Vídeňští filharmonici si vybudovali svoje renomé jako vynikající orchestr staromilských a konzervativních návyků včetně používání zvláštního typu lesních rohů, které se rozezní na samém počátku večera. Jejich vábivé volání, které otevírá Brahmsův Druhý klavírní koncert, jako by zvalo všechny k poslechu nejnovějších zpráv z domova i ze světa. Ten pocit bude více než oprávněný: v Rudolfinu se Vídeňští filharmonici sejdou s dirigentem Jakubem Hrůšou, jako sólista se k nim připojí dnes již více německý než ruský klavírista Igor Levit.

Vedle Brahmse bude na programu Dvořákova Symfonie č. 8 G dur, které se někdy říká „Anglická“ – je to narážka na její londýnskou premiéru, ale dnes už také na současný domov Jakuba Hrůši, kde se nejúspěšnější český dirigent současnosti stane ředitelem Královské opery Covent Garden.

Kus svého domova bude mít v Praze alespoň na chvíli i Johannes Brahms, který patří k největším prominentům v dlouhém zástupu vídeňských klasiků. Světoobčan Levit je připomínkou, že hudba není na státních hranicích ani národnostech příliš závislá. A nakonec ji neumlčí ani jiná omezení: během koronakrize odstreamoval Levit ze svého berlínského bytu 50 „hauskoncertů“.

Snad žádné jiné hudební těleso není s historií a tradicí evropské klasické hudby spojeno tak úzce jako Vídeňští filharmonici. Během uplynulých sto osmdesáti let byl tento orchestr vždy součástí světových hudebních dějin a rovněž ovlivňoval jejich běh. Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném „vídeňském zvuku“ jako o výjimečné kvalitě, která těleso odlišuje od ostatních orchestrů.  

Mimořádný zájem, který orchestr od svého založení Ottou Nicolaiem v roce 1842 vyvolává u významných skladatelů a dirigentů, ale i u posluchačů po celém světě, je výsledkem vědomého udržování homogenního hudebního stylu, poctivě předávaného z generace na generaci, a také jedinečné historie tělesa a jeho organizační struktury. Základními „filharmonickými idejemi“, které platí dodnes, jsou demokratická organizace, která celý umělecký a rozhodovací proces svěřuje do rukou samotných hráčů, a úzká symbióza s orchestrem Vídeňské státní opery. Podle stanov mohou být členy Vídeňských filharmoniků pouze hudebníci z operního orchestru.  

Dalším jedinečným rysem této demokratické organizace je skutečnost, že odpovědnost za pořádání koncertů a výběr repertoáru, stejně jako za angažování dirigentů a sólistů, přebírá orchestr sám. V roce 1860 byla zavedena abonentní koncertní řada, pro kterou byl angažován jeden dirigent na celou sezonu. Tyto koncerty vytvořily pevný umělecký a ekonomický základ, který přetrvává dodnes. Počínaje rokem 1933 orchestr vytvořil systém hostujících dirigentů, který umožňuje široké spektrum umělecké spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty všech generací.  

Na počátku 20. století začal orchestr vyrážet na mezinárodní koncertní turné a od té doby již navštívil všechny kontinenty. V posledních letech pravidelně koncertuje například v Německu, Japonsku, Spojených státech amerických a Číně.

Roku 2018 byla založena Akademie Vídeňských filharmoniků. Studenti akademie jsou vybíráni na základě přísného mezinárodního konkurzu a během dvouletého studia získávají vzdělání na nejvyšší úrovni.  

Vídeňská filharmonie si dala za úkol šířit humanitární poselství hudby do každodenního života svých posluchačů. Od samého počátku projevuje orchestr silné sociální povědomí, které se vyznačuje závazkem pomáhat lidem v nouzi a podporovat mladé hudebníky.  

Orchestr je držitelem mnoha cen a ocenění. Od roku 2008 jej podporuje jeho exkluzivní sponzor ROLEX.

Vídeňští filharmonici každoročně odehrají ve Vídni přibližně čtyřicet koncertů, mimo jiné Novoroční koncert a Letní noční koncert v Schönbrunnu, které jsou přenášeny do mnoha zemí po celém světě. Orchestr má také každoroční letní rezidenci na Salcburském festivalu a na svých mezinárodních turné odehraje více než padesát koncertů ročně. Všechny tyto aktivity podtrhují pověst Vídeňských filharmoniků jako jednoho z nejlepších světových orchestrů.

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

foto © Julia Wesely

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Od podzimu 2025 se ujme funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden v Londýně.

Jako hostující dirigent často vystupuje s nejvýznamnějšími světovými orchestry, například s Berlínskou, Vídeňskou, Mnichovskou a Newyorskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Symfonickým orchestrem NHK, Chicagským a Bostonským symfonickým orchestrem, orchestry Lipského Gewandhausu a Lucernského festivalu, s Royal Concertgebouw, Mahlerovým komorním orchestrem a Clevelandským orchestrem, Orchestre Philharmonique de Radio France, Staatskapelle Dresden, Orchestre de Paris a curyšským Tonhalle Orchester.

Řídil operní inscenace ve Vídeňské státní opeře, Královské opeře, Pařížské národní opeře, Curyšské opeře a na festivalu v Glyndebourne. V roce 2022 debutoval na Salcburském festivalu s novou inscenací Káti Kabanové.

