Český rozhlas a Akademie klasické hudby, pořadatel MHF Dvořákova Praha, připravily v roce 2020 poprvé společně 54. ročník soutěže Concertino Praga. Záznam finálového soutěžního koncertu ke zhlédnutí ZDE.

Finálové kolo soutěže Concertino Praga letos poprvé získalo napínavou atmosféru bezprostředního soutěžení. Čtyři mladí finalisté Daniel Matejča, Aleksandr Rublev, Jan Schulmeister a Vsevolod Zavidov museli obstát nejen před publikem, ale také před porotou sestavenou z prvotřídních hudebníků. Vedle prvních vítězů z let 1966 a 1967 Dmitrije Sitkovetského a Václava Hudečka v ní zasedli Jakub Hrůša, Walter Auer, Ivo Kahánek, Daniel Ottensamer, Lukáš Vondráček, Francois Leleux, Jana Boušková, David Mareček a Marek Zvolánek.

Děkujeme Českému rozhlasu za spolupráci i za poskytnutí audiovizuálního záznamu. Již dnes se těšíme na 55. ročník, který kromě soutěže v kategorii sólové hry přinese i klání v kategorii hry komorní.

Více o soutěži na akademieklasickehudby/concertinopraga

Concetino Praga - Mezinárodní úroveň pro velkou tradiciČÍST.

Daniel Matejča, narozen v Liberci dne 30. 4. 2005, začal s hrou na housle ve čtyřech letech pod vedením maminky Olesii Voličkové. Po roce nastoupil do třídy prof. Ivana Štrause, u kterého studuje dodnes.

Mezi jeho úspěchy se řadí například první místa na Mezinárodní houslové soutěži mistra Josefa Muziky v letech 2013–2017 (2014 zvláštní cena – mistrovský nástroj Tomáše Pilaře), absolutní vítězství soutěže ZUŠ v roce 2017. V rámci prvních míst z Kocianovy mezinárodní soutěže v letech 2016 a 2018 vystoupil na mnoha koncertech. V roce 2019 se stal laureátem této soutěže. Je také držitelem ceny Zlatý oříšek 2017. V roce 2019 obdržel na soutěži Jugend musiziert v Halle první místo s plným počtem bodů.

Tentýž rok také zahrál Mendelssohnův Houslový koncert s Libereckým symfonickým orchestrem v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V roce 2020 získal na Mezinárodní houslové soutěži Georga Philippa Telemanna v polské Poznani první cenu. V tomto roce získal také na mezinárodní soutěži Concertino Praga druhou cenu, kdy ve finále v Rudolfinu předvedl Prokofjevův Koncert pro housle a orchestr č. 1 za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Tentýž koncert v květnu 2021 nahrál s Pardubickou filharmonií.

V roce 2021 složil přijímací zkoušku na AMU v Praze. Studoval také na Akademii v Imole, kde pracoval s Mauriziem Scirarrettou a mimo jiné také s Borisem Belkinem. Později téhož roku zvítězil v televizní soutěži Virtuosos V4+. V roce 2022 zvítězil na Eurovision Young Musicians v Montpellier.

V témže roce také nahrál u Supraphonu šest Ysaÿových sonát; CD vyšlo začátkem roku 2023. Měsíc po vydání se stalo nejprodávanějším CD klasické hudby v ČR. V zahraničních časopisech, jako jsou BBC Music Magazine nebo Gramophone, se CD setkalo s velmi pozitivními ohlasy a bylo srovnáváno například s nahrávkou Ysaÿových sonát uznávané houslistky Hilary Hahn.

Spolu s klavíristou Janem Schulmeisterem v roce 2023 zvítězil na soutěži Concertino Praga v komorní kategorii. V roce 2024 byl časopisem Forbes zařazen do projektu 30 pod 30 a dokončil bakalářské studium, současně s intenzivním koncertováním po celém světě. Obdržel také Cenu Josefa Hlávky.

V roce 2025 debutoval s Českou filharmonií. V témže roce též vydal dvě alba nahraná pro Supraphon: koncerty Šostakoviče a Prokofieva se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Tomášem Netopilem a komorní album s Janem Schulmeisterem. Obě nahrávky byly skvěle ohodnoceny portály z celého světa.

Koncertuje především napříč Evropou, ale také jinde ve světě – ve Francii, Itálii, Polsku, Německu, Rakousku, Spojených arabských emirátech, Turecku, Singapuru, Japonsku a dalších státech.

