Komorní hudba je nazývána královskou interpretační disciplínou. Schopnost naslouchat svým hudebním kolegům, reagovat na jejich dech, vnímání času a zvuku a zároveň konsensuálně vnutit i svou vlastní hudební představu, jsou hudební disciplíny nadmíru těžké a vyžadují dlouhodobé sžívání členů komorních souborů. Říká se, že kdo si neprošel „komořinou“, není celým muzikantem.

Dokladem toho budou i mistrovské kurzy komorní hry pod vedením 3 členů Vídeňských filharmoniků, houslistů Milana Šeteny a Martina Kubika společně s violoncellistou Edisonem Pashkem. Pro své kurzy vybrali tři díla v odlišném nástrojovém složení – Dvořákův smyčcový kvartet č. 10 Es dur, Brahmsův smyčcový kvintet č. 2 G dur a Schulhoffův smyčcový sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella. A protože jak bylo řečeno, komorní hudba potřebuje čas, odehrají se tyto kurzy na půdorysu několika dní a budou završeny 23. září vystoupením jednotlivých souborů na společném koncertě v Galerii Akademie múzických umění v Praze.

Zájemci o aktivní účast se mohou přihlásit formou zaslání svého uměleckého životopisu v délce maximálně 900 znaků na mail stehlikova@dvorakovapraha.cz, a to nejpozději do 31. 7. 2024. Věková hranice pro účast je 28 let.

Forma veřejného mistrovského kurzu je dalším příspěvkem Akademie klasické hudby v rámci Dvořákovy Prahy v úsilí o prohlubování uměleckého vzdělávání. Jako doprovodný program programové řady Pro budoucnost dává příležitost mladým umělcům setkat se u nástroje s mimořádnou uměleckou osobností a konzultovat vlastní pohled na interpretované dílo s umělci, jejichž zkušenosti z velkých mezinárodních pódií jsou neocenitelné. Mistrovský kurz je i jedinečnou příležitostí pro publikum nahlédnout do finální fáze přípravy interpretace. Není klasickou výukou, ale výměnou uměleckých názorů. Je vzrušujícím obrazem poslední přípravné fáze mladého interpreta před okamžikem, než s připraveným interpretačním tvarem vstoupí do koncertní arény, aby svůj umělecký názor sdělil publiku.

Martin Kubik se narodil v roce 1967 v Düsseldorfu. Vyrůstal ve Vídni a od roku 1974 navštěvoval soukromé hodiny u legendárního profesora Alfreda Staara, který byl členem orchestru Vídeňské státní opery, Vídeňských filharmoniků a Wellerova kvarteta. Od roku 1981 také studoval u profesora Clemense Hellsberga, rovněž člena Vídeňských filharmoniků.

Martin Kubik navštěvoval Vídeňské hudební gymnázium a kromě houslí se věnoval také studiu trombonu a kompozice.

V roce 1985 vyhrál konkurz na pozici druhého houslisty ve Vídeňské státní opeře, a stal se tak nejmladším členem tohoto orchestru, o tři roky později i členem Vídeňských filharmoniků.

V roce 1986 úspěšně absolvoval maturitu na hudebním gymnáziu s vyznamenáním.

V roce 1992 přešel po úspěšném konkurzu do skupiny prvních houslistů Vídeňských filharmoniků.

Jako vášnivý komorní hudebník byl Martin Kubik v letech 1990 až 2010 členem a později i vedoucím hudebního tělesa Philharmonia Schrammeln Wien. Vystupoval s komorními tělesy jako Otto-Nicolai-Quartett, Straka-Ensemble, Wiener Streichersolisten, Wiener Geigenquartett na Ensemble Kontrapunkte na národních i mezinárodních pódiích.

Se členy orchestrů Mozarteum Salzburg založil uskupení Ensebmle Salzburg-Wien, které pravidelně vystupuje na hradě Golling na festivalu, jejž Martin Kubik spoluzakládal.

Kromě jeho působení ve Vídeňských filharmonicích a komorních tělesech je Martin Kubik vyhledávaným lektorem pro přípravu konkurzů a komorní hudbu. Pravidelně vyučuje mimo jiné na letní akademii Angeliky Prokop Stiftung v Salcburku, kterou řídí členové Vídeňských filharmoniků. V květnu 2019 mu rakouský prezident Alexander Van der Bellen udělil titul profesor.

zdroj: Martin Kubik

Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze (HAMU) byla založena v roce 1945 jako jedna ze tří součástí akademie. Navázala tím na mistrovskou školu Pražské konzervatoře (druhého nejstaršího učiliště tohoto typu v Evropě). Sídlo instituce se nachází v historickém centru Prahy v prostorách malostranského Lichtenštejnského a Hartigovského paláce.

Galerie je koncertní sál pro cca 130 posluchačů se dvěma klavíry Steinway a cembalem. Nachází se v suterénu paláce, v rozsáhlých klenutých prostorách a konají se zde především komorní koncerty.