Za nahrávky s Bamberskými symfoniky získal řadu ocenění: v roce 2023 cenu ICMA za První symfonii Hanse Rotta, o rok dříve tutéž cenu za Brucknerovu Čtvrtou symfonii, dále Výroční cenu německých gramofonových kritiků za Mahlerovu Čtvrtou symfonii a cenu BBC Music Magazine Award za klavírní koncerty Dvořáka a Martinů s Ivo Kahánkem. Snímek houslových koncertů Bohuslava Martinů s Frankem Peterem Zimmermannem pak získal nominace na ceny Gramophone a BBC Music Magazine Award.

Jakub Hrůša studoval na pražské Akademii múzických umění, kde mezi jeho pedagogy patřil Jiří Bělohlávek. Je prezidentem sdružení International Martinů Circle a společnosti The Dvořák Society. Byl inauguračním laureátem Ceny Sira Charlese Mackerrase a v roce 2020 mu Akademie klasické hudby udělila Cenu Antonína Dvořáka. V témže roce spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. V roce 2023 bylo Jakubu Hrůšovi uděleno čestné členství Královské hudební akademie v Londýně.

zdroj: Bamberger Symphoniker

Klavírista Igor Levit své interpretační umění vnímavě a s kritickým nadhledem zasazuje do kontextu společenského dění, které je podle jeho chápání s kulturou neoddělitelně spjaté. Deník New York Times jej označil za jednoho z „nejvýznamnějších umělců své generace“ a časopis Musical America mu udělil titul Recording Artist of the Year 2020. O dva roky dříve Levit získal ocenění Gilmore Artist. V červnu 2022 časopis BBC Music ocenil jeho album „On DSCH“ titulem Nahrávku roku a cenou Instrumental Award.

Igor Levit pravidelně vystupuje s recitály v nejproslulejších koncertních sálech a na hudebních festivalech. Je pravidelným sólistou předních světových orchestrů, jako jsou Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, Royal Concertgebouw Orchestra a Vídeňská filharmonie. V roce 2022 společně s Alanem Gilbertem a Orchestrem Labské filharmonie zahajoval Šlesvicko-holštýnský hudební festival, následovaly recitály na Salcburském festivalu, Lucernském festivalu a koncerty s Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a sirem Antoniem Pappanem na Musikfest Berlin a v hamburské Labské filharmonii. V sezoně 2022–23 představí svůj nový recitálový program, v němž zazní mimo jiné Brahmsova, Herschova, Lisztova a Wagnerova díla. Vystoupí s ním v Berlíně, Hamburku, Londýně, Madridu, Miláně, New Yorku, Paříži, Praze a Římě. Je jedním z hostujících umělců vídeňského Musikvereinu v sezoně 2022–23. V červnu 2023 bude po několik týdnů rezidenčním umělcem orchestru San Francisco Symphony, který vede dirigent Esa-Pekka Salonen. Na jaře 2021 Levit oznámil vznik nového klavírním festivalu v Lucernu, jehož kurátorství se ujme od prvního ročníku plánovaného na květen 2023. Od sezony 2022–23 působí jako umělecký ředitel hudebního festivalu Heidelberger Frühling.

Za svou vysoce ceněnou první nahrávku dvaatřiceti Beethovenových sonát z roku 2019 Levit získal od časopisu Gramophone ocenění Umělec roku a na podzim 2020 za ni obdržel také cenu Opus Klassik. Na jaře 2021 vydalo nakladatelství Hanser Levitovu první knihu House Concert, jejímž spoluautorem je Florian Zinnecker. Na podzim 2022 vyjde u Sony Classical nové sólové album „Tristan“, které zahrnuje nahrávku stejnojmenného díla Hanse Wernera Henzeho, pořízenou ve spolupráci s Orchestrem lipského Gewandhausu a dirigentem Franzem Welserem-Möstem. V německých kinech bude uveden celovečerní dokument „Igor Levit – No Fear“.

Igor Levit se narodil v Nižním Novgorodu a v osmi letech se s rodinou přestěhoval do Německa. Studium klavíru v Hannoveru ukončil s nejlepším výsledkem v dějinách této instituce. Mezi jeho učitele patřili Karl-Heinz Kämmerling, Matti Raekallio, Bernd Goetzke, Lajos Rovatkay a Hans Leygraf. Levit byl roku 2005 nejmladším účastníkem Mezinárodní soutěže Arthura Rubinsteina v Tel Avivu, kde získal stříbro, zvláštní cenu za komorní hudbu, cenu publika a zvláštní cenu za nejlepší provedení soudobé skladby. Na jaře 2019 byl jmenován profesorem klavíru na své alma mater – Vysoké škole hudby, divadla a médií v Hannoveru.

V roce 2019 získal Levit za svou politickou angažovanost 5. mezinárodní Beethovenovu cenu a v lednu 2020 mu Mezinárodní osvětimský výbor udělil pamětní „Sošku B“. Levitových třiapadesát živě přenášených domácích koncertů na Twitteru během pandemie na jaře 2020 si získalo publikum po celém světě a v době bezútěšné izolace mu nabídlo pocit sounáležitosti a naděje. V říjnu 2020 byl Levit vyznamenán Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo. Ve svém domovském Berlíně hraje na klavír Steinway D, který mu laskavě věnovali zástupci organizace Independent Opera at Sadler’s Wells.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.