Prezentuje se také na různých houslových kurzech, mezi které patří například hudební kurzy v Litomyšli, Liberec International Violin Academy, Imola Summer Festival v Itálii nebo International Music Academy Orpheus ve Vídni. Během těchto kurzů pracuje také se zahraničními profesory, jako jsou například Stephen Schipps, Simon James nebo Michael Frischenschlager. Zúčastnil se masterclassů pod vedením Jiřího Vodičky, Christiana Tetzlaffa nebo Augustina Hadelicha.

zdroj: Daniel Matejča

foto © Tomáš Krist

Moskevský rodák Aleksandr Rublev hraje na trubku od svých pěti let, v současné době studuje na Ruské akademii hudby Gněsinových. Získal umělecká stipendia Vladimira Spivakova a nadace New Names Foundation. Je držitelem řady ocenění v mezinárodních soutěžích, mezi něž patří mj. pařížská Mezinárodní hudební internetová soutěž, srbská Mezinárodní hudební soutěž, Mravinského soutěž v Petrohradu, Classic Pure Vienna a moskevská televizní soutěž pro mladé hudebníky Louskáček. Mezi jeho největší úspěchy patří zlatá medaile z Vídeňské mezinárodní hudební soutěže. Hostoval na řadě festivalů v Nizozemsku, Francii, Itálii, Španělsku a Německu. Je členem mládežnického orchestru Yuri Bashmet Youth Symphony Orchestra. V loňském roce vystoupil s komorním orchestrem Orchestra da Camera Fiorentina pod vedením Giuseppe Lanzetty.

Jan Schulmeister se hře na klavír věnuje od pěti let. Vedle studia na ZUŠ v Kroměříži ve třídě Evy Zonové absolvoval řadu mistrovských kurzů s předními pedagogy a umělci doma i v zahraničí. Z mnoha klavírních soutěží si odnesl ta nejvyšší ocenění, mj. je dvojnásobným vítězem Národní soutěže ZUŠ, dvakrát obhájil absolutní vítězství v soutěži Piano Talents v Miláně a titul absolutního vítěze získal i v soutěžích Amadeus a Beethovenovy Teplice. Přidal též prvenství na Soutěži Césara Francka v Bruselu a na estonské Odin International Music Competition. Stal se finalistou soutěže Concertino Praga 2020 a získal cenu EMCY. Vystupuje s předními českými orchestry pod vedením Tomáše Netopila, Dennise Russella Daviese či Jiřího Rožně, spolupracuje s Wihanovým kvartetem. Pravidelně sólově koncertuje nejen na českých, ale i zahraničních pódiích, účinkuje v rámci mezinárodních hudebních festivalů Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Svátky hudby nebo Jihočeský festival.

Ruský klavírista Vsevolod Zavidov se začal hře na klavír učit jako čtyřletý v Ústřední hudební škole při Čajkovského konzervatoři v Moskvě, v roce 2018 přešel na Ruskou akademii hudby Gněsinových. V osmi letech debutoval ve Velkém sále Moskevské konzervatoře, vystoupil také v moskevském Domě hudby i v řadě dalších ruských měst. Roku 2016 získal první cenu v soutěži Debut International Piano Competition v New Yorku a představil se na sólovém recitálu Weill Recital Hall v rámci Carnegie Hall. Roku 2017 hrál sólový part v Klavírním koncertu č. 1 Dimitrije Šostakoviče pod taktovkou Vladimira Spivakova, o rok později vystoupil v Manchesteru a na pozvání festivalu Golden Key Music Festival také ve Vídni, téhož roku rovněž získal Grand Prix na přehlídce Impromptu!. V roce 2019 se představil na pěti recitálech v New Yorku, Connecticutu a New Jersey.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří mezi nejlepší české orchestry současnosti. Od sezony 2022/2023 stojí v jeho čele šéfdirigent a umělecký ředitel Petr Popelka. Jako hlavní hostující dirigent zde již třetím rokem působí Robert Jindra.

V nadcházející koncertní sezoně 2025/2026 přivítá SOČR řadu významných hudebníků. Mezi nimi například houslisty Christiana Tetzlaffa a Marca Bouchkova, dirigenty Jonathana Notta, Tomáše Hanuse, Erinu Yashimu nebo Andrise Pogu. Publikum se může těšit také na vystoupení klavíristů Pierra-Laurenta Aimarda a Isaty Kanneh-Mason či zpěváků Szilvie Vörös a Günthera Groissböcka. Výjimečným projektem bude nepochybně uvedení oratoria Igora Stravinského Oedipus rex, kterého se ujme šéfdirigent Petr Popelka, nebo uvedení Varhanní symfonie Camilla Saint-Saënse pod taktovkou Roberta Jindry se sólistou Christianem Schmittem. Hojně zastoupeni budou také čeští umělci v čele s houslistou Josefem Špačkem, sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou, violoncellistou Tomášem Jamníkem či klavíristy Martinem Kasíkem a Markem Kozákem.

