Program

Dmitrij Šostakovič: Klavírní kvintet g moll, op. 57

Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4, op. 90, B. 166, „Dumky“

V závěrečném koncertu Komorní řady se setkají nejen její protagonisté, její kurátor a klavírista Boris Giltburg s Pavel Haas Quartetem, ale také dva velcí skladatelé 19. a 20. století – Dvořák a Šostakovič. Jen si přitom vymění pozice proti směru času a poslední komorní slovo bude mít domácí autor, jemuž je věnován celý festival i téma řady Dvořák Collection. Scházejí se tu také dva mistři kontrastu: jeden spíš laskavý, druhý často ostře ironický.

Šostakovič svůj Klavírní kvintet g moll napsal v roce 1940: věnoval předtím velké úsilí práci na Symfonii č. 6 a úpravě Musorgského opery Boris Godunov, takže se může zdát, jako by při tvorbě kvintetu poněkud odpočíval. Jedná se o průzračnou, klasicky znějící hudbu, která je ale plná emocí, hravosti i neustále se vynořující melancholie. Směrem na východ a také k diametrálně odlišným náladám se obrací i poslední Dvořákovo klavírní trio s přízviskem „Dumky“. Inspirací pro jeho formu byly ukrajinské písně, které střídají divoké a zamyšlené plochy.

Interpreti

Pavel Haas Quartet

Po vítězství na soutěžích Pražské jaro a Premio Paolo Borciani v italském Reggio Emilia v roce 2005 se Pavel Haas Quartet rychle etabloval mezi nejvýraznější světové komorní soubory současnosti. Členové souboru studovali u legendárního violisty Smetanova kvarteta Milana Škampy. Kvarteto vystupuje v nejvýznamnějších koncertních síních po celém světě. V roce 2007 European Concert Hall Organisation (ECHO) jmenovala Pavel Haas Quartet jako jednu z „vycházejících hvězd“ (Rising Stars). Soubor tak dostal jedinečnou příležitost představit se na řadě koncertů ve významných koncertních sálech. V letech 2007–2009 se soubor zúčastnil programu BBC New Generation Artists a v roce 2010 získal mimořádné stipendium od nadace Borletti–Buitoni Trust. PHQ exkluzivně nahrává pro společnost Supraphon. Na svém kontě má osm alb, všechna CD získala významná mezinárodní ocenění-Diapason d’Or de l’année, dvě z nich BBC Music Magazine Award a šest Gramophone Award. Soubor nese jméno českého skladatele Pavla Haase (1899–1944), jehož hudební odkaz zahrnuje tři skvostné smyčcové kvartety.

Boris Giltburg

Špičkový izraelský klavírista Boris Giltburg se řadí k nejvyhledávanějším sólistům své generace. Vítězství na prestižní Soutěži královny Alžběty v Bruselu 2013 se mu stalo odrazovým můstkem k závratné umělecké kariéře: kromě sólových recitálů na proslulých světových pódiích (mj. Wigmore Hall a Elbphilharmonie) je zván ke spolupráci s orchestry jako Izraelská filharmonie, Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia či Londýnský filharmonický orchestr. Na poli komorní hudby dlouhodobě spolupracuje s Pavel Haas Quartetem. Ačkoli je jeho repertoár značně široký, kritikou bývá často označován zejména jako specialista na hudbu Sergeje Rachmaninova. V beethovenovském roce 2020 realizoval soubornou nahrávku všech dvaatřiceti skladatelových klavírní sonát a pěti klavírních koncertů. Intenzivně se věnuje popularizaci klasické hudby – kromě publikování článků pro různá média rovněž vede vlastní blog „Classical music for all“.

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.