Svůj první klavírní kvartet napsal Antonín Dvořák s mozartovskou svižností za pouhých osmnáct dní. Rozhodně se ale nejedná o odbyté dílo, třiatřicetiletý Dvořák v něm naopak dokazuje, že se z něj právě v této době stává zcela osobitý a mimořádný skladatel. Dvořákovy klavírní kvartety jsou letos zásadními příspěvky do řady Dvořák Collection, která tvoří dlouhodobě pilotní linii festivalu. Ústřední osobností jejich provedení je klavírista Lukáš Vondráček, který si k tomu pozval své stabilní spoluhráče. Houslista Josef Špaček, violista Pavel Nikl a violoncellista Tomáš Jamník budou spolu s Vondráčkem nejen vzájemně propojenými interprety Dvořákových kvartetů, ale na prvním společném koncertě festivalu se představí také jako smyčcové trio. Velké letošní výročí připomenou provedením Smyčcového tria c moll Ludwiga van Beethovena a připojí k němu Serenádu pro smyčcové trio C dur Ernsta von Dohnányiho. Ve srovnání s klasikem Beethovenem vzbuzuje Dohnányiho Serenáda dojem, jako by Dvořák autorovi při její kompozici nenápadně radil.

Josef Špaček je houslista, který si svou hrou podmaňuje publikum celého světa a řadí se mezi nejvýraznější a nejuznávanější talenty své generace. Jeho hra vyniká technickou jistotou, virtuozitou, osobitým výrazem a širokým rozsahem barevnosti zvuku. Profiluje se jako virtuos se širokým záběrem napříč styly a repertoárem, na kterém prokazuje svou “udivující artikulaci a atletičnost” (The Scotsman), nebo “bujnost a pikantnost tónu” (The Telegraph).

Mezi vrcholy sezóny 2025-26 patří debuty s Pittsburským symfonickým orchestrem a Petrem Popelkou, Londýnským filharmonickým orchestrem a Edwardem Gardnerem, Symfonickým orchestrem NHK a Jakubem Hrůšou, Hongkongskou filharmonií a Anjou Bihlmaier, stejně jako návraty ke Konzerthausorchester Berlín s Joannou Mallwitz, Bamberským symfonikům s Aurelem Dawidiukem, Německým rozhlasovým orchestrem (Deutsche Radio Philharmonie) a Kevinovi Johnu Eduseimu, Nizozemskému rozhlasovému filharmonickému orchestru a Stephanovi Ziliasovi nebo České filharmonii s Thomasem Adèsem.

V loňské sezóně úspěšně debutoval s Chicagským symfonickým orchestrem a Jakubem Hrůšou. ("V Andante Špaček přednesl půvabné hlavní téma s okouzlující něhou a sladkostí tónu, která připomněla Suka, jeho slavného předchůdce.“), s Atlantským symfonickým orchestrem a Nathalií Stutzmann, Nizozemským rozhlasovým orchestrem a Tomášem Netopilem nebo Orchestrem lipského Gewandhausu s dirigentem Andrew Manzem. Byl rezidenčním umělcem haagského Residentie Orchestra s Anjou Bihlmaier a Junem Märklem. Vrátil se také na prestižní podia festivalu ve Verbieru, kde přednesl houslový koncert Samuela Barbera.

Stejnou pozornost jako sólové dráze věnuje Josef Špaček i komorní hudbě, je pravidelným hostem festivalů i koncertních sálů v Evropě, Americe a Asii a hudebním partnerem špičkových umělců. S cellistou Timotheem Gavriilidis-Petrinem a pianistou George Xiaoyuan Fu tvoří mezinárodní Trio Zimbalist. Trio pravidelně koncertuje ve Spojených státech a Evropě. Jejich první album, které obsahuje klavírní tria Weinberga, Auerbach a Dvořáka, získalo vysoké uznání od mezinárodního tisku — včetně ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone v březnu 2024. Album bylo popsáno jako „zázračně svěží“, „nápadité“ a „vynalézavé“.

Je spoluzakladatelem a uměleckým šéfem Troja Festivalu – každoroční 5-denní série komorních koncertů na magických místech pražské Troji.

V posledních dvou letech vydal Supraphon vysoce cceněné nahrávky houslových koncertů Bohuslava Martinů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Petrem Popelkou. Koncert pro housle, klavír a orchestr, společně mj. s Martinů houslovou sonátou č. 3 či Stravinského Divertimentem na albech nahrál s klavíristou Miroslavem Sekerou BBC Music Magazine hodnotil: "Špaček a Sekera jsou virtuózní v úvodní větě a hledající v Adagiu. V jejich Scherzu je zvláštní pikantnost a všechny tyto prvky se spojují ve finále, kde Špačkův houslový tón září vyrovnaností."