V uplynulých letech orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů, mezi něž patří například Omer Meir Wellber, Cornelius Meister, Ilan Volkov, Wayne Marshall, Ion Marin, Stephan Asbury, Alexander Liebreich, Michał Nesterowicz, Anu Tali, nebo Jessica Cottis; z českých dirigentů Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Petr Altrichter nebo Robert Kružík.

Mezi světově uznávané sólisty, kteří s orchestrem vystoupili, se řadí klavíristé Krystian Zimerman a Jean-Efflam Bavouzet, houslisté Isabelle Faust, Frank Peter Zimmermann, Renaud Capuçon, Gidon Kremer a María Dueñas, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg či jazzoví hudebníci Brad Mehldau a Avishai Cohen. Z pěvců lze jmenovat například Asmik Grigorian, Elisabeth Teige, Olgu Bezsmertnou, Michaela Weiniuse a z české hudební scény Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Petra Nekorance či Viléma Veverku.

SOČR se dlouhodobě věnuje uvádění děl současných českých skladatelů, mezi něž patří Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Martin Smolka, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček, Jana Vöröšová, Jan Klusák, Jiří Kadeřábek, Lukáš Hurník, Zbyněk Matějů nebo Ondřej Štochl.

Významnou součástí činnosti orchestru je nahrávání. K oceňovaným projektům patří album Má vlast se symfonickým dílem Bedřicha Smetany. Snímek vydaný na sklonku roku 2024 vznikal tři roky a získal již ocenění Editor’s Choice magazínu Gramophone, cenu Diapason d’Or ARTE prestižního francouzského magazínu Diapason a nominaci na českou cenu Hudební akademie Anděl 2024. V roce 2024 SOČR rozšířil svou diskografii o řadu dalších nahrávek napříč různými hudebními žánry. Jmenovat můžeme album Zapomenuté české klavírní koncerty s díly Karla Kovařovice, Pavla Bořkovce a Vítězslavy Kaprálové. V oblasti jazzu a soudobé hudby vzniklo několik projektů ve spolupráci se skladateli a interprety, jako jsou Luboš Soukup (Skandinávské imprese), Jaromír Honzák (The Blues of a String Hanging in the Wind), Michal Rataj a Oskar Török (Letters from Sounds) či Vít Křišťan (Mandala). Klarinetistka Anna Paulová nahrála s orchestrem album Clarinet Metamorphoses pod taktovkou Tomáše Braunera a nahrávku ’O sole mio s Danielem Matouškem dirigoval Jan Kučera.

SOČR pravidelně vystupuje v rámci abonentních koncertních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina, Smetanově síni Obecního domu, Betlémské kapli i na dalších místech, jako je Forum Karlín nebo Studio 1 Českého rozhlasu. Je pravidelným hostem prestižních festivalů, například Pražského jara, Dvořákovy Prahy, Smetanovy Litomyšle, Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka či MHF Český Krumlov. Vedle toho často koncertuje na zahraničních pódiích v Evropě i Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

foto © Petr Neubert

Letos devětadvacetiletý Jiří Rožeň patří k největším objevům mladé dirigentské generace. Dirigování studoval na několika vzdělávacích institucích v Praze, Salcburku, Hamburku, Curychu a Glasgow. Byl účastníkem mistrovských kurzů vedených osobnostmi jako Daniele Gatti, Bernard Haitink a David Zinman. Mezi jeho dosavadní největší úspěchy patří účast ve finále dirigentské soutěže v Salcburku a post asistenta šéfdirigenta BBC Scottish Symphony Orchestra, kde pracoval po boku Donalda Runniclese a Thomase Dausgaarda. Spolupracuje s Českou filharmonií, s níž také realizoval nahrávku skladby Kalon soudobého britského skladatele Richarda Blackforda. Mezi orchestry, s nimiž dosud vystoupil, dále patří Deutsches Sinfonie-Orchester Berlin, BBC Philharmonic, Ulster Orchestra, Camerata Salzburg, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Brno ad. Je velkým propagátorem české hudby: kromě děl klasického repertoáru pečuje také o díla autorů 20. století Viktora Kalabise nebo Miroslava Kabeláče, jehož Symfonii č. 4 provedl v rakouské premiéře na Salcburském festivalu.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.