• Domů
  • Program
  • Symfonický orchestr Švédského rozhlasu, Daniel Harding, Veronika Eberle

Program

Antonín Dvořák: Polednice – symfonická báseň, op. 108, B. 196
Béla Bartók: Houslový koncert č. 1, Sz. 36
Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll, op. 70, B. 141

Epickým hudebním vyprávěním začne poslední koncert Dvořákovy Prahy, aby po přestávce vyvrcholil nejdramatičtějším symfonickým dílem patrona festivalu.


Polednice je druhá ze čtyř symfonických básní, které Dvořák napsal na motivy balad z Erbenovy sbírky Kytice. Strhující rytmus veršů se promítá do hudby s takovou přesvědčivostí a věrností, až posluchačům vyvstávají před očima úryvky všeobecně známého textu. Následující Houslový koncert č. 1 od Bély Bartóka se na rozdíl od Polednice k žádné přímé literární inspiraci nehlásí. Jeho dvoudílná forma přecházející z volného úvodu do dramatu druhé části však dokazuje schopnost hudby vyprávět velké příběhy i bez jediného slova. Program koncertu a tím i celý festival uzavře Dvořákova Symfonie č. 7 d moll: dramatické a vážné dílo, které se svou náladou vymyká snad všemu, co skladatel dříve i později napsal. Velká hudba, u níž není potřeba přemýšlet nad jejími českými kořeny, ale pouze nad univerzální silou její řeči.


Symfonický orchestr Švédského rozhlasu povede vynikající Daniel Harding, houslový part Bartókova koncertu bude hrát Veronika Eberle.

Interpreti

Syfonický orchestr Švédskéhop rozhlasu

Symfonický orchestr Švédského rozhlasu vznikl roku 1965 sloučením dvou dřívějších rozhlasových orchestrů a jeho prvním šéfdirigentem se stal legendární Sergiu Celibidache. Z jeho významných následovníků jmenujme alespoň Herberta Blomstedta, Esa-Pekku Salonena, Jevgenije Svetlanova a Manfreda Honecka. Od roku 2007 stojí v čele tělesa britský dirigent Daniel Harding. Kromě pravidelných vystoupení na domácí půdě orchestr často koncertuje na zahraničních pódiích. Velký ohlas vyvolalo např. roku 2014 vystoupení na londýnských BBC Proms nebo o dva roky později evropské turné s mozartovským repertoárem ve spolupráci s věhlasnou klavíristkou Marií João Pires. Orchestr je rovněž známý díky svým bohatým nahrávacím aktivitám, které mu vynesly řadu významných mezinárodních ocenění. Za nahrávku houslových koncertů Bély Bartóka se sólistkou Isabelle Faust získal prestižní cenu BBC Music Magazine Award, za nahrávku Beethovenových klavírních koncertů s Marií João Pires byl oceněn Gramophone Award.

Daniel Harding

Daniel Harding se narodil v Oxfordu. Svou uměleckou dráhu zahájil jako asistent Sira Simona Rattla u City of Birmingham Symphony Orchestra, se nímž v roce 1994 debutoval na profesionální scéně. Poté působil jako asistent Claudia Abbada u Berlínských filharmoniků, s nimiž poprvé vystoupil v roce 1996 na Berlínském festivalu.

Je hudebním a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Švédského rozhlasu, v letech 2016–2019 byl hudebním ředitelem Orchestre de Paris a v letech 2007–2017 hlavním hostujícím dirigentem Londýnského symfonického orchestru. Je nositelem čestného doživotního titulu Dirigent laureát Mahlerova komorního orchestru. V roce 2018 byl jmenován uměleckým ředitelem festivalu Anima Mundi. V roce 2020 se stal rezidenčním dirigentem Orchestre de la Suisse Romande pro sezony 2021/22 a 2022/23.

