Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“
Zahájení festivalu letos přichází pouhý den před narozeninami Antonína Dvořáka. S malým předstihem a velkou radostí mu letos přijede pogratulovat orchestr z curyšské Tonhalle i se svým šéfdirigentem Paavem Järvim a violoncellistkou Anastasií Kobekinou.
V této chvíli již není tajemstvím, že první skladbou, která zazní na letošní Dvořákově Praze, bude opět Violoncellový koncert. K tomu ale patří očekávání nádherného zvuku, který mu propůjčí nástroj Stradivari v rukou charismatické interpretky. Ve fantastické skladbě naplněné energií i nostalgickou touhou po domově se k sólistce přidá i vynikající orchestr s velkou dvořákovskou zkušeností. Na maximum ji zúročí při následném provedení Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“. Završí tak společné provedení dvojice nejslavnějších Dvořákových děl, která otevírají festival jako velkolepá zahajovací fanfára.
Následující den se k Järvimu a Orchestru Tonhalle připojí klavírista Ivo Kahánek, aby společně přidali k dvořákovskému zahájení ještě Klavírní koncert č. 3 od Ludwiga van Beethovena a Symfonii č. 9 od Antona Brucknera. Anastasia Kobekina zase rozšíří řady Pavel Haas Quartetu při zahájení Komorní řady 9. září.
Tonhalle-Orchester Zürich se s vášnivým zaujetím věnuje interpretaci hudby od Mozarta po Messiaena, a to již od roku 1868. Každý koncert pod taktovkou Paava Järviho je nabitý výjimečnou energií, neboť žádné provedení se nepodobá tomu předchozímu. Orchestr rád přijímá rozmanité podněty také od hostujících dirigentů a těší ho reagovat na výzvy mezinárodně uznávaných sólistů.
Spolu se svým publikem orchestr projevuje živý zájem o objevování neznámých mistrovských děl i skladeb nově objednaných. Těleso, které založili hudebníci z Curychu, deklaruje domovskou příslušnost již svým názvem a svou vynikající pověst šíří po celém světě prostřednictvím turné a nahrávek.
Orchestr tvoří přibližně sto hudebníků, kteří během více než stovky koncertů v jedné sezoně odehrají kolem padesáti různých programů. Těleso sdružuje hudebníky přibližně dvaceti různých národností. Hostování je dosud zavedlo do stovky měst ve více než třiceti zemích. Kromě orchestrálních koncertů se rovněž podílejí na vlastních komorních cyklech a lze je slyšet i jako sólisty v jim určených programových řadách. Hudební ředitel Paavo Järvi je jedenáctým šéfdirigentem Tonhalle-Orchester Zürich, jeho emeritním dirigentem je David Zinman.
Orchestr dosud na CD vydal více než čtyřicet nahrávek včetně souborných cyklů Beethovenových, Mahlerových, Brahmsových a Schubertových symfonií. Jeho první snímek s Paavem Järvim byl věnován orchestrálním dílům Oliviera Messiaena a v roce 2019 získal cenu Diapason d'Or. Následovaly nahrávky všech Čajkovského symfonií a dalších orchestrálních děl; první album s Pátou symfonií získalo ocenění Preis der deutschen Schallplattenkritik 2020 a Diapason d'Or 2021. Nejnovější CD s díly Johna Adamse získalo vysoké hodnocení kritiků a cenu Diapason d'Or. Společně s Paavo Järvim orchestr nedávno obdržel Evropskou kulturní cenu 2022.
zdroj: tonhalle-orchester.ch
foto © Gaëtan Bally
Estonský rodák Paavo Järvi, držitel ceny Grammy, je považován za jednoho z nejvýznamnějších dirigentů současnosti. Úzce spolupracuje s nejproslulejšími světovými orchestry, je hudebním ředitelem curyšského Tonhalle Orchestra, od roku 2004 zastává post uměleckého ředitele Německé komorní filharmonie v Brémách a je zakladatelem a uměleckým ředitelem Estonského festivalového orchestru.
Järvi se po dokončení mendelssohnovského cyklu s Tonhalle-Orchester Zürich v sezoně 2023–2024 zaměřil na Brucknera a zároveň se pustil do řady mahlerovských koncertů, z nichž jsou zároveň pořizovány záznamy na CD. Mezi další nedávné snímky patří živé nahrávky všech Čajkovského symfonií a nově vydaná orchestrální díla Johna Adamse u příležitosti 75. skladatelových narozenin.