Předchozími nahrávkami pro vydavatelství Supraphon jsou album Paths s violoncellistou Tomášem Jamníkem, dále jeho vysoce hodnocená nahrávka houslových koncertů Dvořáka a Janáčka, spojená se Sukovou Fantazií, jež zachytil s Českou filharmonií pod vedením Jiřího Bělohlávka a recitálové album se skladbami pro housle a klavír B. Smetany, L. Janáčka a S. Prokofjeva s klavíristou Miroslavem Sekerou.

Josef Špaček studoval pod vedením renomovaných pedagogů Idy Kavafian a Jaime Lareda na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii nebo Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. Studium na Pražské konzervatoři absolvoval pod vedením Jaroslava Foltýna. Po devíti sezónách na pozici koncertního mistra České filharmonie se od sezóny 2019-2020 plně věnuje sólové dráze a s Českou filharmonií nadále spolupracuje z pozice rezidentního umělce.

Josef Špaček hraje na housle “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù cca. 1732 zapůjčené od anonymního sponzora.

zdroj: agentura Makropulos

foto © Andrej Grilc

PAVEL NIKL (nar. 6. srpna 1980 v Kyjově) svá studia zahájil v roce 1995 ve violové třídě prof. Zdeňka Nováka na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži, kterou absolvoval v roce 2001. Následovala studia na HAMU v Praze (2001–2006) u prof. Jana Pěrušky a prof. Milana Škampy. Během studia se zúčastnil několika mistrovských kurzů, kde si prohluboval své hudební vzdělání, a mezinárodních soutěží, kde získal některá ocenění, např. soutěž konzervatoří ČR Teplice – 1. cena (1995), mezinárodní soutěž Beethovenův Hradec – 3. cena, čestné uznání a cena za nejlepší provedení skladby 20. století (1997, 2000), mezinárodní mistrovské kurzy Semmering – cena za nejlepší provedení děl B. Bartóka a B. Martinů (2001), mezinárodní soutěž J. Brahmse Pörtschach – 2. cena (2002) atd. Jako sólista spolupracoval s Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií B. Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc, Severočeskou filharmonií Teplice, Jihočeskou filharmonii České Budějovice a dalšími.

V roce 2002 se těžiště jeho činnosti přeneslo ke komorní hře. Je jedním ze zakládajících členů smyčcového kvarteta Pavel Haas Quartet, které si za dobu své existence získalo velké mezinárodní uznání za koncertní i nahrávací činnost. Soubor od svého vzniku úzce spolupracoval s prof. Milanem Škampou, violistou legendárního Smetanova kvarteta, a studoval také u významných osobností světové kvartetní hry jako Walter Levin (LaSalle Q.), Piero Farulli (Q. Italiano), Norbert Brainin (Amadeus Q.), Hatto Bayerle (Alban Berg Q.), Valentin Berlinski (Borodin Q.), Christophe Coin (Q. Mosaiques) atd.

Ihned po vítězství na mezinárodních soutěžích Pražské jaro a Premio Paolo Borciani v italském Reggio Emilia v roce 2005 se Pavel Haas Quartet etabloval mezi nejvýznamnější komorními soubory současnosti. Vystoupil v nejvěhlasnějších koncertních síních světa, jakými jsou Konzerthaus Vídeň, Mozarteum Salzburg, Concertgebouw Amsterdam, Palais des Beaux-Arts Brusel, Tonhalle-Orchester Zürich, Herkulessaal Mnichov, Filharmonie Berlín, Filharmonie Kolín nad Rýnem, Symphony Hall Birmingham, Wigmore Hall Londýn, Carnegie Hall New York a celé řadě dalších. Vystoupil mimo jiné na festivalech v Aldeburghu, Edinburghu, Zeistu, Verbier a podnikl turné po zemích Evropy, Asie, USA i Austrálii. Soubor spolupracuje i s celou řadou dalších vynikajících hráčů jako Boris Giltburg, Denis Kozhukhin, Khatia Buniatishvili, Sharon Kam atd.

Pavel Haas Quartet exkluzivně nahrává pro Supraphon. Za své nahrávky obdržel několikrát nejprestižnější evropskou cenu Gramophone Award včetně nahrávky roku, Diapason d’Or de l’Année a BBC Music Magazine Award.

