský prezident Emmanuel Macron umělkyni udělil hodnost komandéra Řádu čestné legie.

zdroj: Artemon Music

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.