Arthur Honegger: Symfonie č. 3, „Liturgická“
Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll, op. 98
V případě tak mimořádného orchestru, jakým jsou bezesporu Vídeňští filharmonici, by bylo snad až marnotratné nevyužít možnosti více koncertů. Navíc když přední světové těleso přijíždí s nestárnoucím Herbertem Blomstedtem. Po uvedení Schubertovy „Nedokončené“ a Brucknerovy „Romantické“ symfonie je pro druhý večer na programu linka mezi Paříží a Vídní. V první části koncertu totiž zazní Symfonie č. 3 zvaná též „Liturgická“ od skladatele Arthura Honeggera. Pocházel sice ze Švýcarska, ale byl členem pařížského sdružení Les Six. Oslňovaly ho moderní technologie, v lásce k vlakům by si jistě rozuměl s Dvořákem, ale i sport, jak dokázal meziválečnými skladbami Pacific 231 či Rugby. Liturgickou symfonii z roku 1946 bezprostředně ovlivnily události druhé světové války a Honeggerova skladatelská svrchovanost v ní vstoupila do služeb závažného přemýšlení o válečných hrůzách a touze po míru. Brahmsova Symfonie č. 4 se s Honeggerem prolne mimořádnou hloubkou hudební stavby s oslňující passacaglií v závěru. Vídeňští filharmonici s Blomstedtem se s ní navíc vrátí ke svému základnímu repertoáru.
První festivalové vystoupení Vídeňských filharmoniků se uskuteční o den dříve, na programu je hudba Franze Schuberta a Antona Brucknera.
Snad žádné jiné hudební těleso není s historií a tradicí evropské klasické hudby spojeno tak úzce jako Vídeňští filharmonici. Během uplynulých sto osmdesáti let byl tento orchestr vždy součástí světových hudebních dějin a rovněž ovlivňoval jejich běh. Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném „vídeňském zvuku“ jako o výjimečné kvalitě, která těleso odlišuje od ostatních orchestrů.
Mimořádný zájem, který orchestr od svého založení Ottou Nicolaiem v roce 1842 vyvolává u významných skladatelů a dirigentů, ale i u posluchačů po celém světě, je výsledkem vědomého udržování homogenního hudebního stylu, poctivě předávaného z generace na generaci, a také jedinečné historie tělesa a jeho organizační struktury. Základními „filharmonickými idejemi“, které platí dodnes, jsou demokratická organizace, která celý umělecký a rozhodovací proces svěřuje do rukou samotných hráčů, a úzká symbióza s orchestrem Vídeňské státní opery. Podle stanov mohou být členy Vídeňských filharmoniků pouze hudebníci z operního orchestru.
Dalším jedinečným rysem této demokratické organizace je skutečnost, že odpovědnost za pořádání koncertů a výběr repertoáru, stejně jako za angažování dirigentů a sólistů, přebírá orchestr sám. V roce 1860 byla zavedena abonentní koncertní řada, pro kterou byl angažován jeden dirigent na celou sezonu. Tyto koncerty vytvořily pevný umělecký a ekonomický základ, který přetrvává dodnes. Počínaje rokem 1933 orchestr vytvořil systém hostujících dirigentů, který umožňuje široké spektrum umělecké spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty všech generací.
Na počátku 20. století začal orchestr vyrážet na mezinárodní koncertní turné a od té doby již navštívil všechny kontinenty. V posledních letech pravidelně koncertuje například v Německu, Japonsku, Spojených státech amerických a Číně.
Roku 2018 byla založena Akademie Vídeňských filharmoniků. Studenti akademie jsou vybíráni na základě přísného mezinárodního konkurzu a během dvouletého studia získávají vzdělání na nejvyšší úrovni.
Vídeňská filharmonie si dala za úkol šířit humanitární poselství hudby do každodenního života svých posluchačů. Od samého počátku projevuje orchestr silné sociální povědomí, které se vyznačuje závazkem pomáhat lidem v nouzi a podporovat mladé hudebníky.
Orchestr je držitelem mnoha cen a ocenění. Od roku 2008 jej podporuje jeho exkluzivní sponzor ROLEX.
Vídeňští filharmonici každoročně odehrají ve Vídni přibližně čtyřicet koncertů, mimo jiné Novoroční koncert a Letní noční koncert v Schönbrunnu, které jsou přenášeny do mnoha zemí po celém světě. Orchestr má také každoroční letní rezidenci na Salcburském festivalu a na svých mezinárodních turné odehraje více než padesát koncertů ročně. Všechny tyto aktivity podtrhují pověst Vídeňských filharmoniků jako jednoho z nejlepších světových orchestrů.
zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm
foto © Julia Wesely
Legendární švédský dirigent Herbert Blomstedt se poprvé výrazněji zapsal do povědomí hudební veřejnosti již roku 1953, kdy získal Kusevického cenu, a hned dva roky poté následovalo vítězství v dirigentské soutěži v Salcburku. Již o rok dříve však debutoval se Stockholmskou filharmonií. V průběhu své umělecké dráhy stál v čele řady předních světových orchestrů, mj. Filharmonie Oslo, Staatskapelle Dresden, San Francisco Symphony či Gewandhausorchester Leipzig. Blomstedt je držitelem řady mezinárodních ocenění, čestných doktorátů a čestných dirigentských postů. Jeho interpretační záběr je nesmírně široký, za jeho největší přínos jsou však považovány jeho nedostižné brucknerovské kreace, vyznačující se jak analytickou přesností interpretace notového zápisu, tak hloubkou a oduševnělostí výrazu. I v úctyhodném věku přesahujícím devadesát let dál neúnavně spolupracuje s řadou předních světových orchestrů, a to s enormním uměleckým nasazením.
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.