Daniel Harding pravidelně hostuje u Vídeňských filharmoniků, amsterdamského Concertgebouw Orchestra, Berlínských filharmoniků, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Drážďanské filharmonie a orchestru Filarmonica della Scala. V roce 2005 zahájil sezonu v milánské La Scale novým nastudováním Idomenea. V roce 2007 se na tuto scénu vrátil s inscenací Salome, rok nato zde dirigoval dvojprogram zahrnující jednoaktovky Modrovousův hrad a Il prigioniero, v roce 2011 pak opery Sedlák kavalír a Komedianti, za jejichž interpretaci získal prestižní cenu hudebních kritiků „Franco Abbiati“. Roku 2013 v La Scale nastudoval Verdiho Falstaffa a naposledy v roce 2018 zřídka uváděnou Schubertovu operu Fierrabras. Na Salcburském festivalu provedl s Vídeňskými filharmoniky Ariadnu na Naxu, Dona Giovanniho a Figarovu svatbu. V Královské opeře Covent Garden dirigoval opery Utahování šroubu a Vojcek, v mnichovské Bavorské státní opeře Únos ze serailu, na festivalu Wiener Festwochen Kouzelnou flétnu a v Divadle na Vídeňce Vojcka. Je rovněž úzce spjat s festivalem v Aix-en-Provence, kde dirigoval nové inscenace oper Così fan tutte, Don Giovanni, Utahování šroubu, La Traviata, Evžen Oněgin a Figarova svatba.

Veronika Eberle

Výjimečný talent Veroniky Eberle i její interpretační vyrovnanost a vyzrálost oceňuje řada nejlepších světových orchestrů, koncertních síní a festivalů, stejně jako nejvýznamnější dirigenti. Sir Simon Rattle představil v roce 2006 teprve šestnáctiletou houslistku publiku na Velikonočním festivalu v Salcburku. Provedením Beethovenova Houslového koncertu s Berlínskými filharmoniky na sebe mladá interpretka upozornila po celém světě.

Od té doby spolupracovala s Londýnskými symfoniky (Rattle, Haitink), Královským orchestrem Concertgebouw (Holliger), Newyorskou filharmonií (Gilbert), Montrealskými symfoniky (Nagano), Mnichovskou filharmonií a orchestrem Gewandhausu (Langree), Berlínským rozhlasovým orchestrem, (Janowski), Symfonickým orchestrem Hesenského rozhlasu (P. Järvi), Bamberskými symfoniky (Ticciati, Nott), curyšským Tonhalle Orchester (M. Sanderling), orchestrem NHK Symphony (Kout, Stenz, Norrington), Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu (Nézet-Séguin) a Rotterdamskou filharmonií (Rattle, Gaffigan, Nézet-Seguin).

Mezi její nejnovější koncertní úspěchy patří debuty s Filadelfským orchestrem, Sanfranciským symfonickým orchestrem a Philharmonia Orchestra, stejně jako s Evropským komorním orchestrem (Yannick Nézet-Séguin), Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu (Harding), Lucemburskou filharmonií (Manze) a Orchestre National de Lille. Houslistka rovněž absolvovala turné po Austrálii, kde debutovala s Aucklandskou filharmonií, Tasmánským symfonickým orchestrem a Západoaustralským symfonickým orchestrem. Poprvé vystoupila také se Soulskou filharmonií.

V sezoně 2020/21 provedla ve světové premiéře nový Houslový koncert Toshio Hosokawy. Hrála ho jak s Hamburskými filharmoniky (Nagano), tak se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (Liebrich) a Tonkunstler Orchestra na festivalu v Grafeneggu (Hosokawa). V sezoně 2021/22 ji čeká opětovné vystoupení se Symfonickým orchestrem NHK a Hirošimským symfonickým orchestrem v Japonsku a s Hongkongskou Sinfoniettou. Mezi další vrcholy této koncertní sezony patří vystoupení s Kristiansand Symfoniorkester (Stutzmann), s Orchestra National de pays de la Loire (Fischer), s Württemberským komorním orchestrem Heilbronn a Komorním orchestrem Kolína nad Rýnem (Poppen) a se Symfonickým orchestrem města Barcelona (Equilbey). Projekty komorní hudby zahrnují vystoupení v Elbphilharmonie (Hamburk) s Albanem Gerhardtem a Markusem Beckerem, na festivalu v Ludwigsburgu, kde budou jejími koncertními partnery Anna Prohaska, Alisa Welerstein a Iddo Bar-Shai, a na Festivalu Moritzburg 2021.

 

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.