Program

Arthur Honegger: Symfonie č. 3, „Liturgická“

Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll, op. 98

V případě tak mimořádného orchestru, jakým jsou bezesporu Vídeňští filharmonici, by bylo snad až marnotratné nevyužít možnosti více koncertů. Navíc když přední světové těleso přijíždí s nestárnoucím Herbertem Blomstedtem. Po uvedení Schubertovy „Nedokončené“ a Brucknerovy „Romantické“ symfonie je pro druhý večer na programu linka mezi Paříží a Vídní. V první části koncertu totiž zazní Symfonie č. 3 zvaná též „Liturgická“ od skladatele Arthura Honeggera. Pocházel sice ze Švýcarska, ale byl členem pařížského sdružení Les Six. Oslňovaly ho moderní technologie, v lásce k vlakům by si jistě rozuměl s Dvořákem, ale i sport, jak dokázal meziválečnými skladbami Pacific 231 či Rugby. Liturgickou symfonii z roku 1946 bezprostředně ovlivnily události druhé světové války a Honeggerova skladatelská svrchovanost v ní vstoupila do služeb závažného přemýšlení o válečných hrůzách a touze po míru. Brahmsova Symfonie č. 4 se s Honeggerem prolne mimořádnou hloubkou hudební stavby s oslňující passacaglií v závěru. Vídeňští filharmonici s Blomstedtem se s ní navíc vrátí ke svému základnímu repertoáru.

První festivalové vystoupení Vídeňských filharmoniků se uskuteční o den dříve, na programu je hudba Franze Schuberta a Antona Brucknera.

Interpreti

Wiener Philharmoniker

Vídeňští filharmonikové se dlouhodobě řadí k absolutní špičce mezi světovými orchestrálními tělesy. Jejich úctyhodná tradice, sahající až do roku 1842, je provázena jmény jako Arturo Toscanini, Wilhelm Furtwängler, Bruno Walter, Karl Böhm, Herbert von Karajan či Leonard Bernstein. Také v současnosti s filharmoniky pravidelně vystupují nejlepší světoví dirigenti, mj. Daniel Barenboim, Riccardo Muti a Christian Thielemann. Orchestr každoročně realizuje čtyři desítky koncertů na domovském pódiu (včetně proslulého novoročního koncertu), kolem padesáti koncertů v rámci zahraničních turné a pravidelně účinkuje na Salcburském festivalu. Již od roku 1905 se věnuje pořizování nahrávek, kterých má k dnešku na svém kontě mnoho desítek včetně kompletů Beethovenových, Brahmsových a Mahlerových symfonií. V Praze se orchestr poprvé představil roku 1934 ve Smetanově síni Obecního domu za řízení Artura Toscaniniho.

Herbert Blomstedt

Legendární švédský dirigent Herbert Blomstedt se poprvé výrazněji zapsal do povědomí hudební veřejnosti již roku 1953, kdy získal Kusevického cenu, a hned dva roky poté následovalo vítězství v dirigentské soutěži v Salcburku. Již o rok dříve však debutoval se Stockholmskou filharmonií. V průběhu své umělecké dráhy stál v čele řady předních světových orchestrů, mj. Filharmonie Oslo, Staatskapelle Dresden, San Francisco Symphony či Gewandhausorchester Leipzig. Blomstedt je držitelem řady mezinárodních ocenění, čestných doktorátů a čestných dirigentských postů. Jeho interpretační záběr je nesmírně široký, za jeho největší přínos jsou však považovány jeho nedostižné brucknerovské kreace, vyznačující se jak analytickou přesností interpretace notového zápisu, tak hloubkou a oduševnělostí výrazu. I v úctyhodném věku přesahujícím devadesát let dál neúnavně spolupracuje s řadou předních světových orchestrů, a to s enormním uměleckým nasazením.

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.