Paavo Järvi každou sezonu završuje týdnem koncertů a mistrovských kurzů na hudebním festivalu v estonském Pärnu, který založil roku 2011. Úspěch festivalu a jeho rezidenčního souboru – Estonského festivalového orchestru – mu zajistil řadu prestižních pozvání k dirigování v sále Berlínské filharmonie, ve vídeňském Konzerthausu, na londýnských BBC Proms a v tokijské Suntory Hall. Paavo Järvi je také velmi žádaným hostujícím dirigentem, který po celém světě dlouhodobě udržuje úzké kontakty s orchestry, s nimiž již dříve spolupracoval.
Kromě svých stálých dirigentských postů Paavo Järvi pravidelně vystupuje s Berlínskou filharmonií, Královským orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia a Newyorskou filharmonií. Nadále také spolupracuje s mnoha orchestry, jejichž hudebním ředitelem v minulosti byl, a to včetně Orchestre de Paris, Frankfurt Radio Symphony a NHK Symphony Orchestra.
Järvi roku 2013 získal od estonského prezidenta za přínos kultuře své země Řád bílé hvězdy. K jeho dalším oceněním patří cena Grammy z roku 2003 za interpretaci Sibeliových kantát, dvojí ocenění Umělec roku, které mu roku 2015 udělil jak britský časopis Gramophone, tak francouzský Diapason, a také Sibeliova medaile z téhož roku. V roce 2019 byl jmenován Dirigentem roku (Opus-Klassik) a získal cenu Rheingau Music Prize, roku 2022 byl vyznamenán Evropskou kulturní cenou.
zdroj: paavojarvi.com
foto © Gaëtan Bally
Anastasia Kobekina, kterou deník Le Figaro označil za „bezkonkurenční hudebnici“, je proslulá svou dechberoucí muzikálností a hráčskou technikou. Jedná se o mimořádně všestrannou a charismatickou osobnost.
K vrcholům její koncertní sezony 2023/24 patří vystoupení s proslulými orchestry, jako je Tonhalle Orchestra Zürich pod vedením Paava Järviho, DSO Berlin s Andrisem Pogou, Frankfurtští rozhlasoví symfonikové s Anjou Bihlmaier, Česká filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, Orchestre National du Capitole de Toulouse, Gstaad Festival Orchestra a Orchestre National de Belgique.
Vystupuje na prestižních pódiích a festivalech po celém světě. Patří k nim Wigmore Hall, Concertgebouw Amsterdam, Lincoln Center, Konzerthaus Berlin, Tonhalle Zürich, Les Flâneries Musicales de Reims, Velikonoční festival Aix-en-Provence, Festspiele Mecklenburg-Vorpommern, Gstaad Menuhin Festival, Schleswig Holstein Music Festival a Rheingau Music Festival.
Jako sólistka spolupracuje s renomovanými orchestry, jakými jsou Konzerthausorchester Berlin, Kammerphilharmonie Bremen, Wiener Symphoniker, BBC Philharmonic, Kremerata Baltica, Čajkovského symfonický orchestr Moskva, Wiener Kammerorchester, Symphoniker Hamburg, Orchestra della Svizzera Italiana, Royal Liverpool Philharmonic, Barcelona Symphony a National Orchestra d’Ile de France. Vystupuje pod taktovkou proslulých dirigentů včetně Krzysztofa Pendereckého, Heinricha Schiffa, Omera Meira Wellbera, Vladimira Spivakova, Charlese Dutoita, Jeana-Christopha Spinosiho a Dmitrije Kitajenka.
Anastasia je laureátkou mezinárodních soutěží, například Čajkovského soutěže (Petrohrad 2019) a Mezinárodní soutěže George Enescu (Bukurešť 2016). V letech 2018–2021 se účastnila programu BBC New Generation Artist a v roce 2022 získala ocenění Borletti-Buitoni Trust Artist.
Narodila se v Rusku a první lekce hry na violoncello absolvovala ve čtyřech letech. Studovala v Německu u Franse Helmersona a profesora Jense Petera Maintze a poté v Paříži u Jérôma Pernoo. V současné době studuje hru na barokní violoncello u Kristin von der Goltz ve Frankfurtu.
Virtuoska hraje na violoncello Antonia Stradivariho z roku 1698, které jí velkoryse zapůjčila nadace Stradivari Stiftung Habisreutinger.
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.