Pavel Nikl se věnuje i pedagogické činnosti a v rámci aktivit kvarteta se podílel na masterclass na univerzitách v Evropě, USA i Austrálii. Od roku 2016, po ukončení dráhy violisty v Pavel Haas Quartet, působí jako profesor violy a komorní hry na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Se souborem však nadále velmi úzce spolupracuje a mimo nahrávku Dvořákových kvintetů, která obdržela Gramophone Award 2018, s ním příležitostně koncertuje. Jakožto zkušený komorní hráč je zván ke spolupráci s dalšími špičkovými hudebníky (Gil Shaham, Tabea Zimmermann, Antoine Tamestit, Kian Soltani, Michaela Fukačová, Fedor Rudin, Dalibor Karvay, Josef Špaček aj.). Zasedá také v národních i mezinárodních soutěžních porotách. Byl členem mezinárodní poroty první violové soutěže Pražského jara 2023.

zdroj: Pavel Nikl

Interpret klasické i soudobé hudby Tomáš Jamník studoval hru na violoncello v Praze, Lipsku a na berlínské Universität der Künste. Po absolutoriu získal stipendium Karajanovy akademie při Berlínské filharmonii. V roce 2023 absolvoval půlroční pobyt v USA v rámci Fulbright-Masarykova stipendia, kde přednášel a vystupoval v New Yorku a dalších amerických státech. Od podzimu 2024 vyučuje hru na violoncello na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Jako vítěz řady mezinárodních soutěží hostoval jako sólista mimo jiné u Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, České filharmonie, Jerusalem Symphony Orchestra, Córdoba Symphony Orchestra a Philharmonia Orchestra London. Spolu s Janem Fišerem a Ivo Kahánkem je členem Dvořákova tria.

Jako komorní hráč vystupoval v pražském Rudolfinu, londýnských Wigmore Hall a Barbican Hall, v hamburské Elbphilharmonie, katovickém NOSPR, salcburském Mozarteu či v japonských sálech Kitara Hall a Tokyo Metropolitan Hall. Vedle klasického repertoáru se věnuje i méně známým skladbám a má za sebou řadu premiér děl českých skladatelů.

Je zakladatelem iniciativy Vážný zájem, která pomohla uspořádat stovky domácích koncertů. Působí také jako umělecký vedoucí Akademie komorní hudby a je zakladatelem a uměleckým ředitelem Ševčíkovy akademie v Horažďovicích.

zdroj: Agentura Makropulos

Lukáš Vondráček se stal roku 2016 suverénním vítězem Velké ceny na Mezinárodní klavírní soutěži královny Alžběty. V sezoně 2023/24 se v rámci turné Bamberských symfoniků a Jakuba Hrůši představí v Bostonu a rovněž se vrátí ke spolupráci se svými dlouholetými uměleckými partnery, jako jsou Česká filharmonie, West Australian Symphony Orchestra a Janáčkova filharmonie Ostrava. Po nedávných vystoupeních na Flanderském festivalu, festivalu Le Piano Symphonique a Mezinárodním festivalu Weiwuying na Tchaj-wanu ho recitálová angažmá zavedou na varšavskou přehlídku Chopin a jeho Evropa a Piano Loop ve Splitu.

Lukáš Vondráček v uplynulém desetiletí procestoval celý svět a spolupracoval s předními orchestry, k nimž patří Philadelphia a Sydney Symphony Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Drážďanská filharmonie, Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr, Philharmonia Orchestra, Filharmonie Oslo a Nizozemská filharmonie. Vystupoval s věhlasnými dirigenty, jakými jsou Paavo Järvi, Gianandrea Noseda, Jakub Hrůša, Yannick Nézet-Séguin, Marin Alsop, Christoph Eschenbach, Pietari Inkinen, Vasilij Petrenko, Anu Tali, Stéphane Denève a mnoho dalších.

Recitály ho zavedly do hamburské Elbphilharmonie, Flagey v Bruselu, lipského Gewandhausu, vídeňského Konzerthausu, Concertgebouw v Amsterdamu a na renomované festivaly − Menuhin Festival Gstaad, PianoEspoo ve Finsku, Pražské jaro a Klavírní festival v Lille.

Lukáš Vondráček poprvé veřejně vystoupil ve svých čtyřech letech. Jako patnáctiletý roku 2002 debutoval s Českou filharmonií pod vedením Vladimira Ashkenazyho a hned v dalším roce následovalo velké turné po Spojených státech. Vondráčkova přirozená, přesvědčivá muzikálnost stejně jako suverénní technika mu již dlouho vynášejí statut nadaného a vyzrálého hudebníka. Celosvětového uznání dosáhl díky mnoha mezinárodním oceněním, především prvním cenám na mezinárodních klavírních soutěžích v Hilton Head a San Marinu a na mezinárodní klavírní soutěži Unisa v Pretorii v Jihoafrické republice, jakož i díky Zvláštní ceně poroty Raymonda E. Bucka na mezinárodní klavírní soutěži Van Cliburn 2009.

Po ukončení studia na Hudební akademii v Katovicích a Vídeňské konzervatoři získal Lukáš Vondráček umělecký diplom na bostonské New England Conservatory, kterou pod vedením Hung-Kuan Chena absolvoval s vyznamenáním roku 2012.

zdroj: Harrison Parott

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.